Andrej Babiš (ANO) při setkání s prezidentem USA Donaldem Trumpem (2019) FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
FOTO: Úřad vlády ČR / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Fašisti, ultrakonzervativci, dezoláti a někteří chcimírové nejsou jen lidé s odlišným názorem. Kdyby tomu tak bylo, šlo by s nimi diskutovat. Jde o fanatiky. Aniž jsme si nějakého nepřítele přáli či vybírali, fanatismus je náš nepřítel č. 1, bez ohledu na to, jakým fundamentalismem, jakými dogmaty a jakou demagogií se živí.
Mít jiný názor je snad nejpřirozenější věc na světě. A to kladná. Jenže fašisti, ultrakonzervativci, dezoláti i někteří chcimíři nestojí o diskusi, jež by mohla vést k nápravě chyb, jichž se dopouští i současný demokratický systém. Chtějí posunout naši civilizaci zpět k nejhorším chvílím 20. století. Říkají tomu „změna světového řádu“ – jejich úsilí má vy vrcholit likvidací liberální demokracie a nastolením autoritářského režimu.
A ten, kdo to dnes za pomoci války Goga a Magoga může uskutečnit v praxi, je ruský vůdce Putin. „Moderní mezinárodní právo vytvořené na základě Charty Spojených národů je překonané a je nutné je odstranit – a je třeba vytvořit něco nového,“ řekl Putin ve valdajském projevu 5. 10. 2023 (časopis Roš chodeš – září 2024, esej francouzské historičky Françoise Thom s názvem Nový světový řád). Válka Goga a Magoga má podle některých výkladů židovského náboženství předcházet příchodu mesiáše (spasitele). Některé křesťanské výklady jsou obdobné, jen mesiáš se nezjeví poprvé, ale na svět se vrátí Ježíš Kristus.
Spasitelský komplex patří k výbavě všech revolucionářů, i těch dnešních, fašistických a ultrakonzervativních. Domnívají se, že mají recept na záchranu světa (takový recept je nezbytnou součástí každé ideologie).
Trpěli jím Hitler i Stalin, v jejichž stopách Putin kráčí, trpí jím teroristé všech zaměření: islamisté všude ve světě – naposledy před rokem v Izraeli; extremističtí buddhisté v Myanmaru (Barma); Židé proti britským správcům mandátního území Palestina ještě před vznikem Izraele či na Západním břehu Jordánu po jeho okupaci; křesťané v křižáckých válkách, při honech na čarodějnice či pogromech na Židy, Romy a nevěřící či ve vzájemných bojích katolíků s protestanty v Irsku. A trpí jím i politicky inspirovaní teroristé.
Fanatismus a negativní emoce
Fanatismus se při masivnějším působení přenáší do společnosti, jak tomu bylo třeba v Německu po nástupu Hitlera k moci či po dominanci komunistů v Československu po volbách v roce 1946 a ochotě dělníků napomáhat při likvidaci zbytků demokracie v roce 1948.
Fanatismus začíná tam, kde rozum jako prostředek k získávání poznání nahrazují negativní emoce (nenávist, pocit nadřazenosti) či fundamentalisticky pojatá náboženská či politická ideologie. A, řečeno s Henri Bergsonem, nástroje naší mysli se stávají přítěží, když prostředí, pro něž byly nezbytné, již neexistuje. S touto proměnou přichází jiný způsob uvažování, dosavadní žebříček hodnot se radikálně mění.
„To, čeho jsme svědky, je boj mezi fanatiky, tedy lidmi, kteří jsou přesvědčeni, že účel – jakýkoli účel – světí prostředky, a zbytkem světa, jenž věří, že život je hodnotou sám o sobě, nikoli pouhým prostředkem,“ napsal spisovatel Amos Oz v eseji Jak vyléčit fanatika.
Norský terorista Breivik se ve svém manifestu k mesiášskému komplexu i k heslu, že účel světí prostředky, hlásí: „Protože chceme proniknout do marxistických médií propagujících multikulturalismus, jsme nuceni přistoupit k brutálnější a dech beroucí operaci, která povede k obětem. Pokud se už rozhodnete udeřit, je lepší zabít co nejvíce lidí, jinak riskujete, že ideologický dopad činu nebude dostatečný… Většina lidí nás nyní odsuzuje jako teroristy. Ale za sto let budeme oslavováni jako předvoj, jako hrdinové, kteří položili životy v boji proti tyranům.“ (Breivik však nepoložil svůj život, ale zavraždil desítky dětí a mladých lidí.)
Nacionalistická a ultrakonzervativní ideologie, která mu sloužila jako zázemí, vedla Breivika ke lživému vzorci: islamističtí teroristé jsou nebezpeční – týká se to všech muslimů a islámu jako takového – nebezpeční a nežádoucí jsou všichni imigranti – vyžeňme je (jako na správný příklad se Breivik odvolává na Benešovy dekrety o odsunu sudetských Němců).
