Patrně jen málokdo v Česku zná významného ukrajinského osvícenského filosofa, od jehož narození uplynulo loni rovných 300 let. V tento jubilejní rok Rusové zničili jeho muzeum umístěné v paláci z 18. století v obci Skovorodynivka v Charkovské oblasti. Muzeum filosofa, jehož sami Rusové nazývají zakladatelem ruské filosofie, bylo v květnu 2022 zasaženo ruskou raketou.

Hryhorij Savyč Skovoroda (1722–1794) je považován za ikonu a symbol ukrajinské vzdělanosti. Tento „ukrajinský Sokrates“, jedinečný fenomén intelektuální kultury východní Evropy a tvůrce originálního filosofického myšlení, se narodil na Ukrajině na levém břehu Dněpru v rodině zchudlé ukrajinské kozácké šlechty. Vzdělával se na Kyjevsko-mohyljanské akademii, která v té době byla na úrovni evropských univerzit. Hudební nadání jej zavedlo do dvorní kapely ruské imperátorky Alžběty v Sankt-Petěrburgu. Sloužil také v družině generála Višněvského, s nímž putoval do Uher, navštívil Rakousko, nejspíše i Polsko, Čechy, Itálii a německé země.

Poté započal učitelskou kariéru, prosazoval nové přístupy ve výuce a okamžitě se dostal do konfliktu se svými představenými. Skovoroda proto zvolil cestu potulného filosofa, poutníka, který s brašnou, Biblí a dýmkou putoval po Ukrajině od jednoho domu ke druhému, učil a šířil své názory a myšlenky. Více však miloval samotu, zejména v lesích, kde rozjímal o přírodě a kráse vesmíru, studoval a psal – staroukrajinsky i latinsky. V mnohém rozporoval tehdejší společenský řád, odmítal „úspěšný úspěch“ a pohodlnou rezignaci na svobodu, čest a pravdu.

Být sám sebou, žít v pravdě, dělat jen to, co je ve tvé přirozenosti. Poznej sám sebe – to bylo motto, které spojovalo antického Sokrata s jeho ukrajinským následovníkem Skovorodou. Poznej svou přirozenost, věz, že jsi mikrokosmos, že tajemství vesmíru je přímo v tobě, neboť člověk obsahuje vesmír, člověk je vesmír. V člověku je skryt celý svět – makrokosmos. Protože to, co se děje v člověku, určuje stav kosmu. Stav lidského ducha mění svět v ráj – anebo v peklo.

Dále čtěte

Světlé stránky Zemanova prezidentství? Kde končí korektnost a začíná nepravda

Nestačil jsem se divit, když jsem 8. března na ČT 24 v profilových „Událostech, komentářích“ v předvečer inaugurace Petra Pavla…

Svět – zvláště ten lidský, společnost – je ustaven tak, že společnost láme osobnost. Pro úspěch musí člověk šlápnout na hrdlo své přirozenosti a svému svědomí. Musí dělat kompromisy se zlem a nepravdou. Aby pokračoval v kariéře, musí snášet nespravedlnost, a dokonce jednat nečestně. Hlavním kritériem je úspěch, laskavost vůdce, zisk, prestiž, úcta. Faust prodává svou duši Mefistofelovi. Ale obyčejný úspěšný buržoa nebo státní úředník zaprodá svou duši i průměrnému čertovi.

Neprodat svou duši. Neztrácet svobodu. Ani za mísu čočovice jako Ezau. Ani za třicet stříbrných jako Jidáš. Filosofií Skovorody byl život sám. Poznávat sebe sama v jednotě se světem a Bohem. Štěstí je hlavní cíl filosofie, přičemž štěstí je být sám sebou.

Skovorodovu filosofii nejlépe ilustruje jeho smrt. Mnoho let žil v paláci svého nejbližšího přítele Mychajla Kovalynského v Ivanivce. Jednoho dne se zde shromáždilo mnoho hostů. Během oběda byl Skovoroda neobyčejně veselý a vtipný, hosté byli jako očarovaní jeho výmluvností. Brzy však odešel do zahrady, bloumal po cestách, trhal ovoce a rozdával je dětem. Večer se Kovalynskyj vydal do zahrady, aby ho vyhledal, a našel Skovorodu pod lípou. Slunce už zapadalo. Poslední paprsky probleskovaly hustými větvemi. Skovoroda hloubil jámu. A prosil přítele, aby to mohl být jeho hrob. Večer ulehl, pod hlavu si dal své knihy, zkřížil ruce na prsou a usnul. Na druhý den byl mrtev.

Dále čtěte

T. G. Masaryk a idea republikánství aneb Jak se Československo stalo republikou

České prezidentské inaugurace se neodehrávají ve dnech okolo 7. března tak úplně náhodou. Právě v toto datum se roku 1850 narodil…

Na hrob mu byl umístěn nápis, který si sám vybral: „Svět mě lovil, ale nechytil.“ Vlastně to bylo heslo jakési strategie přežití svobodomyslného mudrce v časech osvícenského absolutismu, kdy morálka a pravda byly nejen v Ruském impériu opomíjeny ve jménu ideologie a kariéry, moci a úspěchu. Skovoroda byl současníkem Voltaira, Rousseaua, Kanta i Josefa Dobrovského.

Zmíněný palác v obci Ivanivka, později přejmenované na Skovorodynivku, přežil německo-sovětskou válku a v roce 1972 zde bylo otevřeno Skovorodovo muzeum. Dávný osvícenec a nonkonformní filosof byl i v sovětských časech prohlašován za představitele „vysoké ruské kultury“. Jenže 6. května 2022 ve 23:00 dopadla na střechu muzea ruská raketa. Došlo k požáru, oheň zachvátil celou budovu, hlídač byl zraněn. Zůstaly jen ohořelé obvodní zdi. Rusové tvrdili, že zničili velitelské centrum ukrajinské armády, ale tady ani v okolí nepůsobili žádní vojáci.

Zničení muzea významného ukrajinského filosofa šokovalo civilizovaný svět. Ukrajinci tehdy přirovnali Rusko k Islámskému státu, poněvadž obě tyto entity provozují teroristické útoky na kulturu a její instituce. Ministerstvo kultury Ukrajiny spustilo dokonce veřejnou sbírku na obnovení muzea, která probíhá dosud. Brutální válka Ruska proti Ukrajině je totiž útokem i na ukrajinskou identitu a její kulturní a intelektuální základy, které ji spojují s Evropou.

Volodymyr Volkovskyj je ukrajinský historik a filosof, vědecký pracovník Filosofického ústavu Národní akademie věd Ukrajiny v Kyjevě, který se zaměřuje především na politickou filosofii. Aktuálně působí ve Filosofickém ústavu Akademie věd ČR v rámci Collegia Europaea FF UK & FLÚ AV ČR.

Text vznikl v rámci projektu MSCA4Ukraine, který je financován Evropskou unií.