ROZHOVOR / Jak číst chaotickou komunikaci ze strany Babišovy vlády ohledně změn ve financování veřejnoprávních médií? Co to znamená pro jejich budoucnost a jakou zprávu tím vláda dává nám všem? Nejen na to se deník FORUM 24 zeptal Davida Smoljaka, senátora a předsedy Stálé komise Senátu pro sdělovací prostředky.

Částečně zrušit koncesionářské poplatky pro veřejnoprávní média by podle předsedy SPD a šéfa sněmovny Okamury chtěli vládní poslanci od poloviny roku. Představitelé ANO zatím mluví o polotovaru. Ředitelé ČT i ČRo už reagovali, že by to znamenalo kolaps médií veřejné služby, protože by přišla zhruba o třetinu příjmů. Je podle vás běžné v demokratických zemích, že se tak zásadní změna připravuje bez veřejné diskuse?

To právě vůbec ne. Když už se někde rozhodnou systém financování změnit, tak vždycky na základě široké odborné diskuse, které se účastní všichni. Akademická obec, veřejnost, experti a samozřejmě především zástupci médií, kterých se to nejvíc týká. A ty debaty trvají klidně roky, protože jejich smyslem je najít model, který bude fungovat co nejlépe a nebude nikoho poškozovat.

A hlavně, všechno se to opírá o důkladné analýzy a jasné strategie. Tedy, proč tu změnu potřebujete udělat a čeho tím chcete dosáhnout. Nic z toho tady dnes nevidím. Veškerá argumentace vládní koalice se zredukovala na mantru: “Děláme to, protože jsme to slíbili našim voličům.” To je zoufale málo.         

Opakovaně říkáte, že skutečným záměrem vlády je tato média oslabit a zničit. Není vaše kritika přehnaná, když návrh ještě ani neexistuje?

Není, protože tady nejde o technické vyřešení způsobu financování. Současná koalice se vůbec netají svým nepřátelským postojem k médiím veřejné služby. Dlouhodobě volí do mediálních rad zástupce, jejichž hlavním úkolem je tato média neustále napadat, šikanovat a jejich veřejnou službu co nejvíce omezovat.

Asi vám neuniklo, že se bývalý předseda Rady ČT Matocha na sítích veřejně holedbal, jak se povedlo odstřelit jednoho z nejúspěšnějších ředitelů České televize Petra Dvořáka i těch nejviditelnějších televizních tváří. Těch příkladů je bezpočet. A tahle averze čelních politiků vůči médiím veřejné služby má u nás poměrně dlouhou tradici. Od Václava Klause, přes Miloše Zemana až po současného premiéra Andreje Babiše. Všichni měli a nepochybně dodnes mají neodbytný pocit, že média veřejné služby, které si nelze přes nějaké boční dohody se soukromým majitelem naklonit, jen zbytečně komplikují vládnutí.

Dále čtěte

Hrozba insolvence pro Českou televizi: Plánované škrty v poplatcích by znamenaly miliardové ztráty

Snaha zalíbit se voličům za každou cenu může mít pro Českou televizi fatální následky. Předseda Rady ČT Karel Novák otevřeně…

Vraťme se ještě k tomu ničení. Jaké varianty podle vás reálně připadají v úvahu? Která z nich je nejnebezpečnější? Jak rychle by se to podle vás projevilo v praxi? 

Nejnebezpečnější nepochybně je převedení financování pod státní rozpočet. Ani na vteřinu nepochybuji, že by při každém jednání o státním rozpočtu ředitelé veřejnoprávních médií museli poslušně žmoulat čepice na rozpočtových výborech i na úřadu vlády, aby jim panstvo alespoň nějakou korunu v rozpočtu zachovati ráčilo. A pokud by jejich poslušnost nebyla dostatečná, ministryně financí by jen rozhodila rukama: “Nedá se nic dělat, pánové. Státní dluh narůstá, musíme konsolidovat.” Vůbec o tom nepochybuji.

Může Senát PČR takovou změnu reálně zastavit, pokud by prošla sněmovnou?

Můžeme to připomínkovat, můžeme to zamítnout, ale sněmovna nás vždycky může přehlasovat. V tomhle jsou naše možnosti omezené. Pokud to tedy nepůjde formou zákona, k jehož přijetí je nutný souhlas obou komor.

Existuje nějaký model ze zahraničí, který by mohl být inspirací pro Česko? Kde je hranice mezi legitimní změnou systému a ohrožením nezávislosti?

Vládní koalice se někdy odvolává na tzv. “švédský model”, kde poplatky nahradila speciální daň. To si ještě umím představit, protože to zachovává přímou vazbu mezi poplatníkem a vysílatelem. Ale pořád tady zůstává základní otázka: proč máme měnit systém, který tu úspěšně funguje více než třicet let a všichni nás v Evropě dávají za vzor? Takhle dobře a spolehlivě fungujících mechanismů u nás věru nemáme mnoho. Tak proč je chceme zbourat? Nedává to vůbec smysl.  

Dále čtěte

Braňme veřejnoprávní média před zničením. Dokud ještě existují

KOMENTÁŘ / Ten scénář jsme už viděli. V Maďarsku, na Slovensku – a teď se nám začíná odehrávat před očima…

Nepropásla podle vás minulá vláda šanci na smysluplnou debatu o budoucnosti veřejnoprávních médií? 

Ale my jsme ty debaty celou dobu vedli! Sám jsem některé organizoval a absolvoval jsem jich bezpočet. Odborné debaty, kterých se účastnili i zástupci komerčních médií, vedly k sepsání a schválení memorand, které vymezily konkrétní rozsah veřejné služby pro příští období. Příznačné je, že se těchto debat většinou neúčastnili ti, kteří se dnes okázale podivují, proč se tu žádné debaty nekonaly.

Nedávno k nám přijel švédský expert, který byl ochotný se podělit o zkušenosti s fungováním švédského modelu financování. Pozval jsem ho do senátu a na jednání s ním jsem pozval i všechny zástupce sněmovní mediální komise. Přišly dvě opoziční poslankyně. Z koalice nikdo. A když jsem svolal oficiální jednání senátní komise o financování zahraničního vysílání Českého rozhlasu a pozval na něj zástupce ministerstva zahraničí, které to má v gesci, vzkázali nám, že pan ministr ani nikdo z jeho podřízených nepřijde. Něco takového jsem v senátu dosud nezažil! Je to zpupnost moci nebo ignorance? Nejspíš obojí…