Jitka Chalánková FOTO: Martin Vlček, Kancelář senátu / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
FOTO: Martin Vlček, Kancelář senátu / Wikimedia Commons / CC BY 3.0
Senátorka Jitka Chalánková chce, aby senát oceňoval manželské páry za věrnost, a poukázalo se tak na krásy manželství. Nejspíš to myslí dobře, ale dopadne to jako vždycky.
V senátu nově vznikl podvýbor pro rodinu a má se sejít za dva týdny. „Kromě organizačních záležitostí má na programu jediný, poněkud překvapivý bod – návrh na novou Cenu senátu za věrnost pro manželské páry,“ uvádí Seznam Zprávy.
S ideou přišla senátorka Jitka Chalánková (dříve TOP 09, dnes nezávislá), která podvýboru předsedá. „Myšlenka je ocenit manželské páry za desetiletí soužití. Chceme ukázat krásu manželského svazku,“ říká.
Zatím není jasné, jak by se oceňování prakticky provádělo. „Představovala bych si to tak, že různé organizace nebo obce budou navrhovat páry, které jsou dobrým příkladem,“ rozvádí Chalánková své představy.
Do podvýboru patří třeba lidovec Jiří Čunek nebo Daniela Kovářová a Zdeněk Hraba. Když se další členka podvýboru Adéla Šípová zajímala, jak by to dopadlo, kdyby někdo nominoval dlouholeté registrované partnery, Chalánkové se to nezdálo. „Tak tímto směrem ta myšlenka určitě nešla,“ utnula Chalánková veškeré liberální naděje. Ona by chtěla „vyslat pozitivní signál směrem k veřejnosti“ v době nízkého počtu svateb a vysoké rozvodovosti.
Vysílat pozitivní signály je jistě hezké. Žijeme ve světě, kde se vysílá tolik pozitivních signálů, že si připadáme už jako chodící přijímače, a je s podivem, že společnost není plná dokonalých světců.
Ďáblík ohledně této iniciativy je skryt v detailu. Ocenění se dává za mimořádné činy. Ve vědě, sportu, umění a na válečném poli. Tím se naznačuje, že jde o zvláštní výkon, kterého ostatní nedosahují. Nemají na to sil, chybělo jim štěstí, nechtělo se jim. Když oceňujeme výrazný čin, dáváme tím nechtěně najevo, že to není běžná norma. Když bude senát oceňovat manželskou věrnost, nepřímo sděluje, že se v této oblasti asi nedá od normálních smrtelníků mnoho čekat. Tak to zřejmě není zamýšleno.
První reakce na sociálních sítích dávají tušit, že se všechno nejspíš poněkud zvrtne. Co to asi bude za organizace, které navrhnou kandidáty? Jak se ověří sama podstata věci, nejen to, že se někdo padesát let nerozvedl a bylo to možná z důvodů spíše méně ušlechtilých? Není ani jasné, proč by se měl takovými věcmi zabývat senát. Ten by měl vztahy mezi lidmi oceňovat tehdy, když jde třeba o charitu, kde se dají nějak objektivně posoudit činy bez ohledu na to, co je jinak aktér zač.
Jinak ale nelze mít námitek, jako se nedá namítnout nic proti jakémukoli vysílání pozitivních signálů pro obrodu lidstva. Svět bude nezávisle na signálech stejný jako předtím, což by vlastně konzervativní duchy mělo dostatečně uspokojit. Jen by se asi vysílání signálů mělo nechat církvím a dalajlamovi, protože ti to mají v popisu role, a jsou navíc na truchlivé výsledky takové činnosti zvyklí.
