Deník FORUM 24 oslovil prezidenta Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu (AOBP) Jiří Hynka, s nímž probral zabezpečení zbrojních firem ve stínu incidentu, který se odehrál v jedné z průmyslových hal společnosti LPP Holding v Pardubicích. V interview nás dále zajímalo, zda může mít podobný incident nějaké dopady na fungování celého obranného průmyslu, naší pozornosti neušly ani jiné otázky související například s legislativou.

Jsou podle vás české zbrojařské firmy dostatečně chráněny proti podobným útokům?

Jsem přesvědčen, že ano, a netýká se to jen zbrojařských firem. Beru to komplexně. Každý, kdo vstupuje do nějaké továrny, tak vidí, že je v ní ostraha. Střeží se vnější perimetr, někdy je i dvojitý. Pak jsou jednotlivé výrobní haly, které jsou převážně zajištěny čipy, a ne každý zaměstnanec má právo kamkoliv vstoupit. Nikdo nechce, aby se kradlo či prováděla průmyslovou špionáž. Je nutno udržet určitý pořádek. Prověřují se také dodavatelé vjíždějící do areálu. Každý z nich může potenciálně něco provést. To jsou obecné principy. Když budete vyrábět věci typu batohy pro vojáky, tak nepotřebujete zesílené zabezpečení. V případě, kdy ale vyrábíte zbraně či střelivo, tak se už na vás vztahuje zákon o zbraních a střelivu. Může se na vás vztahovat zákon, který upravuje nakládání s výbušninami, nebo zákon o nakládání s bezpečnostním materiálem.

Hrozí v případě podobného útoku na zbrojní firmu narušení dodavatelských řetězců nebo zakázek?

To si nemyslím. Samozřejmě ale záleží na tom, o jaký typ útoku se jedná. Domnívám se, že pokud by to byli profesionálové, kteří by chtěli narušit v nějakém směru chod firmy, tak to provedou mnohem sofistikovaněji. Já v případě incidentu v Pardubicích vidím demonstrativní snahu na něco poukázat. Když to vztáhnu obecně na možné ohrožení ČR, tak už bychom se bavili o multidoménovém útoku včetně kybernetického.

Může jít podle vás o součást širší kampaně proti obrannému průmyslu v Evropě?

Určitě bych si počkal na výsledky vyšetřování: informací je hodně a nejsou vždy věrohodné. Četl jsem, že se v případě LPP Holding se může jednat o nějakou propalestinskou skupinu. Ale já se snažím nespekulovat. Chci si počkat na nějaký hmatatelný výsledek vyšetřování, kdo to byl a proč to udělal, jaká byla jeho motivace. Ve zprávě z vyšetřování třeba bude posouzení i zabezpečení areálu firmy včetně doporučení, a to je ten moment, kdy můžeme dělat konkrétní závěry.

Do jaké míry může mít takový incident dopad na fungování celého sektoru obranného průmyslu?

Určitě může mít své dopady. Myslím, že každý ředitel firmy, která vyrábí něco obdobného jako společnost LPP Holding, si po tomto útoku zavolá svého bezpečnostního ředitele, který prověří, zda jsou všechny interní bezpečnostní postupy v pořádku a zda se dodržují. Proběhly výzvy vlády či BIS k posílení zabezpečení areálů. Nicméně se domnívám, že i když bylo dobře, že je veřejnost slyšela, tak neexistuje nikdo z vedoucích pracovníků, kdo by ihned nereagoval na podobný incident. Může to mít potom i sekundární dopady. Objevují se určitá bezpečnostní řešení, která jsem dostal i já, abychom mezi členy AOBP rozeslali nabídky některých technologií, jež by mohly být do budoucna při těchto událostech využitelné.

A můžeme nějakou uvést?

Ano, jednu konkrétní vám mohu uvést, jedná se o detekci osoby ve vozidle. Mluvím o jednoduchém přenosném zařízení. Když vám vozidlo vjíždí do areálu, necháte posádku vystoupit a vypnout motor. Zařízení k vozidlu pomocí magnetu přicvaknete a počkáte asi 30 sekund. Pak můžete s jistotou vědět, že ve vozidle není nikdo ukryt.

Registrujete nějakou viditelnou slabinu v celém mechanismu bezpečnostních opatření, odhlédneme-li od technické stránky věci?

