KOMENTÁŘ / Donald Trump pronesl inaugurační projev, ve kterém se v podstatě vrátil ke všem tématům ze své kampaně. Jeho voličům se projev musel líbit a je třeba uznat, že pokud jako oni věříte, že Spojené státy jsou v hluboké krizi, pak byl vystavěný velice dobře a efektivně. Šlo o známý americký řečnický žánr zvaný jeremiáda. V něm autor napřed popíše, jak společnost stojí před krachem, aby vzápětí nabídl naději. Trump dlouhodobě jako naději nabízí sám sebe jako spasitele. Minimálně dva momenty by ale měly být mrazivé i pro jeho fanoušky, aspoň ty žijící ve střední Evropě.

Svou roli spasitele vzal Trump oproti roku 2017, kdy mluvil podobně o tzv. americkém masakru, daleko více biblicky. Prý věří, že ho Bůh zachránil před atentátem, aby učinil Ameriku opět skvělou. Je asi pochopitelné, že si člověk v jeho situaci tento zážitek takto vykládá. Jenže Trump už před tím sdílel na sociálních příspěvky, které se nesly v tomto duchu.

Já, Bohem vyvolený

Takové velikášství může být jen úsměvným vrtochem, nebo možná snahou budovat si kult u svých věrných. Také ale může být známkou daleko nebezpečnějšího psychického rozpoložení. Člověk, který se místo pokory opájí myšlenkou, že je Bohem vyvolený a tudíž nemůže udělat chybu, je ochoten ve svých činech zajít dost daleko.

Dále čtěte

Putin spustí třetí světovou, varoval generál. Trump mu prý nesmí dopřát druhý Mnichov

Nastupující prezident Trump se musí vyhnout sepsání mírové dohody s Putinem, která by odpovídala…

V tomto kontextu jsou dvě místa v jeho projevu krajně znepokojivá. Prvním je slib, že si Spojené státy vezmou zpět Panamský průplav. Druhý moment se trochu ztratil v ostatních věcech, v nichž Spojené státy mají růst, nicméně nešlo o nějaké náhodné přeřeknutí. Trump doslova mluvil o územní expanzi USA.

Amerika silná jako v 19. století

Panamský průplav Spojené státy vybudovaly především díky uzavření smlouvy s Panamským velvyslancem ve Washingtonu. Tím byl ale Francouz Bunau-Varilla, který se snažil zachránit svou investici a velvyslancem se stal výměnou za finanční pomoc panamským rebelům, kteří bojovali za nezávislost na Kolumbii. Ta v roce 1903 smlouvu, která by dala USA území pro stavbu kanálu, odmítla. Spojené státy i proto rychle uznaly nezávislost Panamy.

Jenže smlouva, která jim natrvalo pronajala část panamského území, byla v této zemi od začátku vnímána jako Buanu-Varillova zrada. On sám se do Panamy už nikdy nevrátil. Po nepokojích v roce 1964, které vedly k úmrtí 22 občanů Panamy a 4 amerických vojáků. Právě to se často zmiňuje jako jeden z klíčových momentů, po nichž Spojené státy seznaly, že udržovat tzv. průplavovou zónu lze jedině násilím.

Trump teď říká, že si Amerika průplav vezme zpátky. To si lze stěží představit jinak než vojenskou silou, či koupí pod pohrůžkou použití vojenské síly. Čína sice posiluje svůj vliv díky vlastnictví přístavů u obou konců průplavu, ale v žádném případě jej neprovozuje. Mimochodem ony přístavy, byť technicky na území průplavové zóny ve správě USA, byly z jurisdikce Spojených států vyjmuty už v původní smlouvě Hay-Bunau-Varilla. Pokud z nich chce Trump vyhnat Čínu, nebude mu stačit silou obnovit původní uspořádání před navrácením průplavu.

Poválečné uspořádání bez garanta

Zdá se tedy, že Trump chce Ameriku silnou, ale také Ameriku nesvázanou mezinárodním řádem. Koneckonců to přesně myslel, když říkal, že Spojené státy budou znovu suverénní zemí. On i jeho spojenci v této souvislosti mluví o tzv. globalismu a globalistech. Mezinárodní systém založený na Chartě OSN vytvořený po druhé světové válce nevnímají jako prevenci konfliktů, ale okovy, které Ameriku spoutávají.

Dále čtěte

Prezident dobyvatel, který vztyčí vlajku na Marsu a zastaví genderový blázinec. To je Donald Trump

KOMENTÁŘ / Projev staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa při jeho inauguraci byl naprosto mimořádný. Žádný podobný si…

Jistě, dodržování tohoto systému bylo ze strany velmocí vždy s otazníkem. Spojené státy i SSSR zasahovaly do záležitostí suverénních států, a to někdy i s použitím síly. Nicméně platilo, že se nepřekreslovaly hranice. SSSR okupoval v roce 1956 Maďarsko a v roce 1968 Československo, ale spokojil se s kolaborantskou vládou místních věrných. Nepřipojil nás ani Maďary přímo ke svému území.

Rusko tento systém začalo nabourávat ihned po rozpadu SSSR. Naplno ho porušilo připojením Krymu a Donbasu v roce 2014. Pokud se ho teď rozhodne ignorovat i Trumpova Amerika, zůstane Charta OSN, garantující neměnnost hranic silou, bez garanta. Velká Británie a Francie nemají sílu a Čína pro změnu zájem ji hájit.

Obnova národní velikosti

Silnou Ameriku svět potřebuje. Ovšem nepotřebuje, aby v jejím čele stál muž, který věří, že si ho Bůh vyvolil, aby obnovil její národní velikost zabíráním území jiných suverénních států, ať už vojenskou akcí, nebo její hrozbou. Někdo s podobnou mentalitou sedí v Kremlu a důvod, proč ještě nezbaral Ukrajinu, lze spatřovat v hrdinství Ukrajinců a neschopnosti kremelského režimu, nikoliv nedostatku vůle.

Silnou Ameriku svět potřebuje, pokud bude stát za mezinárodním systémem, který bere ohled na menší státy a nevnímá je jako ne tak úplně suverénní. Silnou Ameriku svět potřebuje, pokud svou ohromnou sílu nebude chtít používat stejně, jako svou výrazně menší moc uplatňuje Moskva.