Adéla Šípová FOTO: Adéla Šípová, se sohlasem
FOTO: Adéla Šípová, se sohlasem
ROZHOVOR / „Jako senátorka jsem se v minulosti poměrně dost vyjadřovala k problematice únosů ukrajinských dětí. Byla jsem jednou z prvních političek, které na to poukazovaly i na evropské půdě společně s Věrou Jourovou,“ říká v rozhovoru pro deník FORUM 24 mimo jiné senátorka Adéla Šípová (nestr.). Hovořila také o vzniku nového spolku Poselství lidických dětí, ale i o přesahu, který má mít vzhledem k současnosti, kdy například stále probíhá válka na Ukrajině. I dnes totiž děti trpí ve válečných konfliktech.
Co bylo hlavním impulsem k založení spolku Poselství lidických dětí?
Původně impuls vyšel z potřeby opravit lidický památník, který není v současné době v dobrém stavu. Oprava si vyžádá několik milionů korun. Vznikly některé iniciativy v Kladně, které se snaží potřebné finanční prostředky k obnově památníku najít. To je jeden z podnětů.
A také jsem se jako senátorka v minulosti poměrně dost vyjadřovala k problematice únosů ukrajinských dětí. Byla jsem jednou z prvních političek, které na to poukazovaly i na evropské půdě společně s Věrou Jourovou. Právě mezinárodní zapojení politiků je velmi důležité. Přála bych si, aby to byla Česká republika, která by v tomto ohledu hrála důležitou roli.
Připomeňme, že únos dětí je stále i v dnešní době válečným zločinem.
Ano, je to tak. Na ruského prezidenta Vladimira Putina je právě za toto vydán mezinárodní zatykač. Takže mě jako senátorce, ale i matce samozřejmě záleží na osudu dětí, na něž dopadá válka. Jsou proti své vůli oddělovány od svých rodin a psychicky trpí.
Kdo další se kromě vás na zformování spolku podílel?
Je to moje pravá ruka a asistentka Barbora Knotová Vaicová, která je předsedkyní spolku. Paní Vaicová je historička a na odkazu Lidic jí velmi záleží. Dále bych zmínila Sylvii Klánovou, dceru Marie Uchytilové, autorky lidického památníku. Důležitou osobou je také Jiří Pitín, který jako miminko přežil lidickou tragédii. On dnes ještě ve svém pokročilém věku chodí hojně na debaty na různé stupně škol a seznamuje žáky s lidickou tragédií.
Jak důležité je pro vás udržovat lidický odkaz i vzhledem k současnosti?
Určitě velmi důležité, protože se mě lidická tragédie osobně dotýká. V hrobě v Lidicích byly ostatky mých předků. Takže pro mě je stěžejní dbát na odkaz Lidic, který je třeba neustále připomínat, a to zejména mladé generaci. To je ostatně smyslem našeho spolku.
Co bychom si dnes měli vzít z osudu lidických dětí? Co bychom měli připomínat více než 80 let po těchto tragických událostech?
Chtěla bych říct, že podobné tragédie mají tendenci se opakovat i v dnešní době. Koneckonců jsme stále svědky války na Ukrajině, kde bohužel každý den umírají také děti. Ale není to jen Ukrajina, máme tady konflikt na Blízkém východě. To vše by nás mělo na druhé straně vést k tomu, abychom si vážili svobody a demokracie a opečovávali je. A také aby lidé volili ty strany, které se zasazují o lidská práva a občanské svobody.
Jakým způsobem chcete mladé generaci prostřednictvím spolku předávat příběh Lidic a jeho odkaz?
Určitě chceme cílit na školy a další vzdělávací instituce. Paní Vaicová už činí v tomto směru aktivní kroky, kdy se účastní různých kurzů ve školách. Mluvím například o projektu Den pro školu či o Paměti národa. Barbora Vaicová je velkou propagátorkou orální historie, čili je důležité, aby děti nezískávaly znalosti jen standardní výukou, ale je potřebné, aby jim historii vyprávěli i sami pamětníci. Je to jiný, ale o to potřebnější pohled.
Chceme samozřejmě pracovat se sociálními sítěmi, točit videa a dělat na školách různé akce spojené s odkazem Lidic. Ze zahraničí pak lze určitě načerpat inspiraci, jak se učí o historii, a to přenést v určité formě k nám.
Je z vašeho pohledu současná podpora státu lidickému odkazu, respektive památníku dostatečná?
Vždy se dá samozřejmě udělat více. Ministerstvo kultury přislíbilo finanční prostředky na obnovu lidického památníku, což mě osobně těší. Je ale také nutné, aby ministerstvo dbalo i na ostatní památníky, které nejsou v dobrém stavu a potřebují nutně opravu. Mám na mysli například Lety u Písku, kde památník vznikl nedávno. Mám v současnosti obavu o to, jak bude dál pokračovat Muzeum romské kultury, ale věřím, že i nadále zůstane státní institucí.
