Moderátor Tucker Carlson FOTO: Gage Skidmore / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
FOTO: Gage Skidmore / Wikimedia Commons / CC BY-SA 2.0
Když nějaká významná osoba na Západě začne najednou hlásat názory, které jsou prakticky totožné s tím, co vykládají ruská státní média a Putinův mluvčí Peskov, vzbudí to pozornost. U některých se pak ukáže, že jejich vstřícnost k diktatuře měla nejspíš nějaké dost hmatatelné důkazy. Třeba když bývalý německý kancléř Gerhard Schröder dostane záhy po odchodu z funkce hezké místečko v ruské firmě. Pak jsou tu další, u kterých se nejspíš ještě ukáže, proč to všechno dělají. Jestli je to něco za něco, nebo jsou prostě jen tak naivní a zmatení.
Roland Nelles se na Spiegel.de zaměřil na známého amerického moderátora Tuckera Carlsona, jehož pořad Tucker Carlson Tonight na kanálu Fox News má nejvyšší sledovanost ze všech pořadů této americké zpravodajské televize a snadno překonává konkurenci na CNN nebo MSNBC.
„Moderátor v saku s kapesníčkem, vždy opálený, vypadá jako směs vysokoškolského profesora a realitního agenta. Jeho odpůrci ho nenávidí, jeho fanoušci ho milují, což je pravděpodobně dáno především tím, že důsledně reprezentuje přísně nacionalistický a libertariánsko-konzervativní pohled na svět. To se pak mísí s konspiračními mýty a údajnými skandály, které při bližším zkoumání většinou žádné nejsou. Výsledkem je typický pořad Tuckera Carlsona. Neexistují u něj žádné odstíny šedi – pouze zasažení cíle. Každý, kdo se vymyká jeho pohledu na svět, je odstrčen. Pro něj existuje jen dobro nebo zlo, černá nebo bílá, přítel nebo nepřítel. Neuslyšíte od něj žádné odstíny šedi nebo obojí.“
Takhle ty černé a bílé polohy Carlsonova myšlení vypadají:
Joe Biden? „Je starý a slabý.“
Viceprezidentka Kamala Harrisová? „Není odsud.“
Nancy Pelosiová? „Vypadá jako Michael Jackson.“
Během návštěvy Viktora Orbána: Putin se poprvé po několika týdnech vyjádřil k ukrajinské krizi – a obvinil Západ.
Carlsona se politici bojí, konstatuje v článku Nelles. Když konzervativní senátor Ted Cruz přirovnat vtrhnutí Trumpových stoupenců do Kapitolu k terorismu, dotlačil ho Carlson k omluvě. Je prostě hlásnou troubou trumpismu.
Jeho sympatie k autoritářům jsou zjevné: „Náš tým se vrací do Maďarska a zjišťuje, jak jeden národ zabránil Georgi Sorosovi v podkopávání civilizace.“
To jsou vnitřní americké záležitosti. Protože jsou ale Spojené státy pořád nejsilnější mocností demokratického světa, tamní názorové směřování se týká celé planety. Pokud ho ovlivňují lidé jako Carlson, není to důvod k nadšení. Kromě trumpismu tento muž působí i jako hlasatel putinismu.
Vladimir Putin shromažďuje stotisícové vojsko na hranicích s Ukrajinou a Carlson skoro každý večer varuje před novými vojenskými dobrodružstvími USA v Evropě. Ukrajina je podle něj pro USA „strategicky bezvýznamná“ a NATO chce Putina trápit a demokratická revoluce na kyjevském Majdanu v roce 2014 byla „státním převratem organizovaným USA“. Členství Ukrajiny v NATO odmítá slovy: „Jak bychom se cítili, kdyby se Mexiko a Kanada najednou staly satelitními státy Číny?“ Na twitteru píše: „Amerika směřuje k válce s Ruskem a média ji v tom podporují.“
Tyhle výlevy poslouchají voliči a pak posílají vzkazy republikánským politikům, kteří spolupracují na uvalení sankcí proti Rusku. Podle nedávného průzkumu agentury YouGov si 62 procent sympatizantů s republikány myslí, že žádná solidarita s Ukrajinou není třeba.
Pro zajímavost se na ten průzkum na stránkách YouGov můžeme podívat:
„Pokud Rusko napadne Ukrajinu, postaví to Spojené státy před rozhodnutí, zda podpořit Ukrajinu proti zemi, kterou mnozí Američané označují za nepřítele. Z nového průzkumu veřejného mínění agentury YouGov provedeného 24.–26. ledna (2022) vyplývá, že většina Američanů sympatizuje s Ukrajinou (55 procent) a domnívá se, že USA by se měly aktivně podílet na světových záležitostech (55 procent), ale z velké části si přejí, aby se američtí vojáci do konfliktu nezapojovali. Když je jim předložena řada možných reakcí USA v případě, že Rusko zaútočí na Ukrajinu, přiklánějí se demokraté i republikáni k nevojenské intervenci. Většina demokratů (55 procent) a 46 procent republikánů tvrdí, že by Spojené státy měly na Rusko v případě napadení Ukrajiny uvalit ekonomické sankce. Podobnou podporu (56 procent demokratů a 41 procent republikánů) má i snaha o zastavení konfliktu politickými prostředky, například jednáním.“
S posláním zbraní na Ukrajinu souhlasí 33 procent republikánů a 38 procent demokratů. Pro finanční pomoc je 26 procent republikánů a 40 procent demokratů. Je zjevné, že trumpismem toxikovaná Republikánská strana je vůči Putinově Rusku měkčí než demokraté. Časy Ronalda Reagana jsou pryč.
Leninovi se připisoval výraz „užiteční idioti“, kterým se označovali použitelní naivkové, kteří naletěli bolševikům. Není prokázáno, že by ho Lenin někdy použil. Jako praxe se ale tento přístup používal. V některých případech to sedělo přesně, protože ti lidé byli užiteční (Moskvě) a chovali se jako idioti. Klasickým příkladem jsou všelijací „míroví aktivisté“, kteří na Západě protestovali proti americkým raketám, a ne proti těm sovětským, které mířily na ně. Povedlo se jim namluvit, že nejlepší by bylo provést jednostranné odzbrojení. Někteří jedinci byli užiteční Moskvě, ale idioti to nebyli, protože se starali o svůj osobní prospěch. Část z nich, jak je patrné u některých lidí i u nás, se nakonec možná pokusila přesvědčit i sebe samotné, že budou posluhovat Kremlu, protože tam je doceňují a naslouchají jim. Kapitulantství říkají realismus.
Realistického na tom není nic, protože realismus vychází z toho, jak věci jsou, nikoli z fantasmagorií nějakých institutů a spolků, u kterých by bylo zajímavé se podívat třeba i na jejich financování a různé osobní vazby některých činovníků.
