Síla a slabost humanismu tváří v tvář válce: O riziku pacifismu, který se může stát zločinem proti lidskosti

Evropská humanistická tradice vychází z biblického etického imperativu hledat za osobními i dějinnými tragédiemi především vlastní selhání. Prorok Jeremjáš neobviňuje ze zkázy vlasti krále Nebúkadnesara, jehož nazývá Božím služebníkem, ale jeruzalémské elity, které zapomněly na své duchovní poslání a podlehly pýše, sobectví, korupci a sociální bezcitnosti. Také zkáza druhého jeruzalémského chrámu je v Talmudu popisována jako následek selhání židovské nobility, její nesolidárnosti a zbabělosti. Proroci Izraele převrátili prastarý přirozený kmenový koncept kontrastu vlastního a cizího, dehumanizace nepřítele a nesmiřitelnosti vůči nebezpečnému, obávanému protivníkovi. Ukázali, že zlo je přítomné též ve vlastních řadách a dějinná zkáza bývá následkem vlastních vin, Božím trestem za hříchy.

Tento prorocký pohled na národní i individuál­ní prohry se v Bibli mnohokrát opakuje a stal se jedním ze zdrojů sebereflexe západního světa. Po otřesných zkušenostech násilí, nesvobody, svévole, náboženského fanatismu, válek, justičních vražd a pogromů, a zejména zkušenosti holokaustu vynesla tato podzemní řeka židokřesťanského dědictví do širšího povědomí důraz na osobní svědomí, onu hryzavou pochybnost o každém drtivém dogmatu, nedůvěru k ideologiím, vědomí podílu na existenciální vině a sebekritické přiznání vlastního selhání v historických tragédiích, zkrátka potřebu pokání.

Toto dědictví je nesmírně cenné, bez ohledu na to, zda je považujeme za problematickou postmoderní nezakotvenost či za příznak upadající civilizace, nemůžeme nevidět, že pomáhá zmírňovat barbarství, křivdy a utrpení mnoha nevinných lidí. Po staletích válek jsme dokázali odložit dualistický pohled na svět a alespoň intelektuální a mravní elity ukazují, že i nepřítel je člověk, že je třeba dbát na prospěch zraněných a zajatců, že je správné chránit civilisty, zachraňovat děti, léčit nemocné bez ohledu na řeč, hranice, válečné fronty a osobní sympatie. Naučili jsme se pohlížet na cizí národy a jiné víry jako na spolulidi, jejichž zájem je důležitý a je třeba ho ctít. Každý život je pro nás nekonečně cenný.

Spravedlivý mezi národy

Naše…