Předseda Senátu Milan Štěch (ČSSD) chce, aby nerozvíjel podnikání nikdo, kdo nemá na zaplacení stávajících daní a sociálního pojištění. Podnikatelé a zaměstnanci pracující na pozicích, které neumožňují vytvořit dostatečný zisk na to, aby mohly být zaplaceny i všechny daně uvalené na jejich pracovní místa, by tedy podle něj měli se svou obživou skončit. Čekali byste takové vysloveně asociální nápady v politické straně, která o sobě tvrdí, že má sociální cítění?
Štěch promluvil na sjezdu odborového svazu Kovo a následně také při vysvětlování svého projevu na DVTV o švarcsystému čili o podnikání, kterým je pouze fingován pracovní poměr. Zkrátka se nestanete zaměstnancem firmy, nýbrž živnostníkem, který pracuje na sebe, ale de facto působí jako zaměstnanec firmy. Důvody takového protizákonného šálení jsou zřejmé. Živnostníci nemají tak vysoké odvody a taková práva jako zaměstnanci. Někdy se na tomto postupu dohodnou obě strany, jindy je k němu „zaměstnanec“ donucen.
Podle Štěcha je švarcsystém využíván tehdy, když by se zaměstnavateli nevyplatilo pracovníka zaměstnat. Nebo si v horším případě zaměstnavatel pouze snaží zvýšit zisky. Jestliže se však pracovníka nevyplatí kvůli vysokým odvodům na „zdravotní a sociální“ zaměstnat, je to podle Štěcha proto, že podnikatel (zaměstnavatel) nedosahuje požadovaného přínosu pro společnost, nevytváří požadovaný zisk.
Jinak řečeno, předseda Senátu za ČSSD si myslí, že nemá právo na své místo pod sluncem žádné pracovní místo, díky kterému by se sice člověk uživil, ale už by nebyl schopný zaplatit stávající daně a odvody. Takový pracovník má být tedy raději nezaměstnaný, nebo snad dotovaný v nějakém odvětví, které levice určí jako důležité. Podle Štěcha totiž takový pracovník nebyl z celostátního hlediska efektivně využit. Zdá se vám takový názor sociálně citlivý?
Je nutno spravedlivě dodat, že Štěch navrhuje sblížení (či sjednocení) odvodů zaměstnanců a živnostníků. Dopady takového návrhu jsou předmětem pro jinou diskuzi, ale je logicky pravdou, že by se tak odvody za zaměstnance snížily. To však nic nemění na tom, že jsou Štěchovy názory zaměřeny proti těm nejmenším živnostníkům a jejich zaměstnancům a jejich uplatňování vede ke zvyšování nezaměstnanosti v okruhu těch ekonomicky nejzranitelnějších.
Měl by být tedy švarcsystém za současné situace (v rámci současných daní a odvodů a za situace, kdy je tento systém protizákonný) tolerován? To je dilema. Kdyby však existovala třeba jakási sleva na odvodech, obdobně jako existuje základní sleva na dani, kterou si lze odečíst z daňové povinnosti, švarcsystém využívaný v nouzových případech (kdy nejde jen o zvyšování zisků) by byl přirozenou cestou odstraněn. Přestal by k němu být v takových případech důvod. Takovou politiku by pak nesporně bylo možné označit jako sociálně citlivou.