Vedení ČSSD – zleva Michal Šmarda, Jan Hamáček, Jana Maláčová a Ondřej Veselý FOTO: ČSSD
FOTO: ČSSD
Není to nic neobvyklého, politická uskupení procházejí různými obdobími, někdy jsou na tom lépe, někdy hůře. Pokud mají dobrý ideový základ, dříve či později se jejich podpora obnoví. Nesmí ovšem jejich hodnotové vymezení převzít někdo jiný. Sociální demokracie u nás aktuálně zažívá nejhorší časy za posledních třicet let. O to, aby se její situace zlepšila, se musí zasloužit především sami sociální demokraté.
Nízké preference jsou v první řadě zpětná vazba od voličů, aby se sebou ČSSD něco dělala. Jestliže má nadále plnit svoji roli v rámci našeho politického systému, který je založený na volné soutěži stran respektujících základní demokratické principy, musí na to reagovat. Pokud tak neučiní, má smůlu.
Občané politické strany nevolí jen tak zbůhdarma, a pokud se stane, že nějaké uskupení podporovali dlouhá léta a pak jejich podpora začne dramaticky slábnout a tento odliv dále pokračuje, jak to nyní můžeme sledovat i u České strany sociálně demokratické (nejnovějším dokladem toho jsou letošní krajské a senátní volby), má to zkrátka své důvody.
Na prvním místě k nim patří ztráta důvěry. Pokud se sociální demokraté budou chtít dopracovat k jejímu obnovení, budou tomu muset věnovat roky trpělivé práce. Zatím jsou však stále ve fázi, kdy přicházejí i o ty zbytky důvěry, které ještě u některých voličů mohli mít.
Proces obnovování důvěry už z principu nemůže začít v době, kdy jsou ve vládě – a už vůbec ne ve vládě Andreje Babiše, jež se postupně zpronevěřuje jakékoli důvěře, kterou mohla u části veřejnosti třeba i mít. Až sociální demokracie nebude součástí vládní koalice (a s velkou pravděpodobností v té době již nebude ani v poslanecké sněmovně), teprve pak může začít pracovat na tom, aby se jí vrátila ztracená důvěra občanů. Urychlit to nelze.
Pod střechou Lidového domu
Kdyby strana zamířila do opozice po sněmovních volbách v roce 2017 a hned se tím začala zabývat, mohla dnes ve volebních průzkumech získávat místo čtyř procent možná i třikrát tolik. Zvolila si jinou cestu, takže případný návrat zpátky bude o to zdlouhavější a bolestnější, pokud vůbec někdy nastane.
Martin Schmarcz ve svém komentáři na serveru Info.cz píše: „Kdo se raduje z oslabení sociálních demokratů, nedělá dobře. Možná ČSSD může zmizet. Ale nezmizí socialističtí voliči. Je daleko lepší mít je bezpečně ‚zaparkované‘ pod střechou Lidového domu, než je nechat napospas, aby si stopli nějakého demagoga, který jim ze své limuzíny bude rozdávat bonbónky růžových snů výměnou za politickou moc. Piráty ani ODS tito lidé volit nebudou, nebo jen v omezené míře. Bezprizorní ale nezůstanou, protože moc nesnáší vakuum.“
Bývalý poradce premiérů Mirka Topolánka a Jana Fischera či vicepremiéra Pavla Bělobrádka může mít docela dobře i pravdu, ale nakonec je to jedno, protože z toho nic neplyne. Ať už se z oslabení (není to přece jen trochu eufemismus v kontextu stavu, ve kterém se dnes sociální demokracie nachází?) ČSSD radujeme, nebo ne, na daném stavu to nic nemění.
Socialistický blok
Voliči, na které Schmarcz odkazuje, už pod střechou Lidového domu zaparkovaní nejsou. Již v roce 2017 jich tam zbývalo jen kolem sedmi procent a nyní je jich tam ještě méně. Přemístili se k hnutí ANO, ale i odtamtud se pomalu vydávají na vandr někam dál. Kam to bude, je zatím nejisté.
Není ovšem žádný důvod, aby to bylo zpátky k sociálním demokratům – ti jsou totiž součástí totálního selhání, kvůli kterému se dávají opět do pohybu. A nic také nenasvědčuje tomu, že by se k ČSSD vraceli (čtyři procenta v posledním průzkumu agentury Kantar CZ mluví za vše).
Martin Schmarcz to následně dovysvětluje: „Ideální cestou ke stabilní demokratické společnosti by byl vznik konzervativního a liberálního bloku, který by si následně vynutil obdobnou koncentraci v socialistické části spektra. Ty první dva nyní vznikají. Na obranu před Andrejem Babišem, to je třeba si přiznat. Nicméně mají daleko obecnější význam. Pokud se je podaří dobře založit, pak éru ‚Babišistánu‘ nejen příští rok ukončí, ale také ji přežijí.“
Těžko říct, jak si onu koncentraci v socialistické části spektra Martin Schmarcz představuje. Ono zatím není moc co koncentrovat (sociální demokracii, Zelené a drobná levicová uskupení, která nedávno vznikla?), ale možná ve sněmovních volbách v roce 2025 by ČSSD při vynaložení určitého úsilí (a ne úplně malého) mohla zkoncentrovat takových, řekněme, sedm procent hlasů voličů.
Poradce někdejších premiérů se obává, aby si socialističtí voliči nestopli „nějakého demagoga, který jim ze své limuzíny bude rozdávat bonbónky růžových snů“. Variant, které mohou nastat, je ale více. Voliči u nás nejsou jednoznačně vyhranění, takže i ti údajně „socialistiští“ klidně mohou zčásti skončit u hnutí STAN (9,5 procenta podle posledního průzkumu Kantar CZ by to naznačovalo), Okamurovy SPD nebo třeba u nějakého nového hnutí, které vznikne, ovšem nemusí se jednat zrovna o hnutí demagoga s limuzínou.
