Umíte si představit, že by občanské hnutí pro boj s mafií pracovalo pro mafii? Máte za to, že je to představa naprosto absurdní? Přesto se to může podařit a z hlediska mafie je to optimální stav. Smyslem takového hnutí je totiž zatemnit situaci a neustále všude odhalovat mafii. Jen ne ovšem tam, kde opravdu je.
Je to geniální taktika. Ti nejvýkonnější mafiáni musí mít pod kontrolou navíc policii, justici a média. Vhodně pracující zástupci veřejnosti jsou pak takovou třešničkou na mafiánském dortu. Tento model má univerzální platnost a občas se opakuje. Zvláště východní autoritářské režimy jej dopracovaly k dokonalosti a mafie tam splývá se státem a veřejnost hraje smutné divadlo, že je občanskou veřejností. Ve skutečnosti všichni slouží svému capo di tutti capi neboli šéfovi všech šéfů, „hlavě všech hlav“.
Podle stejného scénáře se chovají čeští „protikorupční aktivisté“.
Šéf české pobočky Transparency International David Ondráčka tvrdí, že za současnou krizi kolem osudu kontroverzního policisty Roberta Šlachty je politicky odpovědný ministr vnitra Milan Chovanec. Přitom reorganizace policie, jíž měl být Robert Šlachta obětí, spadá zcela jasně do rezortu vnitra. Policejní prezident Tuhý má naprosté právo takovou reorganizaci připravovat a nedopustil se ani toho nejmenšího překročení svých pravomocí. Přesto je terčem kritiky nejen Babišových médií, nýbrž i „protikorupčních aktivistů“.
Okázalý bojovník s korupcí David Ondráčka, který se kdysi zcela veřejně hlásil o místo ministra vnitra za hnutí ANO, má tu neskutečnou drzost, že podporuje mocenský blok Andreje Babiše, majitele holdingu Agrofert, který ovládá značnou část médií a ekonomiky a reprezentuje kolosální konflikty zájmů (v překladu korupční situace). V Babišových Lidových novinách obviňuje ministra vnitra, že zpolitizoval policii. Ani na chvilku si nepřipustí, že politické ingerence do věcí policie se dopustil Andrej Babiš a ministr spravedlnosti Robert Pelikán, kterým tento rezort nepřísluší.
Když bojovník proti korupci vystupuje soustavně na straně držitele ohromné politické, ekonomické a mediální moci, tak je prostě nedůstojný šašek.
Velmi podobnou roli hraje Hana Marvanová a její iniciativa „Vraťte nám stát“.
Marvanová zdánlivě bojuje proti korupci a také za svobodu médií. Jakousi zvláštní shodou okolností ale pracuje často tak, že to pomáhá Andreji Babišovi. V otevřeném dopise poslancům výboru pro bezpečnost se iniciativa Hany Marvanové staví rovněž proti ministrovi vnitra Chovancovi, a tedy i proti vedení policie, a brání krajně problematický Šlachtův Útvar pro odhalování organizovaného zločinu, který výběrově a spíše jen mediálně „odhaluje“ takové kauzy, jež se Babišovi líbí. Argumentace iniciativy „Vraťte nám stát“ je přitom zcela shodná s účelovou propagandou Babišova tisku a s postoji hnutí ANO. Jedná se o neprokazatelné bláboly na téma ohroženého vyšetřování závažných kauz. Ani slovo o tom, že tento útvar zapomněl vyšetřovat kauzy ministra Babiše.
Tyto postoje Hany Marvanové zcela odpovídají její aktivitě na mediálním poli. Její iniciativa „Svobodu médiím“ prosazuje, aby Česká televize nebyla pod parlamentní kontrolou, nýbrž aby její radu obsazovala „respektovaná občanská sdružení“. S omračující prostotou se přitom raduje, že tento její geniální návrh podporuje – světe div se – právě Andrej Babiš! Je to stejné, jako by Leninovi navrhovala, aby veškerou moc převzaly sověty. Tedy instituce bez veřejného mandátu. Také by ji pochválil. Lenin si nemohl ochočit dumu, ale ochočil si sověty. Babiš si nemůže ochočit celý parlament, ale ochočení občanských iniciativ je pro něj naprostou hračkou.
„Protikorupční aktivisté“ jsou tím nejsměšnějším chórem současné kakofonické zpěvohry.