Ano, určitě, kromě technického ohledu vidím slabinu v lidském faktoru, v chování lidí. Když se dlouho nic neděje, lidé ztrácejí obezřetnost, pozornost a přestávají dodržovat pravidla. Proto je potřeba apelovat na firmy, aby průběžně trénovaly své zaměstnance a ukazovaly jim modelové případy, které se staly. Uvedu příklad. Máte čipovou kartu ke vstupu do objektů. Přijdete, otevřete dveře a nějaký kolega se chce dostat dovnitř. Ale vy mu musíte říct v rámci existujících opatření, že zde existují nějaká závazná pravidla. Prostě zavřete za sebou a on si musí zkrátka počkat. Ne každý zaměstnanec má oprávnění vstupu do každého místa. Jsou známé případy, a mluvím o průmyslové špionáži, že do firmy nastoupí někdo, kdo odejde ve zkušební době. A jediným důvodem tohoto jeho krátkého zaměstnání bylo získat co nejvíc informací pro konkurenci.

Existují legislativní omezení v tomto směru, které brání lepšímu zabezpečení areálu?

Ano, o tom chci také hovořit. Když chce někdo proniknout do vašeho areálu, tak si dělá zpravidla rekognoskaci. Ale vy nemáte šanci si nastavit kamerový systém na ulici a vlastně končíte plotem. Nicméně právě kolem plotu vám může třikrát denně někdo objet nějaké auto, které si ten areál třeba může natáčet, aby zjistilo chování lidí, kdy se tam vstupuje a podobně. Když budete mít systém, který směřuje na ulici, a zaznamenáte, že jedno auto je tam už třetí den už poosmé, tak dostanete naopak varování vy. Druhé slabé místo legislativy jsou drony, to znamená monitoring areálu seshora dronem. Vy nemáte možnost bezpilotní prostředek sestřelit, elektronicky zarušit nebo převzít jeho řízení, jen zaznamenáte incident a tím to skončí. Vždy jako obránce jste v nevýhodě, útočník naopak ve výhodě. Ten si vybírá cíl, dobu a rozhoduje, kdy provede útok. Obránce to navíc stojí mnohem více peněz.

Je současná legislativa v oblasti ochrany těchto podniků dostačující?

Myslím, že je dostatečná. Jediné, čeho bych chtěl dosáhnout, je to, aby měl obránce větší šanci reagovat na útok, jak jsme například už hovořili o dronech. Proč by neměly kamery u klíčového výrobního podniku směřovat i na ulici a monitorovat provoz v jejím okolí? To už není zásah do nějakého soukromí. Musí se zabránit, aby útočník nemohl uškodit či ublížit.

Měly by podniky v obranném průmyslu samy zpřísnit bezpečnostní opatření? Pokud ano, jak konkrétně?

Každý se snaží chránit majetek v maximální míře. Do nějakého způsobu ochrany je to ještě finančně přijatelné, pak už to může být naopak finančně neúnosné. Když pak potřebujete třeba o 10% zlepšit bezpečnost, tak to znamená dvakrát více peněz, což se samozřejmě projeví. Ale chtěl bych říct jinou věc. Mně napadlo ihned po incidentu v Pardubicích se bavit s asociací pojišťoven, jestli by nebyly ochotny motivovat firmy, které půjdou nad rámec svých povinností v zabezpečení. To znamená, aby jim daly nějakou výraznější slevu z pojistného. Protože i pro ně by to bylo zajímavé.

Jak by měla vypadat spolupráce mezi státem a soukromými firmami v oblasti bezpečnosti? A je dostatečná?

Myslím si, že spolupráce je dostatečná. Nemluví se o tom, ale je to dobře, jinak vytváříme nějaká rizika. Stejně tak vám nikdo nesdělí konkrétní informace, jak zabezpečuje svou firmu, protože tím dáváte samozřejmě návod.

Měl by stát ve stínu tohoto incidentu přijmout nějaká nová opatření na ochranu svých strategických podniků?

Je dobré se podívat do světa, jakým způsobem to funguje jinde. Neopisovat od zemí, kde opatření nefungují, ale vzít si dobrý příklad, kde jsou naopak funkční. Netvrdím, že stát má dávat peníze na zabezpečení firem. Na druhou stranu, když se nad tím zamýšlím, víte, jak by byly úspěšné angloamerické svazy za druhé světové války při bombardování německých továren, kdyby u nich nebyla rozmístěna protivzdušná obrana? Továrny byly soukromé a protivzdušná obrana státní. Ono je to za války trochu jinak. Ale když si necháte obranný průmysl devastovat ještě před válkou, tak během ní vám těžko může fungovat. Na státu je, aby zvážil, jakou formu zvýšení bezpečnosti zvolí u strategicky důležitých výrob, a nemluvím jen o obranném průmyslu, aby se podobným incidentům předešlo.