Ilustrační foto FOTO: Wikimedia Commons/Wilfredo Rafael Rodriguez Hernandez/ CC0
FOTO: Wikimedia Commons/Wilfredo Rafael Rodriguez Hernandez/ CC0
Nemravné zneužívání žen. Tak označila německá europoslankyně Maria Noichlová počínání movitých mužů, kteří díky svým značným finančním možnostem vyhledávají lásku za úplatu. Ženy „musí souložit, aby přežily!“ rozhořčila se. S tím ale narazila u liberálnějších zastupitelek evropského sboru. Některé z nich namítají, že zákazy nic neřeší.
„Bohatí muži, kteří mají volné peníze na utrácení za sex, se setkávají s chudými ženami, které musí mít sex pro přežití. Takže, kdo má navrch?“ zeptala se europoslankyně Maria Noichlová, která vystupuje jako zastánkyně práv žen nucených k prostituci. „Lidé, kteří pracují v sexuálním průmyslu – většinou ženy, ale také muži, migranti a trans osoby, nejsou placeni, aby si užili sexu, ale platí jim za ticho a mlčenlivost. Za to, že nekřičí,“ uvedla poslankyně pro web Politico.
Její oponenti a oponentky jsou však opačného názoru. Říkají, že každá žena má právo rozhodovat se sama za sebe. „Když řeknete, že prostituce je genderově založené násilí, forma zaplaceného znásilnění, pak ve skutečnosti říkáte, že sexuální pracovníci a pracovnice nedokážou rozlišovat mezi znásilněním a sexuálním zaměstnáním,“ říká Luca Stevenson, ředitel programů z Aliance pro práva evropských sexuálních pracovníků a pracovnic, sám bývalý prostitut.
Řešením problému má být podle návrhu poslankyně Noichlové buď naprostý zákaz prostituce, anebo jeho tzv. nordická alternativa. Prodávání těla by pak nebylo ilegální, zatímco nákup sexuálních služeb ano. Oponenti namítají, že podobné řešení, tak jako ve Švédsku a ve Francii, povede ke krizi takzvaného nejstaršího povolání, protože konvenční zákazníky odradí a místo nich budou sexuální pracovníci a pracovnice odkázáni na poskytování služeb substandardním klientům s násilnickými, či jinak perverzními sklony.
Rovněž polská europoslankyně Sylwia Spurková podobná řešení své německé kolegyně odmítá. „Kriminalizace není odpověď. Nemůžeme to prostě zakázat, protože to vyloučí sexuální pracovníky a pracovnice z veřejné péče a ochrany,“ domnívá se. V tom s ní souhlasí i česká europoslankyně Radka Maxová (Nezávislí). Ta odmítá kriminalizaci sexuálních zákazníků a zároveň „absolutně souhlasí s prvky, které pokrývají lepší sociální ochranu, migraci i pracovní normy“, přičemž podporuje programy, které jsou podle ní „nejlepšími nástroji, jež umožní ženám zvolit si jinou než sexuální kariéru, pakliže si to budou přát“.
Hlavním argumentem proti přijetí tzv. nordického systému je podle Lucy Stevensona případ Francie, jež se pokusila uvést systém volné nabídky a zakázané poptávky sexu v život v roce 2016. Snížení poptávky po sexuálních službách znamenalo pro sexuální pracovníky a pracovnice snížení kontroly nad tím, koho si zvolí za klienty. To vedlo podle něj k nárůstu případů nákazy virem HIV mezi nejsilněji marginalizovanými sexuálními pracovníky a pracovnicemi, a zároveň také k nárůstu násilných incidentů. Stevenson rovněž zdůraznil, že až 70 % sexuálních pracovníků a pracovnic tvoří imigranti a imigrantky, což ještě více komplikuje jejich přístup ke zdravotní a sociální péči. Německou poslankyní nabízený model proto označil za „extrémně antifeministický“ a dodal, že její návrh „ignoruje schopnosti žen a dalších lidí činit rozhodnutí o svém vlastním životě“.
