Senátor David Smoljak FOTO: facebook/David Smoljak
FOTO: facebook/David Smoljak
Demonstrace proti vládě i proti systému patří k fungování demokratické společnosti, je ale smutné, když v tom táboře aktivních protestujících pak člověk potká někoho, koho zná nebo koho považoval za soudného člověka, míní senátor David Smoljak (STAN). Ve čtvrtek 17. listopadu byl na Kavčích horách, kde příznivci Ladislava Vrabela demonstrovali proti vládě. V rozhovoru pro deník FORUM 24 také popsal, jak důležitá je postava generálního ředitele České televize a jakými způsoby můžeme hájit nezávislost tohoto média.
Ve čtvrtek jste se účastnil oslav 17. listopadu, jak jste to osobně vnímal?
Já jsem podstatnou část oslav strávil na Kavčích horách několik metrů od demonstrace vrabelovců, protože jsme tam pořádali takovou protiiniciativu. Takže ty oslavy jsem měl hodně poznamenané právě touhle akcí, která byla podle mě spíš takovým vybočením z jinak příjemného průběhu oslav. Ale já se médiím veřejné služby věnuji už řadu let a na Kavčích horách jsem poměrně pravidelně, když se něco podobného děje, takže jsem ani tentokrát nechtěl chybět.
Proč podle vašeho názoru ti lidé demonstrovali?
Ono to vypadá na první pohled trochu nelogicky. Oni opakovaně hlásají, že Českou televizi nesledují, že ji vůbec nepotřebují, tak proč potom investují takové úsilí, aby proti ní protestovali? To je na první pohled nesrozumitelné, ale podle mě to má několik důvodů. Demonstrace proti České televizi trvají už de facto od jejího vzniku. Víceméně všechny extremistické strany, ať zleva nebo zprava, mají Českou televizi jako jeden z hlavních terčů.
Je to totiž instituce, která je poměrně silná a nezávislá a je takovým symbolem demokratického zřízení, se kterým oni jsou nespokojení. A je to viditelný symbol, protože máme samozřejmě další instituce, které jsou nezbytné pro funkci demokratického systému, ale nejsou tak známé, nejsou tak viditelné. A má to ještě ten aspekt, že samozřejmě lidé, kteří milují dezinformační scénu a dezinformace, tak je pro ně médium, které šíří ověřené informace, jako z Marsu, z jiného vesmíru.
Je podle vás něco, co se může udělat, aby se takové demonstrace už nekonaly?
Já myslím, že se s tím nedá nic moc dělat. Vždycky to bylo, je a bude. Demonstrace proti vládě i proti systému patří k fungování demokratické společnosti, to je normální, to není nějaká porucha, ze které bychom si měli zoufat. Mě to vůbec neznepokojuje.
Je samozřejmě smutné, když v tom táboře aktivních protestujících pak člověk potká někoho, koho třeba z minulosti zná a koho považoval za soudného člověka. To se děje opakovaně, a i z reakcí na sociálních sítích je vidět, že tam každou chvíli někdo pozná nějakého souseda, se kterým dřív byla řeč a najednou se úplně zbláznil. Ale to je spíš něco, co svědčí o tom, jak neuvěřitelně silný dopad mají algoritmy sociálních sítí na naše myšlení, jak jsou během krátké doby schopny úplně obrátit nebo radikalizovat náš pohled na svět. To je něco, co opravdu nebezpečné je.
Je to trend, který – pokud se ho nepodaří přibrzdit nebo regulovat – skutečně žene svět do zkázy nebo do nějaké občanské války, protože samozřejmě zradikalizuje tábory těch nesmiřitelných prosazovatelů čehokoliv. A je to něco, co si pořád ještě úplně neuvědomujeme.
Nedávno jste řekl, že nechcete, aby to u nás dopadlo jako v Maďarsku s vládní televizí. Máte pocit, že je to reálná hrozba?
Není to úplně akutní hrozba, jako to vypadalo ještě za předchozí vlády, kdy tam skutečně ten tlak na odvolání ředitele a změnu směřování České televize byl. Teď je to trošku víc skryté, ale je prostě fakt, že příští rok současnému generálnímu řediteli končí jeho funkční období. Bude se volit nový generální ředitel a Rada České televize, kde mají neustále převahu kandidáti SPD, ANO a komunistů, se snaží tu volbu urychlit, aby ještě stihli prosadit svého ředitele, který bude samozřejmě jejich vidění světa nějakým způsobem reprezentovat.
Postava generálního ředitele je pro televizi strašně důležitá, protože ten si pak volí veškerý management a ti zase vedení redakcí a skrze ně pak i všechny redaktory a editory. Čili tam se dá směřování média přes tuhle strukturu velice rychle proměnit. A takhle přesně se to stalo v Budapešti i ve Varšavě. Viděli jsme prakticky v přímém přenosu, jak je pak jednoduché propustit všechny redaktory, kteří dodržují profesionální standardy, a nabrat tam úplně nové lidi, u kterých bude důležitá hlavně loajalita vůči vedení. Takže to nebezpečí reálné je a nejde o žádný převrat, dá se to udělat skutečně zcela legálně.
Co všechno je podle vás potřeba udělat, aby Česká televize zůstala nezávislou?
Dvě věci. Jedna je co nejvíc odstřihnout kontrolní radu od politického vlivu vládní moci. Nám teď třeba připadá, že aktuální hrozbou není, ale během několika voleb se mohou zase dostat k moci populisti, kteří to médium budou chtít podřídit svým zájmům a svému vlivu. Proto jsem inicioval loni vznik zákona, který by do toho procesu volby televizních rad zapojil Senát Parlamentu ČR, protože ten má jiný rytmus voleb a může fungovat jako určitá brzda a pojistka.
Druhá důležitá věc je posílit způsob udržitelného financování ČT a ČRo, což je něco, co musíme vyřešit velmi rychle, protože jinak kvalita veřejné služby půjde zákonitě dolů. Přestože veřejná služba těchto médií se neustále rozšiřuje, tak mají míň a míň peněz každý rok, to je dlouhodobě neudržitelné.
Vládní koalice odmítla navýšení koncesionářských poplatků, je to podle vás chyba?
Je to chyba, ale navýšení poplatku není jediný způsob, jak se to dá udělat. Existuje samozřejmě ještě možnost navýšení reklamy, což já osobně bych rozhodně nedoporučoval a nepodporoval. Kromě navýšení poplatku ale jde změnit definici poplatníka tak, aby poplatky neplatili jenom ti, co mají doma televizor, ale aby se to rozšířilo na všechny domácnosti. Stejně čím dál víc lidí TV sleduje na úplně jiných platformách, než je klasický televizní přístroj. Je to takový přežitek a je to i nespravedlivé vůči seniorům, kteří většinou televizor používají, zatímco mladší a bohatší používají telefony a další moderní technologie. Rozhodně je spravedlivější placení poplatků s televizorem nesvazovat a zavést tu povinnost rovným dílem pro každou domácnost bez ohledu na to, co pro sledování vysílání používají.
