Když někdy člověka trápí, co se děje v jeho zemi, tak je dobře si říct, co by se všechno mělo změnit a co by mělo být jinak, aby tu bylo pro národ lepší prostředí k životu. Takovou úvahou se z věčného negativního odporu stává konečně pozitivní představa o budoucnosti.

[ctete postid=“220378″ title=“Zajímáte se o česká média? Čtěte knihu Obrana před Babišem. Rozhovor s Pavlem Šafrem“ image=“http://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/11/45526126_516973565444289_5353478040686952448_n-385×230.jpg“ excerpt=“Nová kniha OBRANA PŘED BABIŠEM slaví velký úspěch, který si vyžádal dotisk. V této “ permalink=“http://forum24.cz/nova-kniha-obrana-pred-babisem-a-pribeh-ceskych-medii-podle-pavla-safra/“]220378[/ctete]

Pojďme si třeba představit, že jsme v roce 2026. Éra Miloše Zemana už je dávno jen zlým snem a nikomu se po ní nestýská. Nastupující generace ani pořádně neví, kdo to byl. Již léta máme solidního a kompetentního prezidenta. Jestli si do této představy projektujete třeba Pavla Fischera nebo Michala Horáčka, tak to tu není třeba vyvracet. Je to prostě člověk, který respektuje ústavu, chová se důstojně, vykazuje inteligentní úsudky a reprezentuje západní a moderní charakter země, která prošla ohromným vzestupem z té totální duševní bídy a temnoty, kterou kdysi v druhém desetiletí 21. století bloudila někdejší hlava státu. A protože čas už odnesl i chemického magnáta Andreje Babiše, hloupost konečně přestala v nejvyšších patrech státu mlátit dveřmi jako průvan východního větru.

Sen o nové a lepší České republice je spojený především s krásnou představou, že ani jeden její nejvyšší ústavní činitel není hlupák, a dokonce ani agent cizí mocnosti. Jak by se ale něco takového mohlo přihodit? Jednak se dosavadní voliči posunuli svým rozhledem dál, více se jich podívalo do světa a naučili se vyhledávat si informace. A jednak dorostla další generace voličů, která umí rozpoznat prolhaného populistu či zaostalého xenofobního dinosaura, který patří do politických druhohor mezi vyhynulé druhy. Archetyp komunistického ředitele státního podniku už nikoho nedojímá a nová generace tento babišovský styl ani nezná.

Tato nová a lepší Česká republika má stabilní koaliční vládu, v níž najdeme lidi odevzdané parlamentní demokracii, kterým se podařilo vdechnout nový impulz politickým stranám. Čeští voliči totiž konečně pochopili, že bez silných politických stran nemůže žádná demokracie fungovat, a ve stranách pravého i levého středu začalo tudíž pracovat ohromné množství mladých a vzdělaných lidí, kteří tím usilují o to, aby posunuli Českou republiku mezi nejmodernější země Evropy. Voliči totiž začali vedle mladých vysokoškoláků věřit rozumně vystupujícím lidem. Jestli vás přitom napadne třeba Petr Fiala nebo Ivan Bartoš, tak to nebude náhoda. Ale přijdou další.

Vedle ideálů svobody a právního státu se nová vlna politicky aktivních lidí také naučila efektivně řídit stát. Nikdo tu už nechodí někam na úřad, protože je všechno na internetu. Vláda dokončuje infrastrukturu dálnic a rychlostních železnic a do České republiky konečně přichází fenomén vysokorychlostního vlaku, který stejně jako TGV ve Francii či ICE v Německu jezdí rychlostí 300 kilometrů v hodině. Díky tomu už Němci nemusí vlakem objíždět při cestě z Berlína do Vídně Českou republiku velkým obloukem přes Mnichov, ale jedou do Vídně přes Brno s novým a skvělým nádražím.

V Praze vede na letiště metro i rychlodráha a definitivně skončila éra taxikářských mafií. Nikdo tu neokrádá cizince. Pražské ulice také nejsou zacpané kamiony, protože jezdí po dávno dostavěném okruhu.

V této zemi není už problém bydlet na venkově, protože se stále více práce odehrává na internetu, a navíc menší města jsou s většími propojená dobrou dopravou. Na venkov se proto vrací inteligence a podnikání.

A je to právě podnikání, které je hlavním bodem tohoto snu o nové a lepší České republice, v níž už nebude vybírání daní žádnou posvátnou krávou, jako tomu bylo za oligarchy Babiše. Nová generace politiků totiž prosadila, že se daně razantně snižují a byly už také zrušeny všechny odporné formy státní buzerace a šmírování, zejména EET a kontrolní hlášení. Základním programem vlády je, aby se co nejvíce lidí dobře uživilo ze svých nápadů a ze své vlastní pracovitosti a iniciativy. Ekonomika prudce roste právě proto, že vláda přestala brát nejšikovnějším lidem peníze a přestala živit nesmyslné armády úředníků, kontrolorů a udavačů, kteří jen omezovali lidskou iniciativu a demotivovali lidi podnikat. Prudce se rozvíjející ekonomika pak vede i ke kvalitnímu a adresnému sociálnímu systému vyhrazenému jen potřebným lidem.

