Jaroslav Foldyna (SPD) FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Poslanec Foldyna je skandalista. V televizní diskuzi na Primě usoudil, že LGBT komunita bude Evropskou komisí preferována v zaměstnávání, zatímco on, „bílý heterosexuální muž“, bude znevýhodněn. „Takže tito devianti budou zaměstnáváni přednostně z peněz daňového poplatníka. Co písmenko, to jiná deviace,“ pokračoval s tím, že „normální, heterosexuální člověk nebude mít nárok na zaměstnání“. Jaký dokument komise má na mysli, přitom neuvedl. Stejně jako nevysvětlil, v čem se „bílý heterosexuál“ liší od černého. Jinakost je podle Foldyny deviace, kterou zjevně trpí i on sám.
Agresivita útoků poslance extremistické SPD Foldyny na LGBT komunitu vzrostla s jeho přeběhnutím od ČSSD k SPD Tomia Okamury, kde navázal „frončaft“ se stejnou intelektovou matérií. V parlamentní debatě o uzákonění manželství stejnopohlavních párů totiž jeho stranický šéf Okamura prohlásil, že kdyby ho chtěl jako dítě adoptovat homosexuální pár, raději by skočil z okna. Žádný homosexuální pár si jej neosvojil a z malého Tomia vyrostl velký vzor českých neonacistů s ultrapravicovou ideologií, nadřazeností bílé rasy a nepřátelstvím k přistěhovalcům, liberálům, Romům a homosexuálům. Včetně neonacisty užívaných radikálních řešení, často neslučitelných s demokratickým zřízením.
Foldyna, utržený ze řetězu socialistů vstřícných k menšinám, teď nezná bratra. Jestliže by jinde v evropských demokraciích za „devianty“ nadobro skončil v politice, doma přikládá pod kotel. Přitom frekvence, s jakou se opírá do LGBT, působí přinejmenším zvláštně. Právě v extremistických partajích lze často vytušit gaye, kteří stejnou orientaci skrývají za halasné odsudky čtyřprocentní menšiny a svoji frustraci kompenzují urážkami a neustálým zdůrazňováním své „heterosexuality“. Na české extremistické scéně a v nejrůznějších „vlasteneckých hnutích“ jsou tak k vidění agresivní chlápci, kteří 4 % svých spoluobčanů označují sice za „devianty“ ohrožující budoucnost světa, ale sami utíkají před vlastním stínem. Nebo ujíždějí. Na amerických motorkách s ruskými vlajkami a nápisy v azbuce, s Foldynou v čele.
Deník Referendum vypátral, že maskulinní lídr Nočních vlků Alexander Zaldostanov si v 80. letech užíval v Berlíně třpytivé večírky s místní queer komunitou. Že je od nálepek blízko k pronásledování a odtud k násilí, poslanec Foldyna i jeho souputníci v SPD samozřejmě vědí. Je-li tam hlavním razítkem do partajní průkazky pokrytectví, je Foldyna na správném místě.
Příklady táhnou, ale bývají i varováním. Není to tak dlouho, kdy zemského hejtmana Korutan a předsedu parlamentní strany Svaz pro budoucnost Rakouska, populistu Jörga Haidera, jehož strana pranýřovala homosexualitu, zachytila média krátce před smrtí v klagenfurtském gay klubu s jeho mluvčím.
K čerstvějším skandálům pak patří odhalení orgií v bruselském gay baru, jichž se spolu s dalšími europoslanci zúčastnil blízký spolupracovník maďarského premiéra Orbána, József Szájer. Maďarský europoslanec dokonce vyskočil před policejní razií oknem. Právě Orbán před pár dny „proslul“ novým zákonem, jenž ve školách zakazuje osvětu o sexuálních menšinách. Zákon i Orbán jsou za to pod palbou lídrů Německa, Francie, Rakouska a dalších 15 zemí Evropy včetně pobaltských států. S výjimkou českého premiéra Babiše, který má s homofobním Orbánem nadstandardní vztahy, obdivuje ho a nazývá jej přítelem.
Mluvit veřejně o homosexuální menšině jako o deviantech je politický skandál, který by měl v demokratické zemi zvednout ze židle hlavně heterosexuální většinu, bez ohledu na její politické preference. Její mlčení si totiž politici typu Foldyny vysvětlují jako souhlas. A po LGBT můžou přijít na řadu barevní a po nich třeba Židé. Postavit se zlu přitom můžeme všichni. Na podzim, u volebních uren.
