NÁZOR / Když si člověk představí Petra Macinku, jak se svým neměnným stylem úsměvu „jako měsíček na hnoji“ postává vedle Donalda Trumpa, napadne ho: dobrý, tak už se podařilo dostat do místnosti. Ne že by šlo o nějaký zásadní diplomatický triumf, spíš o vstup do předsálí, kde se teprve čeká, jestli z toho něco bude. Takové to „být u toho“, udělat si snímek a pak doufat, že to otevře další dveře. Vrchnost se ale tváří laskavě.

Takzvaná Rada míru, Trumpův nový projekt, kde se Macinka vyskytl, který má ambici být alternativou k OSN, se poprvé sešla ve Washingtonu. Z velkých evropských hráčů tam ale žádná tlačenice nebyla. Německo, Francie, Británie nebo Itálie zůstaly stranou, případně vyslaly jen pozorovatele. Naopak dorazily státy jako Kazachstán, Ázerbájdžán nebo některé arabské monarchie. Maďarsko Viktora Orbána samozřejmě nechybělo, protože je už obvyklým komparsem a zvyklé na roli vyděračského evropského „disidenta“. Česko je tu ovšem jen v roli pozorovatele. To je vlastně pohodlná pozice: být přítomen, ale nezavazovat se příliš. Trump by také chtěl peníze, což je nepříjemný rys jeho přátelské náklonnosti.

Dále čtěte

Češi nejsou kolaboranti, stojíme za Ukrajinou! Pojďte to s námi ukázat Okamurovi a kupte si plakát

Nehoráznosti, jaké vypouští z úst předseda poslanecké sněmovny Tomio Okamura a další představitelé vládní koalice Andreje Babiše, překročily už všechny…

Otázka je, proč právě Macinka a proč teď. Jedno vysvětlení může být prosté: v regionu střední Evropy se hledají partneři, kteří budou ochotni hrát vstřícnější roli vůči trumpovskému světu. Maďarsko je sice dlouhodobě pevný spojenec, ale politika je proměnlivá a nikdo si nemůže být jistý výsledky dalších voleb. Slovensko Roberta Fica řeší vlastní problémy a jeho pozice není úplně stabilní. Takže prostor pro dalšího ochotného hráče tu je.

Macinka do toho zapadá i svou minulostí. Působil v Institutu Václava Klause, kde se dlouhodobě formuje silně euroskeptický pohled na politiku (ve skutečnosti nepřátelský vůči Evropské unii), pavědecky a ideologicky zdůvodněná kritika klimatických politik i důraz na národní suverenitu podle představ 19. století. Macinkovo vystoupení na Mnichovské bezpečnostní konferenci, kde debatoval s Hillary Clintonovou a místo témat války a obrany vytáhl lacinou „genderovou agendu“, mu přineslo pozornost i v americkém ultrapravicovém prostředí. Trump ho tehdy veřejně pochválil.

Dále čtěte

Macinka má hroznou ostudu a ani o tom neví. Pochválil ho Putinovi podlézající vyšinutý pučista Trump

NÁZOR / Když vás pochválí Donald Trump, jak se stalo Petru Macinkovi, měli byste se radši…

Samotné hnutí MAGA se posunulo a nic nepředstírá. Už nejde jen o daně nebo migraci, ale o širší kulturní a hodnotový spor. Dává důraz na silné (Trumpovo) vedení, národní identitu (svět bílého muže) a odpor vůči liberálním institucím. Pro menší strany ve střední Evropě to může být lákavá příležitost. Mohou získat mezinárodní pozornost a oporu u silné politické značky. Macinka nehoráznosti pronáší klidně, vystupuje sebevědomě jako anonym na Twitteru a sebevětší nesmysly prezentuje jako racionální obhajobu „zdravého rozumu“.

Jestli z toho bude jen epizodní setkání nebo dlouhodobější spolupráce, se teprve ukáže. V Česku je mocnější Andrej Babiš než vzdálený Trump a agrobaron si nebude chtít nechat jen tak ukrást roli zdejšího Trumpova kumpána. Lidé mají taky většinově rádi spíše masku rozvážného hospodáře. Role zlobivého klučiny, který je drzý na učitelku, vyhovuje jen někomu. MAGA panstvo má ovšem peníze a mediální moc na sociálních sítích a podporou loajálního snaživce bez vlastního názoru se nic neztratí. Uvidíme nejspíš závod v úklonách před zlatým trůnem, zatímco doma se bude útočit na eurohujery zaprodané Bruselu. Česko bude mezitím chátrat.