
Donald Trump FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0

KOMENTÁŘ / Americký ministr obrany Peter Hegseth na mnichovské konferenci vytkl Evropě, že nevydává dostatečné prostředky na vlastní obranu. Mluvil až o pěti procentech HDP. Ve středu rozeslal svým podřízeným memorandum, v němž po nich chce, aby v příštích pěti letech seškrtali své rozpočty o více než třetinu. Pokud by k tomu došlo, USA by samy vydávaly na obranu jen těsně přes dvě procenta HDP. Představa, že se tak rozsáhlých úspor dá dosáhnout jen větší efektivitou a že se to nedotkne bojeschopnosti, je ale mírně řečeno naivní.
Donald Trump ještě v kampani sliboval posílení americké obranyschopnosti i zvýšení výdajů na obranu. Nicméně současná vyjádření nejsou prvním případem, kdy o penězích pro Pentagon mluví spíš jako o zbytečně vydaných penězích. V prosinci roku 2018, tedy už během svého prvního funkčního období, prohlásil, že objem prostředků na zbrojení je „šílený“.
Restart rozhovorů o omezení jaderných zbraní
Minulý týden pak staronový prezident prohlásil, že výdaje na obnovu amerického jaderného arzenálu jsou ohromně vysoké a že by rád dosáhl dohody o omezení počtu jaderných zbraní s Ruskem a Čínou. Pak ale zašel ještě dál a řekl, že by chtěl, aby všechny tři země souhlasily se snížením rozpočtů na obranu na polovinu. Dohoda je podle něj možná, až se vyřeší situace na Blízkém východě a Ukrajině.
Z tohoto kontextu je jasné, že Donald Trump ruskou agresi na Ukrajině nevnímá ani tolik jako bezpečnostní ohrožení Evropy, natož USA. Bere ji spíš jako překážku smysluplné dohodě s Ruskem. Buď si nepamatuje, jak brutálně selhaly naivní snahy o podobné restarty vztahů za prezidentů Bushe ml. a Obamy, nebo skutečně věří, že je osobně natolik výjimečný, že jemu se to tentokrát podaří.
Odzbrojená a izolovaná na západní polokouli
Trumpova slova o snížení rozpočtu na obranu můžou na mnohé pozorovatele působit jako protichůdná k jeho rétorice o míru prostřednictvím síly. Mnozí jeho evropští fanoušci ji interpretovali jako důkaz, že USA se ze světové scény stahovat nebudou. Jenže ve skutečnosti v tom žádný rozpor není. Dává to dokonalý smysl vzhledem k tomu, jak Trump vnímá mezinárodní vztahy.
Dohoda na rozdělení světa na sféry vlivu s Moskvou a Pekingem by Washingtonu umožnila soustředit se výlučně na západní polokouli tak, jako tomu bylo v 19. století. K tomu stačí ovšem daleko menší ozbrojené síly, které budou fungovat spíš jako koloniální intervenční a policejní sbor.
Fascinace efektivitou a PR
Je ovšem otázka, jestli by takovou politiku podpořila většina americké veřejnosti. Je jasné, že momentálně by proti tomu byla i značná část republikánských zákonodárců, a právě legislativa určuje, kolik budou Spojené státy na obranu vydávat. Proto se snižování rozpočtů o třetinu až polovinu, které se z podstaty nemůže nedotknout bojeschopnosti, vydává za tažení proti plýtvání.
V rozpočtu Pentagonu samozřejmě bez pochyb najdeme položky, které by šly seškrtat. Jenže bombastická prohlášení Elona Muska neodpovídají realitě, stejně jako tomu je v případě nehospodárnosti v systému sociálního zabezpečení a jiných oborů. Z ohlášených miliard úspor jsou ve skutečnosti miliony, na nějaký ten řád se nehledí. Je to ovšem dobrá PR clona, která může před veřejností maskovat reálné snížení vojenských kapacit Spojených států.
Je potřeba se smířit s tím, že Trump prostě vyklízí pozice USA ve světě. V lepším případě se na omezení zbrojení alespoň dohodne s Ruskem a Čínou, byť to je krajně nepravděpodobné. Ovšem i kdyby se to podařilo, nebyla by to pro Evropu dobrá zpráva. Zároveň zatím na stole není ani náznak takové dohody a Trumpův ministr obrany už začíná škrtat. To je jednostranný ústupek a dárek Moskvě a Pekingu.