Absence odpovědnosti
Někteří američtí krajně pravicoví populisté čelili po Breivikově masakru obviňování z podněcování k terorismu. Návštěvnost jejich stránek se počítá na miliony, často se objevují v médiích, mají na veřejné mínění velký vliv. „Je to, jako byste z řádění vraha Charlese Mansona obviňovali Beatles a jejich píseň Helter Skelter,“ řekla tehdy pro The Daily Caller Pamela Gellerová, „hvězda“ americké bigotní blogosféry.
Její stránku Atlas Shrugs citoval Breivik ve svém manifestu vícekrát. Gellerové se dostalo široké publicity, když společně s Robertem Spencerem, autorem webu Jihad Watch, založila organizaci Zastavte islamizaci Ameriky. Proslula i obhajobou válečných zločinců Slobodana Miloševiče a Radovana Karadžiče, zpochybňovala genocidu ve Srebrenici. Izrael vyzývala k okupaci pásma Gazy a záboru Západního břehu Jordánu.
Spencera citoval Breivik ve svém manifestu celkem 64x. I on jeho terorismus odsoudil, vzápětí se však ohradil proti jakémukoli spojování jeho samého s Breivikovým počínáním. Gellerovou a Spencera ovšem nikdo neobviňoval z toho, že vyzývali k postřílení lidí a instalaci bomby. Hlavní body kritiky zní, že oba podněcovali k násilnému řešení přistěhovalectví, že házeli všechny muslimy do jednoho pytle, že šponovali emoce do závratných výšin svým nacionalistickým šovinismem a radikalizovali tak společenskou atmosféru směrem k ideologizování a fundamentalismu.
Stejně u nás svého času postupovali fundamentalisté Hampl a Konvička i politici v čele s Babišem a Zemanem. A stejně jako Gellerová a Spencer se vymlouval Okamura, když jeden stařec na základě jím hlásané nenávisti podnikl dva teroristické útoky na vlaky a pokoušel se to za pomoci podvržených letáků svést na muslimské uprchlíky. „Odsuzujeme snahu mediálního i politického mainstreamu zneužívat čin zoufalého a pomateného starého člověka k dehonestování SPD,“ stálo v prohlášení SPD.
Ten člověk asi pomatený byl, když fandil SPD, v tom případě je však Okamurova vina ještě větší: musí vědět, že svou propagandou pohne na prvním místě různými pomatenci. A jak víme, bez odpovědnosti není ani svobody.
Jak se dnes utváří fanatismus
Selektivní humanismus, selektivní empatie, selektivní přístup k lidským životům a právům. To je to, co se nyní děje nám, mnohým z nás, nikoli jen některým Izraelcům a Palestincům. Koho bolí vraždění, mučení, znásilňování a strádání nevinných lidí jen na jedné straně, dopouští se této selekce – v mnohem menším měřítku, ale stejným způsobem jako Breivik.
Na prvním místě hodnotového žebříčku zatím pořád máme svobodu a důstojný lidský život, avšak mnozí z nás jen pro někoho, u těch druhých hledají kdejaké výmluvy pro své svědomí, opakují propagandu jedné ze stran tak dlouho, až jí uvěří.
Pozvali mě mladí lidé s dobrým srdcem, abych promluvil na jejich demonstraci o tom, že česká média jsou většinou ostentativně proizraelská, bez ohledu na dění v Gaze. Poslal jsem jim předem text projevu a oni z toho chtěli vyndat moje odsouzení teroristického útoku Hamásu ze 7. října 2023, protože se jim nehodilo do jejich ideologického rámce, který jim takovou selekci umožňuje.
A na druhou stranu: když pročítám komentáře v českých médiích, které papouškují izraelskou propagandu, když čtu na sociálních platformách, že to mnoho lidí slepě opakuje, aniž by se seznámili se situací blíž, tak vidím, že jde o tu samou selekci, které se dopouštějí i ti ideologií poznamenaní mladí lidé, jen z té druhé strany. (To se pochopitelně netýká jen války v Palestině, Izraeli a Libanonu, tu dávám jen jako jeden z příkladů.)
Zde pro všechny strany leží hranice, za níž začíná proces radikalizace, utváření spasitelského komplexu a zfanatizování, pokud se dotyční místo emocionálních nebo ideologických výkřiků nevrátí ke kritickému myšlení. Když už si jednou připustíme, že k lidským životům a právům smíme přistupovat selektivně, sdílíme tím zároveň přesvědčení, že účel světí prostředky. A jsme tak již jen krůček od popření lidských práv, kdykoli se nám to hodí.
A právě v této fázi, kdy se radikálně mění prostředí a způsob uvažování, se nyní nachází náš civilizační okruh, takový je alespoň dosavadní trend, jak politicky, tak kulturně vzato. S možným vítězstvím Trumpa v amerických volbách se situace nejspíš definitivně překlopí ve prospěch absence odpovědnosti a přesvědčení, že jakýkoli účel světí prostředky.
Rozdělení západních společností se odvíjí na prvním místě od popisované selekce a účelovosti. Ke slovu se hlásí většina, která se však teprve utváří za pomoci dlouhodobé masivní propagandy a davového uvažování velkého množství lidí. A takto utvářená většina chce rozhodovat bez ohledu na menšinové názory, bez ohledu na společenské menšiny, a tím i ukončit éru liberální demokracie.
