Alexandr Prochanov. FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Cybersky
FOTO: commons.wikimedia.org/CC BY-SA 3.0/Cybersky
NÁZOR / Ruský putinovský spisovatel Alexandr Prochanov se zamyslel nad návštěvou ministra obrany Šojgua v Severní Koreji. Zatímco každý jen trochu soudný člověk vidí, že je trapné, kam všude už Putinovo impérium jezdí prosit o podporu, Prochanov je nadšen.
Na telegramu tvrdí, že „základní účel návštěvy není z vládních zpráv znám“, což je originální, protože je celkem jasné, že Moskva potřebuje munici, a to je jediná věc, které je v té komunistické fosilii dostatek. Pokud pomineme sbírku zahraničních filmů a lahví alkoholu vůdce Kim Čong-una. Filmy a alkohol si ruská elita ale opatřit umí, náboje jsou jiný problém.
Náš čtenář, ostatně asi ani ruský, už nejspíš dlouho nečetl takovou chválu KLDR.
„Kolik bláta vylili liberálové na Severní Koreu! Jaká zuřivá, hluboce zakořeněná nenávist z nich tryskala při pouhé zmínce o asijské rudé zemi, která jim uvízla v krku jako kost. A jak by mohli Koreu nemít v nenávisti! Sovětský svaz se rozpadl, zmožen kůrovcem. Rusko poslušně padlo pod železnou nohou Ameriky. Všechny národy světa se krčily a chřadly pod její patou. A jen Severní Korea, která si utáhla opasek a ze svého lidu udělala jediný obranný prapor, se hegemonovi nepodřídila. Umístila balistické rakety na odpalovací rampy, v podzemních továrnách staví jaderné hlavice. A americký prezident Trump, plující na letadlové lodi, aby svéhlavou zemi potrestal, se odvrátil,“ popisuje Prochanov úspěchy severokorejského lidu.
Z příspěvku je patrné zadostiučinění, jak je Kimovo panství konečně doceněné.
„Když jsem ve dnech národních oslav navštěvoval severokorejské velvyslanectví, byla tam vzácná hrstka ruských vyznavačů čučche, kteří navzdory liberálnímu teroru zůstali věrni svým přívržencům. Nyní jsou ve dnech oslav recepce velvyslanectví přeplněné důstojníky, zástupci ministerstva zahraničí, úředníky ministerstev a korporací. Stojí v úctě, poslouchají severokorejskou hymnu a oslavují soudruha Kim Ir-sena,“ jásá spisovatel.
Když někdo napíše chválu nějaké země, můžeme v tom číst touhu, že by bylo hezké si to doma taky tak zařídit. Rusko má nepochybně severokorejským směrem nakročeno. Možná je to od starého pana Prochanova nějaká nostalgie po dobách jeho dětství. Narodil se v roce 1938, kdy právě probíhala Stalinova Velká čistka. Ani Stalinovo krvavé panství ale netrvalo věčně, skončilo v době, kdy byl Prochanov pubertální mladík, a přes všechny hrůzy života v SSSR se něco takového už nikdy neopakovalo.
Některé ideje korejského komunismu se nepochybně může povést v Rusku uskutečnit, například utahování opasků. Také oslavování vrchního velitele a Vůdce V. V. Putina už probíhá. S ideologií už je to slabší, protože ten slepenec carismu a sovětské mytologie začali v Rusku vymýšlet poměrně pozdě. Tady se asi nepovede vymyslet nic, co by nepůsobilo legračně. Možná by ale stačilo převzít základní principy čučche a jen mírně je upravit.
„Myšlenka čučche vychází z filozofického principu, že člověk je pánem všeho a o všem rozhoduje,“ tvrdí severokorejský režim. Kdybychom místo „člověk“ napsali třeba Putin (v KLDR tam místo člověk patří Kim Čong-un), bylo by to už dokonalé.
Není ale jisté, jestli bude mít Rusko dost času se na novou cestu vydat. Vsadit si na to, že Putin vydrží u moci déle než Kim Čong-un, by mohlo být dost riskantní.
