Markéta Šichtařová FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
NÁZOR / Svobodní, strana s poměrně dlouhou historií, ale téměř žádnými volebními úspěchy. Prvním skutečným zářezem na pažbě se staly volby do Evropského parlamentu v roce 2014, v nichž byl zvolen tehdejší předseda Petr Mach. Libertariánský ekonom svůj mandát ovšem nedokončil a z orgánu Evropské unie odešel. Nepřipomíná vám to něco?
Na Machovo místo nastoupil Jiří Payne, dnes prominentní kritik své bývalé strany. Tento týden oznámila konec v poslanecké sněmovně ekonomka Markéta Šichtařová. Svůj záměr odůvodnila slovy: „U cenzury nebudu asistovat, popřela bych tím všechno své dosavadní působení za mnoho let.“ Reagovala tak na hlasování, kterým členové dolní komory „pustili do druhého čtení unijní cenzurní zákon DSA“.
Zlé jazyky tvrdí, že na političku byl vyvíjen tlak ze strany koaličních partnerů kvůli jejímu nicotnému pracovnímu výkonu v poslanecké sněmovně. Šichtařová nevystupovala na plénu a nebyla členkou žádného výboru. Patrně největší nasazení projevila až při rychlém složení mandátu, ačkoliv ani to se jí nepovedlo správně.
Budoucí bývalá poslankyně dále uvedla, že voliči očekávali změnu. Podle ní je ale už nyní „jasné, že skutečná změna se nepodaří“. Svým vyjádřením vrazila dýku do zad současného předsedy Svobodných Libora Vondráčka, který v rozhovorech zarputile tvrdí, že prosazení alespoň některých programových cílů strany je možné pouze v rámci vládní koalice.
Částečně spokojený může být snad jen lídr SPD Tomio Okamura. Nejpravděpodobnějším náhradníkem Šichtařové je totiž Josef Nerušil z SPD, nyní asistent Libora Vondráčka. Svobodní nejspíš plní volební sliby tím, že se vzdávají mandátu ve prospěch Okamury, jak poznamenal právě Jiří Payne.
Kdysi ekonomicky libertariánské straně Svobodných se na voličském trhu příliš nedaří a taškařice kolem Šichtařové jim sotva pomůže. Otázkou zůstává, zda po Machovi a Šichtařové neskončí předčasně i předseda Vondráček. Jisté je jedno – bylo by to jediné důstojné řešení toho, do čeho kdysi perspektivní Svobodné zapletl. I když těžko říct, jestli lze s dnešními Svobodnými slovo „důstojné“ jakkoli spojovat.