Ladislav Vrabel FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem
FOTO: Pavel Šmejkal / se souhlasem
KOMENTÁŘ / Říká se tomu zapřít nos mezi očima. Ladislav Vrabel, organizátor loňských proruských demonstrací s názvem Česko na 1. místě, jinak též insolvenční přeborník, to udělal pár minut poté, co si vyslechl rozsudek ohledně svého skandálního výroku z listopadu. Ve videu na youtube a na facebooku tvrdil, že česká vláda má v úmyslu útočit na Rusko jadernými hlavicemi. Obvodní soud pro Prahu 1 ho odsoudil za šíření poplašné zprávy.
Paragraf šíření poplašné zprávy se definuje jako nepravdivá informace, která má úmyslně způsobit znepokojení alespoň části obyvatelstva. To přesně Vrabelovo tvrzení podle soudu vyvolalo, proto si vysloužil čtyřměsíční podmínku s odkladem na 18 měsíců. Chápeme, že Vrabelovi se trest nelíbí, málokterý odsouzený bývá spokojen. Uplně suverénně, bez mrknutí oka, jako to umí jen profesionální lhář, ovšem klidně popřel, že něco o jaderných zbraních vůbec řekl. Vzal do ruky mikrofon a před skupinkou svých podporovatelů dramaticky sdělil: „Soudce Lukáš Svrčina řekl v rozsudku, že jsem řekl, že česká vláda bude útočit na Ruskou federaci jadernými zbraněmi.“ Jen co s myšlenkou doklopýtal k cíli, rozhlédl se dramaticky po shromáždění, odkud se jako na povel okamžitě ozval pískot a výkřiky jako „hajzl“, „fuj“, „to není demokracie“ a skandování „hanba“ nebo „banderovci ven“!
Po tomto přerušení pan Vrabel pokračoval: „Nikde není, byť jen jedinou větou mnou řečeno, že Česká vláda bude útočit na Ruskou federaci jadernými zbraněmi.“ „Soudce je lhář!“ ozve se okamžitě další fanoušek.
A realita? „Pokud vás tohle nezvedá ze židle, že naše vláda chce útočit na Ruskou federaci jadernými zbraněmi, tak už nevím, co by vás ještě ze židle mohlo zvednout!“ pronášel loni v listopadu na svých sítích Vrabel. A dodal i něco navíc. „Takže jestli vám nedochází, o co se snaží paní ministryně Jana Černochová, a nechává vás to klidnými sedět na židli, tak seďte na gauči a užijte si těch posledních pár měsíců života!“ Těžko říct, co se panu Vrabelovi a jeho divadelní klace na soudcově výroku nelíbí. Blábol o jaderných zbraních zopakoval v různých verzích, které se ale podstatou nijak od jeho citace soudce neliší. Na nás sice jeho dramatická slova nijak znepokojivě nepůsobí, leda v tom smyslu, že by možná potřeboval pomoc psychiatra, ale v jeho tisícihlavém publiku se v časech jeho největší slávy zřejmě našlo dost takových, kteří dokázali uvěřit jeho sebevětším bludům. A někteří možná stále ještě čekají, kdy se jeho apokalyptická proroctví o jaderném kufříku Jany Černochové vyplní.
Na závěr fanoušky před soudem vyzval, aby zatleskali „tajným policistům“, kteří jsou prý mezi nimi taky. Jak jinak. U našich novodobých disidentů, kteří se mohou i po odchodu ze soudní síně lživě navážet do rozsudku a vyvolávat lidový hněv proti soudci, je narážka na fízlovský předlistopadový režim už povinná.
Jsou to poznávací znaky stoupenců onoho hněvem slepeného antisystémového hnutí, jehož byl Vrabel chvilkovým hrdinou, než se s kolegy pohádal o kasičku. V Česku se jako nákaza šíří už od časů anticovidových protestů a válka Ruska proti Ukrajině mu dodala nové stoupence a tu krásnou „chcimírovou“ munici. Což v případě Vrabela znamenalo i strašení jadernými zbraněmi, které česká armáda ani ve výzbroji nemá. Ale je otázka, kolik jeho posluchačů to vůbec tušila a tuší. V jejich světě je pravda to, co za pravdu prohlásí jejich momentální guru.
Tentokrát je ovšem potřeba spíš než „tajným policistům“ zatleskat soudu. Trest není nijak přehnaný a hlavně – na naše poměry je poměrně rychlý. Pan Vrabel by měl raději mlčet a sklapnout kufry. Šizuňk (a zřejmě nenapravitelný), který si nechal od demonstrantů na Václavském náměstí posílat peníze na účty své manželky, se holt nezapře.
