Zatčení bývalého náměstka rozvědky Zdeňka Blahuta otvírá další dimenzi této kauzy. Na jejím počátku byla snaha Andreje Babiše zjistit, kdo stojí za nahrávkami skupiny Julia Šumana. Pro současné poměry je příznačné, že se zcela na okraj zájmu dostala závažná podezření, plynoucí z jejich obsahu.

Kauza údajné hospodářské kriminality v Úřadu pro zahraniční styky a informace (ÚZSI), neboli civilní rozvědky, kterou loni v březnu otevřela Mladá fronta DNES jako „největší skandál v dějinách rozvědky“, je opředena pochybnostmi. Hlavní postavou neprůhledné aféry, probíhající v utajeném režimu, je bývalý první náměstek civilní rozvědky Zdeněk Blahut, považovaný za člověka blízkého exministru vnitra Milanu Chovancovi (ČSSD).

Kdo stojí za Šumanem?

Andrej Babiš Blahuta podezírá, že stál za nahrávkami anonymní twitterové skupiny Julia Šumana, které odhalily velmi závažné a nevyvrácené skutečnosti, týkající se jeho osoby. Nikdo sice účast ÚZSI na pořízení nahrávek neprokázal, ale legenda „účelového spiknutí“ se již uchytila v médiích, a může se hodit v rámci obhajoby, pokud bude premiér obžalován v kauze Čapí hnízdo.

Celá kauza se dala do pohybu po trestním oznámení Radka Musílka, který loni v únoru nastoupil na Blahutovo místo. V nedávné minulosti měl úzké kontakty na Andreje Babiše, když jako zpravodajec sbíral informace kolem privatizace Unipetrolu.

Musílkovým prvotním úkolem bylo zjistit původce Šumanových nahrávek. To se mu nepodařilo a nakonec musel z ÚZSI odejít. Aktuální otevření případu civilní rozvědky je však příležitostí tyto spekulace znovu oživit ve veřejném prostoru.

Randák znovu na scéně

Blahut byl obviněn z trestných činů podvodu a zneužití pravomoci úřední osoby a v jeho kauze se objevují staré známé tváře. Po dlouhé době promluvil bývalý ředitel civilní rozvědky Karel Randák, jinak motor vzniku Janečkova Nadačního fondu proti korupci. Nyní poskytl rozhovory serveru Aktuálně a Lidovým novinám (24. 8. 2019).

Pomlouval Blahuta jako „kovboje“, který se „pouštěl se do věcí, na které služba nemá pravomoc“. Kolem doložení jistoty, že exnáměstek zneužil tajnou službu, však jenom mlží: „Já nevím, jestli se to stalo. Ale z dostupných informací to vypadá, že to tak bylo,“ což jeho nařčení devalvuje na úroveň neověřených drbů, hraničící s nezvladatelným vyřizováním osobních účtů.

Přitom to byl právě Randák, kdo měl pověst neřízené střely, a proto se znovu neuchytil ve státních strukturách. Nedůvěra vůči bývalému zpravodajci spočívala nejen v „obchodování“ s kompromitujícími materiály, ale i z jeho dřívější spolupráce s Andrejem Babišem, jemuž pomáhal prověřovat některé spolupracovníky.

Blahutově zatčení a propojení na exministra Chovance se tradičně věnovaly titulní strany Lidových novin a Mladé fronty DNES, které kdosi podstrčil dezinformaci o Chovancově zatčení. Cílem těchto mediálních tahů je rozředit kauzy premiéra Babiše a vytvořit klima účelové kampaně, údajně dirigované Chovancem a jeho okolím.

Co přinesl Šuman?

Nemělo by se však zapomínat na to zásadní, a sice obsah nahrávek, z nichž se některé nacházejí na hraně porušení zákona. Zveřejňovány byly postupně od května do srpna 2017. Připomeňme tři nejzávažnější případy, přičemž každý zvlášť by v normálních časech stačil na odchod z politiky.

Jedna z nahrávek prokazovala Babišovu snahu ovlivňovat obsah Mladé fronty DNES, když svého zaměstnance Marka Přibila úkoloval, kdy mají být nasazeny kompromitující články proti ministru vnitra Chovancovi a ministru zdravotnictví Ludvíkovi.

Porušil tak svůj slib „na zdraví svých dětí“, že se nebude míchat do obsahu svých deníků, a naopak je evidentně používal jako nástroj proti konkurenci. Dosud zůstává nezodpovězeno, odkud redaktor Přibil, který byl z redakce okamžitě vyhozen, čerpal svoje zdroje.

Manipulace se živým spisem

Na další nahrávce Přibil nabízel svému zaměstnavateli části policejního spisu Beretta, zpracovávaného protimafiánským útvarem (ÚOOZ) Roberta Šlachty, následně sloučeným do Národní centrály proti organizovanému zločinu. Předložil Babišovi protokol výslechu bývalého náměstka ředitele GIBS Dušana Brunclíka a sliboval, že sežene další.

