Na vojenské přehlídce u příležitosti 78. výročí vítězství ve Velké vlastenecké válce. Zleva doprava: patriarcha moskevský a vší Rusi Kirill, předseda Ústavního soudu Valerij Zorkin, generální prokurátor Igor Krasnov. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/kremlin.ru
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY 4.0/kremlin.ru
Dne 25. září 2023 byl jednomyslně znovu zvolen předsedou Ústavního soudu Ruské federace na šestileté funkční období osmdesátiletý Valerij Zorkin. Ten je znám jako osoba naprosto loajální vůči současnému vedení země. Funkci postupně zastával s nějakými přestávkami třicet let.
„Kreml se dlouho škrábal na hlavě, až nakonec schválil do čela ústavního soudu zkušenou mumii pana Zorkina,“ okomentoval na Telegramu setrvání Zorkina ve funkci Alexandr Něvzorov, který Rusko kvůli nebezpečí politického stíhání opustil.
„To je to sušené ovoce, které kdysi Putinovi přineslo mapu 17. století jako ‚návod k činnosti‘ a geopolitický program Ruska,“ připomíná událost, která vzbudila posměch.
„Zorkin přinesl šéfovi Kremlu kopii mapy vypracované za francouzského krále Ludvíka XIV. a uvedl, že Ukrajina se na ní údajně nevyskytuje. Putin odpověděl: ‚Samozřejmě,‘ a pokračoval ve svých pseudohistorických nesmyslech a znovu zopakoval, že Ukrajina je ‚kvazistát, který vytvořil sovětský režim‘. ‚No, my víme, že tyto země byly prostě součástí Polsko-litevského společenství a pak požádaly o připojení k Moskevskému carství. To je všechno. A skončily jako součást Moskevského carství,“ řekl diktátor. Ruské vydání Polygon.media poznamenalo, že Ukrajina je na mapě označena francouzsky jako Ukraine pays des cosaques – Ukrajina je země kozáků. „Tuto mapu vytvořil v roce 1674 kartograf Guillaume Sanson. Je k dispozici také na internetových stránkách digitální knihovny Francouzské národní knihovny a jejích partnerů Gallica,“ píše ukrajinský web New Voice.
Něvzorov pak přidal několik nelichotivých charakteristik.
„Zorkin už dávno ztratil ponětí, kolik mu je vlastně let. Ten starý darebák si začal hrát s Ústavou Ruské federace, když jí byl sotva rok. Vlastně ji obtěžoval, když maličkou navykl zaujímat jakékoli pózy a uspokojovat jakékoli potřeby vedení země. Naučil také Putina, jak jít rovnou ‚na věc‘ bez jakéhokoli předběžného ústavního mazlení. Jako konkurenti na post šéfa ústavního soudu vedle Zorkina to ještě nejdřív byla egyptská mumie kněze Petese (Ermitáž) a poté mumie Ramsese XI. Kněz z Ermitáže byl odmítnut, protože jeho mládí neodpovídá ‚významu funkce‘. A Ramses by potřeboval příliš dlouhé vybalování z obvazů a plenek,“ uzavřel dění v Moskvě Něvzorov.
Za působení Zorkina u Ústavního soudu Ruské federace nebyl žádný z dekretů prezidentů V. Putina a D. Medveděva uznán za rozporný s Ústavou Ruské federace. Po masových demonstracích proti podvodům v parlamentních volbách v roce 2011 Zorkin učinil prohlášení, podle něhož byly vášně demonstrantů „aktivně podněcovány ze zahraničí“ a že zemi by lépe vyhovovali lidé, kteří „nebudou bičovat neřesti, ale trpělivě pracovat“.
Ve svém článku uveřejněném v listu Rossijskaja gazeta 26. září 2014 hodnotil nevolnictví zrušené v roce 1861. Domnívá se, že zrušení nevolnictví zničilo do té doby již znatelně oslabené spojení mezi dvěma hlavními společenskými vrstvami národa – šlechtou a rolníky: „Při všech nákladech nevolnictví bylo hlavní sponou držící pohromadě vnitřní jednotu národa.“
Je přesvědčen, že k únorové revoluci došlo kvůli ztrátě zavedených kanonických řádů: „Vždyť všichni víme, kde začalo vše, co vedlo k tragédii února 1917. Všechno začalo maličkostmi. Vojáci vstupující do kostela se přestali křižovat, nezhasínali doutníky a tak dále. Autorita důstojníků klesala, hromadil se samotný negativismus, který je zpočátku plný jen vnitřního odmítání. A pak se toto vnitřní odmítnutí změnilo v rozpad všech institucí, všech systémů společenského života.“
