S Pragou V3S se můžeme setkat dodnes na mnoha místech. Skvělým pomocníkem je třeba pro lesní dělníky FOTO: Pavel Šmejkal / se svolením autora
FOTO: Pavel Šmejkal / se svolením autora
Před sedmdesáti lety se zrodila legenda. Dne 18. února 1952 vyjel z výrobní haly první prototyp nákladního automobilu Praga V3S. Z narychlo vytvořeného projektu však vznikl vůz, který přežil do dnešních dnů a stal se nejslavnějším nákladním automobilem, jaký se kdy v českých zemích vyráběl. Ostatně, na silnicích se s ním můžeme setkat dosud.
Slavný nákladní vůz se na rýsovacích prknech konstruktérů prvně objevil v roce 1951. Armáda totiž tehdy potřebovala univerzální nákladní vůz, který by obstál v těžším terénu a jehož obsluha i případné opravy by byly co nejjednodušší. Během pouhých pěti měsíců se podařilo navrhnout vůz, o němž jeho tvůrci zcela určitě netušili, že se bude vyrábět ještě v roce 1990. Bezpochyby se na tom podepsalo i to, že Praga V3S navazovala na předválečnou tradici automobilové výroby u nás.
Sériová výroba následovala krátce po vyjetí prvního prototypu v roce 1953. Za 37 let výroby pak vzniklo podle odhadů asi 130 000 kusů tohoto univerzálního nákladního vozu. Navíc v roce 1956 byla vytvořena i civilní verze Praga S5T, jež se od verze vojenské nejvíce odlišovala tím, že měla vzadu jen jednu nápravu.
Ale proč se právě Praga V3S stala doslova legendou našich silnic? Hlavní roli sehrála skvělá základní konstrukce, ale také široká variabilita. Z obyčejného nákladního vozu šlo totiž pro potřeby armády velice rychle vyrobit třeba vůz velitelský nebo jeřáb, pojízdnou kuchyni, fotolaboratoř či jakékoliv jiné vozidlo.
Dalším plusem, který ocenili nejen vojenští řidiči, ale i jejich civilní kolegové, k nimž se „vejtřaska“ dostala, byla schopnost projet prakticky jakýmkoli terénem. Originální konstrukce nápravových převodovek, kdy jsou nápravy umístěny vysoko nad osou otáčení kol, dávala vozidlu vysokou světlost podvozku, přestože kola zůstávala relativně malá. Díky tomu dokázalo zdolat nejen bahnitý terén, ale také poměrně strmá stoupání.
Samozřejmě i tento automobil měl své nedostatky. Zvláště v zimě se objevovaly potíže s nastartováním a ani brzdy nepatřily k nejlepším. Bez posilovače řízení se řidič poměrně nadřel a kabina nebyla příliš pohodlná.
O vysoké úrovni a doslova nadčasové konstrukci Pragy V3S však svědčí fakt, že již v 60. letech ji chtěla armáda nahradit modernějším vozidlem, jenže žádný z navrhovaných tuzemských prototypů ani ze zahraničních modelů se jejím výkonům nemohl vyrovnat.