V této zemi jsme si přestali předstírat, že máme zdravotnictví a vysoké školství zadarmo. Taková iluze vede jen ke zneužívání a podceňování těchto klíčových oblastí při jejich financování. Proto jsme zavedli regulační poplatky u lékaře a školné na vysokých školách. Nikdo potřebný přitom nezůstal díky dobrému pojistnému systému bez lékařské pomoci a nikdo nadaný nezůstal s podporou cílených grantů před branami vysněné školy. Zároveň se z naší země přestali stěhovat schopní lékaři na Západ, protože Západ přišel k nám.

Po pádu chemického oligarchy se v této zemi začalo opět dařit svobodným a kritickým médiím a prolhané dezinformační weby zbankrotovaly. Z přátel Ruska se stal folkloristický spolek s naprosto okrajovým vlivem a Tomio Okamura se jednoho dne probudil a rozhodl se, že bude dobrým člověkem. Vstal a usmířil se s bratrem.

Tato země se přestala v Evropské unii orientovat na Visegrádskou čtyřku, ale vytvořila těsnější spojenectví s Rakouskem a s Německem, čímž se stala součástí ekonomického motoru Evropy. Díky tomu se průměrná mzda prudce zvedla a činí teď už skoro 4000 eur, neboli 100 tisíc korun, což je částka, jakou měli v roce 2019 Němci. Přechod na euro konečně odstranil kurzové ztráty českých firem a umožnil Čechům objevit hrdost na svojí práci a na sounáležitost s nejbohatší částí světa.

Odstranění hlouposti, obnova pluralitní demokracie, fungujících stran a silných profesionálních médií, udržení a vítězství právního státu při střetu s Andrejem Babišem a záchrana západní orientace země po odchodu Miloše Zemana umožnila České republice ohromný vzestup a nalezení nového sebevědomí, které se odrazilo v jeho respektovanější pozici v Evropské unii.

V této zemi samozřejmě Ústavní soud už dávno zamezil okrádání církví a nová politická reprezentace to napravuje. Novým primasem a pražským arcibiskupem se stal moderní a přitom upřímný kněz. Jestli vás napadá plzeňský biskup Tomáš Holub, tak to není od věci. A v čele státního zastupitelství jsou lidé, kteří by už nikdy nepřipustili konflikt zájmů u předsedy vlády, který byl zároveň šéfem exekutivy a zároveň trestně stíhanou osobou, což odporuje zdravému rozumu i principům právního státu. Ale trestní stíhání premiéra je v nové a lepší České republice nemožné zejména proto, že by něco tak trapného už nikdy nepřipustilo samotné obyvatelstvo.

Na nejslavnější výstavy světového moderního umění lidé nemusí jezdit do Vídně do Albertiny, ale také do Šternberského paláce na Hradčanech. A světové orchestry a populární kapely míří do všech koutů České republiky. Vrací se sem filmaři z Hollywoodu a světové reklamní agentury tady otevírají svá kreativní studia, protože tu mají skvělé lidi, kteří sypou skvělé nápady z rukávu. Každá vesnice má výbornou restauraci, kde dobře vaří, příjemnou kavárnu, báječné spolky, místní divadlo a lidi už nemají důvod koukat v tak masovém měřítku na televizi NOVA.

Tohle je sen o nové a lepší České republice, v níž budou pamětníci vyprávět o tom, jaké absurdity museli snášet v letech Miloše Zemana či Andreje Babiše. Ale budou hrdí na to, že se jejich země této černé můry zbavila.

Když někdy člověka trápí, co se děje v jeho zemi, tak je dobře si představit, že všechno, co je nyní hloupé, hrozné a pro národ ponižující, jednou odplyne. Na berounské bráně je napsáno: „Všeho do času…“ Proto není bezdůvodné snít o lepší budoucnosti. Na rozdíl od Babiše jsme se tu nezasnili nad likvidací senátu, snížení počtu poslanců a umlčení kritických médií, nýbrž o obnově parlamentní demokracie a modernější zemi, která vyroste z iniciativy svobodných Čechů.

P.S. A nebylo by od věci, kdyby se mnozí dnešní Češi také jednou omluvili Miroslavu Kalouskovi za to nekonečné a zcela nespravedlivé ostouzení. Měl by to udělat zejména Babiš, protože právě díky Kalouskovi převzal státní finance po finanční krizi v dost dobrém stavu a měl pak — navíc v souvislosti s růstem německé ekonomiky — z čeho rozdávat. To je ale v nové a lepší České republice už jen stránka z učebnice dějepisu.