Senátor David Smoljak se dlouhodobě věnuje médiím veřejné služby FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
FOTO: Hnutí STAN / se souhlasem
ROZHOVOR / Senát bude ve středu schvalovat růst poplatků za Českou televizi a Český rozhlas. Změny vzbuzují kritiku ve společnosti i ze strany opozice. „Je to jen další pokračování nekonečného seriálu, který trvá už více než 30 let. Určité politické síly se prostě nesmířily s tím, že tu máme média veřejné služby, která nepodléhají politické kontrole a politické objednávce,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 senátor a předseda mediální komise David Smoljak.
Jak bude podle vás vypadat v senátu debata kolem navýšení poplatků?
Určitě si vyposlechneme řadu nesouhlasných názorů, které zazněly i ve sněmovně. Ale pevně věřím, že se nakonec podaří novelu přijmout.
V senátu se minulý týden řešilo, že zákon zvyšující koncesionářské poplatky by mohl být v rozporu s evropským právem. Vidíte tam rovněž takové riziko?
Myslím, že ne. Konzultoval jsem to se stálým zastoupením Evropské komise u nás, s ministerstvem kultury a s různými znalci evropské legislativy. A nezaznamenal jsem jediný názor, že by v tom mohl být problém.
My jsme teď v situaci, že se poplatky navyšují po 20 letech v případě Českého rozhlasu a po 17 letech v případě České televize. Takže to navýšení ani zdaleka nezacelí reálný propad příjmů obou médií, dojde jenom k částečnému dorovnání. To v žádném bodě nenaplňuje nějakou obavu z toho, že by to bylo v rozporu s evropskou legislativou. Prostě není tomu tak.
To navýšení není tak velké, jde o 15 a 10 korun. Proč se podle vás zdvihl takový odpor?
Tuhle otázku si kladu také. Ale vím, že princip veřejné služby je u nás dlouhodobě trnem v oku různým lidem a politickým uskupením, kteří využijí každou příležitost pro to, aby Českou televizi a Český rozhlas nějakým způsobem torpédovali.
Je to jen další pokračování nekonečného seriálu, který trvá už více než 30 let. Určité politické síly se prostě nesmířily s tím, že tu máme média veřejné služby, která nepodléhají politické kontrole a politické objednávce, která nepřebírají pohled na svět, jaký mají různé extremistické síly v téhle zemi anebo lidé, kteří žijí v nějakých názorových bublinách. Kromě toho se zejména Česká televize stala dlouhodobě hlavním terčem dezinformační scény a petrohradských trolích farem, které se je stůj co stůj snaží znevěrohodnit. A do třetice Českou televizi nesnášejí politici, kterým svou kritickou reflexí někdy zkřížila nějaké plány nebo v jejich očích poškodila jejich jinak skvělý mediální obraz.
Takže já si to vysvětluji jenom jako další záminku pro tuhle širokou koalici v pokračování boje proti České televizi a Českému rozhlasu za jakoukoliv cenu.
Zvyšování poplatků otevřelo také debatu o tom, jakou roli mají veřejnoprávní média mít a co mají produkovat za pořady. Je ta debata namístě a mělo by se něco změnit?
Debata je namístě, je dobře se o těch věcech bavit. Nicméně já se snažím všude vysvětlovat, že média veřejné služby tu nejsou proto, aby zalepila nějaké díry ve službách, které neposkytují ostatní média. Jsou to celoplošná, celostátní, plnoformátová média. Veřejnou službu nejvýstižněji popsal první ředitel BBC, který řekl, že média veřejné služby mají v první řadě informovat, vzdělávat a bavit. A tohle platí dodnes.
Myslím si, že to splňují velice dobře. A tu debatu o tom, jestli mají vysílat ten či onen zábavní pořad, vnímám jako trochu absurdní, protože jestli skutečně média veřejné služby něco viditelně zredukovala, tak je to zrovna zábava. Kritici většinou zmiňují StarDance, což je mimochodem zrovna formát, se kterým přišla veřejnoprávní BBC ve Velké Británii a který mimořádně dobře plní stmelující roli médií veřejné služby pro všechny generace i sociální skupiny.
Takže já v tomhle problém nevidím, ale je dobré se o tom bavit. Hodně lidí si totiž pořád neuvědomuje, že u nás máme stejně jako v ostatních evropských zemích duální systém. Ten je postavený na tom, že tu máme na jedné straně média, jejichž hlavní úkol je vytvářet zisk pro své majitele – to jsou komerční média. A pak tu máme média veřejné služby, jejichž hlavní úkol je poskytovat veřejnou službu bez ohledu na zisk nebo sledovanost. A je to něco, co zajišťuje pluralitu informačního prostoru. Kdybychom ho ponechali plně napospas jenom soukromým médiím a soukromým majitelům, tak se klidně může stát, že kvůli byznysovým nebo jiným zájmům tento prostor jednostranně zdeformuje.
Za posledních deset let navíc vidíme, že se prostor, který je ovládán soukromými médií, intenzivně rozšiřuje. Zasloužil se o to hlavně vznik a rozvoj sociálních sítí, což jsou ve své podstatě soukromá média, která usilují především o naši pozornost a tu pak prodávají inzerentům. Tahle část duálního systému neuvěřitelně posílila a tím spíš je nutno, abychom médiím veřejné služby zajistili udržitelné financování. To vidím vedle nezávislosti jako základní podmínku po to, aby v tomto mediálním systému mohla přežít i do budoucna.
Neudělala vládní koalice chybu, že takový kontroverzní návrh řeší až v posledním roce před volbami?
Udělala, mělo k tomu dojít už dávno. V programovém prohlášení vlády byl závazek zajistit udržitelné financování médií veřejné služby a nic nebránilo tomu, aby se návrh tohoto zákona objevil mnohem dříve. Já vnímám, že hodně dlouho trvala debata o jeho podobě, o rozsahu veřejné služby, o dalších věcech. I následné projednání ve sněmovně se neuvěřitelným způsobem prodlužovalo zejména kvůli obstrukcím ANO a SPD. Takže je to souhra více faktorů, ale k předložení toho zákona mělo dojít dřív, to uznávám. Ale senát do toho může vstoupit až teď. Pevně doufám, že správnou nohou a že tento zákon schválíme.
