Nešlo přehlédnout, že si tajemné anonymní zdroje pro své informování o uzavření trestního stíhání předsedy vlády vybraly právě Deník N. Nemohly si totiž vybrat MF DNES či Lidové noviny, to by bylo příliš okaté PR Andreje Babiše. Jiná média by zase mohla mít problém, že by celou věc tak jednoduše neodehrála před veřejností. Možná by se příliš ptala. Kupříkladu veřejnoprávní média by podle svých pravidel nemohla jen tak vypustit to, co mělo být vypuštěno, aby si veřejnost začala zvykat na nový stav věcí.
Tuto situaci nelze přejít s tím, že bychom neměli psát o konkurenci a jiných novinářích. Vynechali bychom totiž z popisu podstatnou část naší hořké reality.
Deník N se ovšem ukázal pro tuto zkreslenou zprávu jako optimální nosič. Je svým duchem blízký veřejnoprávním médiím, přitom ale nemá jejich pojistky. Jeho šéfredaktor Pavel Tomášek se navíc k pondělní zlomové a přitom zkreslené zprávě otevřeně přihlásil:
„Na zprávě, kterou jsme Vám dnes v 7.30 na @enkocz přinesli jako první, jsme pracovali řadu dní. S maximální zodpovědností. Odvážně a s pokorou. Pamětlivi hodnot a zásad, které jako novináři ctíme. Budujeme Deník N jako zdroj důležitých zpráv, kterým můžete v rozkymáceném světě věřit.“
Je to velice pozoruhodné vyznání. Nejprve jsme se dozvěděli, že zpráva o ukončení Babišova trestního stíhání byla naplánovaná na 7.30. Je zřetelné, že opravdu nespadla z nebe.
Reportéři Deníku N na této zprávě navíc „pracovali řadu dní“. Máme pro to ovšem jiné vysvětlení. Anonymní zdroje Deníku N pracovaly řadu dní na tom, aby tato zpráva vyšla, neboť ji státní zastupitelství veřejnosti slíbilo. Jenom ne v této otřesné formě. Nedokázalo totiž tuto zprávu zveřejnit standardní cestou, neboť se za ni celkem oprávněně stydělo.
Sdělení, že na této zprávě pracovali reportéři Deníku N s „maximální zodpovědností“ by bylo úsměvné, kdyby nešlo o něco tak zásadního pro českou společnost. Bylo to totiž krajně nezodpovědné zveřejnit takhle silnou a přitom chybnou informaci, která se pak roznesla doslova po celém světě. Ale její zásadní upřesnění (či spíše dementi) se už do světa tak snadno nedostane. Člověk má pocit, že to vymyslel Babišův komunikační stratég Marek Prchal, jak je to z hlediska premiéra geniální.
„Hodnoty a zásady“ Deníku N vyvolávají oprávněné otázky. Kupříkladu mezi ně nepatří, že novinář nesmí nikdy pracovat pro miliardáře, který bourá liberální a demokratické prostředí v naší zemi a který je zároveň nejsilnějším hráčem na politické scéně. Soudný člověk ví, že je to u novinářů naprosté selhání, ale redaktoři Deníku N nikoli. Po dlouhé roky jim to nepřišlo zvrácené a dosud se za to veřejnosti neomluvili. Ani trochu se totiž za to nestydí. Přitom práce pro dnešní Mafru je stejným selháním, jako kdyby tito novináři pracovali před revolucí pro Rudé právo či jiný normalizovaný tisk. Možná je to horší pro tu netransparentnost situace, kterou sami pomáhali zatemnit a mást tím českou veřejnost. Pomáhali vytvářet dojem, že je to normální, když premiér vlastní dva dříve liberální listy, které přetvořil na rejdiště ruské propagandy, případně propagandy hnutí ANO. A skutečně se jim povedlo změnit normy zpátky směrem k normalizaci. Je to stejné, jakoby nějací lékaři vědomě pracovali pro výrobce chemických zbraní.
Pak je tu také ta „pokora“. Člověk má chuť se pana šéfredaktora Tomáška zeptat, vůči komu cítili reportéři Deníku N vlastně tu pokoru. Vůči těm anonymním zdrojům? Nebo snad vůči Agrofertu? Veřejnost to rozhodně nebyla. Ta byla totiž uvedena touto „pokorou“ v omyl.
Také by bylo zajímavé se dozvědět, v jaké přesně chvíli potřebovali reportéři Deníku N „odvahu“. Státní zastupitelství možná může připomínat strašidelný zámek z Matějské pouti, ale debata s tamními strašidly není zatím ještě životu nebezpečná.
Důležitá zpráva to ovšem rozhodně byla a pomohla rozkymácet náš svět. Dozvěděli jsme se pokoutní a nestandardní cestou, že stíhání předsedy vlády pro celkem zřetelný dotační podvod směřuje k zametení pod koberec. Tuto zprávu jenom nemohlo státní zastupitelství pro její výbušnost sdělit veřejnosti přímo.
Přitom je zcela skandální, že zpráva o vyšetřování trestného činu předsedy vlády nebyla sdělena všem médiím současně oficiální formou. Výběr jednoho média pro takovou informaci je absolutním selháním pravidel. A když nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman dělá, že se nad tím sám pohoršuje, tak je třeba mu otevřeně říci, že za tuto instituci nese zodpovědnost právě on.
Nakonec lze vyjádřit jisté pochopení pro nedomyšlenou publikaci takové zprávy, neboť novináři mají mít instinkt zveřejňovat a zveřejňovat svá zjištění jako první. Problém je však v tom, že by redakce měla aspoň zpětně poznat manipulativní účelovost, s níž byla tato zkreslená informace Deníku N podstrčena. Deník N by se měl prostě omluvit. Bylo by to zásadovější, odvážnější a pokornější než manifest o pamětlivosti hodnot, zásadovosti a pokoře. Jenomže Deník N trvá na tom, že informace o zastavení trestního stíhání problematická není, jelikož ve zprávě zároveň uvádějí, že rozhodnutí státního zástupce Šarocha budou posuzovat jeho nadřízení. Je to matoucí, protože právní status trestního stíhání Andreje Babiše se nezměnil.
Deník N tím, že rozšířil falešnou zprávu, že se tento právní stav změnil, zmátl veřenost. A tím, že na této falešné zprávě trvá, tak shazuje podstatnou informaci, k níž přitom opravdu přispěl. To je provalení informace, že státní zástupce Šaroch „změnil názor“.
Když se nějaká redakce fanaticky utvrzuje v pocitu geniálního úspěchu, a to v rozporu se skutečností, je to projev primitivní kmenové mentality a nikoli kritického myšlení zralých a dospělých lidí. Zkušenost ukazuje, že se to redakcím bez zkušeného vedení občas stává. Je to ovšem smutný a dost trapný pohled.
To, co se stalo kolem informování o trestním stíhání premiéra, není vůbec problém jen mezi novináři na Twitteru. A není to interní věc novinářské branže. Hlavní zodpovědnost má městské státní zastupitelství, které silně znejsitilo veřejnost ohledně důvěryhodnosti justice. Nicméně Deník N k této blamáži přispěl.
Stalo se tu něco velmi špatného. A bylo to učiněno české veřejnosti. Bylo to vůči ní jednoduše velmi neslušné.
