Návrat dětí do škol se nám nějak komplikuje. Ne že by snad někdo, kromě bytostných optimistů, čekal něco jiného. Když pomineme, že za několik měsíců nikoho nenapadlo, že by asi bylo nutné děti a učitele nějak testovat, a takzvané výběrové řízení vypadá jako podivný šmelinářský podnik, je situace v zemi ohledně viru stále horší.

Jak se můžeme dočíst na stránkách Pedagogicke.info.cz, máme celkem jasná čísla, že situace se zhoršuje:

„Hygienická stanice hlavního města publikuje orientační přehled počtu škol a školských zařízení na území hlavního města Prahy, kde je aktuálně řešena problematika související s onemocněním covid-19. Přehled je členěn dle deseti pražských obvodů. Pedagogicke.info přináší navíc porovnání s daty od 20. listopadu 2020. Prakticky všechny sledované parametry jsou za sledované období nejvyšší.“

Jak je patrné z tabulky, není jasné, proč by chtěl někdo děti vracet do škol zrovna teď.

K tomu ovšem lékař Lukáš Pollert veřejný prostor na facebooku oblažuje svými příspěvky:

Opovažte se někdo dr. Pollertovi nějak oponovat. Hned uvidíte, jak si s vámi jeho oddaní věřící na místě poradí.

Nejen ve školách a nejen u nás nejsou vyhlídky do nejbližší doby zrovna růžové. Akční plán Pan-evropské iniciativy vědců Contain Covid, který byl opublikován v časopise The Lancet, píše:

„Vzhledem k pomalu rostoucí míře populační imunity se budou v důsledku evolučního selekčního tlaku na virus objevovat nové varianty SARS-CoV-2, což potenciálně povede k variantám nakažlivějším a možná i k variantám, proti kterým budou stávající vakcíny méně účinné. Takové varianty by mohly krizi rychle zhoršit předtím, než bude naočkován dostatečný počet lidí. Zatímco čekáme na experimentální data, abychom porozuměli charakteristikám nových variant, je třeba učinit panevropská rozhodnutí a okamžitě přijmout opatření k omezení šíření nových variant. Pokud nebudou přijata opatření k zabránění šíření nových variant se selektivními výhodami, zvýší se počty případů a počet hospitalizovaných pacientů. Nárůst případů by mohl vést ke kolapsu systémů zdravotní péče.“

Tady se ale uvažuje o rozvolňování. K němu některé země přistupují, mají k tomu ale jinou výchozí situaci. Biochemik Jan Konvalinka říká: „My se tady chováme úplně opačně než všechny významné státy světa, které se snaží virovou nálož v populaci nejprve srazit, než vůbec začnou uvažovat o nějakém uvolňování. Máme jedna z nejhorších čísel na světě – ať se podíváme na počet mrtvých, počet pozitivních či na obsazenost nemocnic. A v této situaci rozvolňovat… Mně to připadá, jako když jedete z kopce a špatně vám to brzdí. Stojíte na brzdách a ono se to pořád sune dolů a vy si řeknete: Dobře, brzdit nemá cenu, nechám toho.“

Stát je v rozkladu, vláda je taky v rozkladu a lidem se naznačilo, že se už mají snažit sami. Děkujeme za důvěru. Ještě se najde pár kutilů, co z vysoušeče na vlasy a vysavače tu plicní ventilaci vyrobí. Jako exponáty do „Muzea činů udatného českého národa“ to jednou budou zajímavé exponáty. Zbytek lidu si to tam bude chodit prohlížet.

Asi bychom měli vládu rituálně vyzvat, aby už skončila. Jenomže ona už skončila, jen jí to pořád nedošlo.