„To je výpověď toho Brunclíka?“ ujišťoval se na nahrávce šéf hnutí ANO a Přibil přitakává. Dokumenty měly rovněž posloužit k útoku na ČSSD v čele s Milanem Chovancem a Bohuslavem Sobotkou. Přibil zároveň prozradil svoje zdroje přímo z ÚOOZ, které vyzvídaly, zda se Šlachta stane ministrem vnitra.

Manipulace se živým spisem je flagrantním porušením zákona, nikdy se nesmí dostat do rukou politika. Na základě této nahrávky se rozjelo policejní vyšetřování, které šlo do vytracena. Stala se i impulzem pro vznik parlamentní vyšetřovací komise. Navrhla konkrétní opatření, jak omezit úniky ze spisů, včetně posílení kárné odpovědnosti státních zástupců, která vláda ignorovala.

Likvidace nepohodlné firmy

Orgány činné v trestním řízení nechaly zcela bez povšimnutí jiné podezření z porušení zákona, kdy Babiš na další zveřejněné nahrávce prohlašoval: „Naši klekli na tu FAU Přerov, takže ta je v insolvenci, obstavené účty, vagony. Samozřejmě jedeme po nich, protože to je zločinecká banda, která dluží státu na daních 200 milionů.“

Opavská firma FAU Přerov obchodující s pohonnými hmotami měla sklad v areálu chemičky Prechezy z holdingu Agrofert, který se ji neúspěšně pokoušel odkoupit. Nedlouho poté po ní začala Finanční správa vymáhat údajné stamilionové daňové dluhy. Její areál obsadili těžkooděnci a berní úředníci ji zajišťovacími příkazy přivedli k bankrotu.

Problém spočívá v tom, že Finanční správa je vázána mlčenlivostí a o živých kauzách se nesmí dozvědět ani ministr financí. Ten o kauze FAU hovořil zhruba rok předtím, než se objevila v médiích. Následné soudy navíc prokázaly nezákonný postup úřadů, který vedl k úplné likvidaci firmy s miliardovým majetkem. Za tento exces nikdo nenese odpovědnost, Babišova konkurence je zničena.

Zatímco závažná zjištění Šumanovy skupiny zůstala nepotrestána nebo ponechána zcela bez povšimnutí, o to s větší vehemencí se vyšetřovací orgány věnovaly pátrání, kdo stojí za twitterovým účtem.

Zastrašování novinářů

Nejde jen o vyšetřování uvnitř rozvědky. Loni na jaře vyšlo najevo, že se pod drobnohled dostala trojice známých investigativních novinářů Jaroslav Kmenta, Sabina Slonková a Janek Kroupa. Jejich pojítkem je skutečnost, že se všichni věnovali kauzám Andreje Babiše. Byli předvoláváni k nezvykle podrobným výslechům s cílem rozkrýt, odkud čerpají informace.

„Sabina Slonková dlouhodobě zveřejňuje citlivé, zajímavé informace týkající se kauzy Šuman. Janek Kroupa rozpracovává věci týkající se kauz okolo nahrávek kauzy Šuman nebo o pozemcích Agrofertu. Já jsem třeba zveřejnil řadu odposlechů týkající se staré kauzy, v níž figuroval i Andrej Babiš, a pak jsem zveřejnil knížku Boss Babiš,“ shrnul společné jmenovatele Kmenta.

Výslechy probíhaly v režii pražského nebo olomouckého vrchního státního zastupitelství Lenky Bradáčové a Iva Ištvana, jež příslušné kauzy dozorují. To jim dodávalo punc mimořádné závažnosti. „Policejním výslechům jsme v minulosti čelili již několikrát,“ uvedli tehdy novináři ve společném prohlášení. „Tentokrát jde ale zjevně o koordinovanou akci, jejímž vedlejším cílem je kriminalizovat investigativní žurnalistiku.“

V posledních několika letech jsou však nejmasivnější úniky ze živých spisů cíleně vypouštěny do deníků vlastněných Agrofertem. Výlučně v kauzách dozorovaných oběma vrchními státními zastupitelstvími, o čemž svědčí i zmiňovaná kauza Beretta. O ty se však nikdo soustředěně nezajímá. Proto jsou na místě obavy, zda nešlo o zastrašování novinářů, kteří nejsou „pod kontrolou“ těch správných zdrojů blízkých vyšetřování z řad policie a státního zastupitelství.

Nové pořádky se nezapřou. Výše uvedené souvislosti kauzy rozvědky a s ní spojeného pátrání po zdrojích Šumanovy twitterové skupiny by v žádném případě neměly zapadnout.

Revue Forum Banner
Jiří Sezemský
Jiří Sezemský
Komentátor deníku FORUM 24
Další články autora