Přes velká slova Andreje Babiše (ANO) a pokusy o mocné činy ministryně Jany Maláčové (ČSSD) se slibované „bude líp“ pořád nějak nedostavuje. Je pravda, že se vláda, kterou tyto dva subjekty (Babišův mocenský útvar a Hamáčkova strana) tvoří a komunisté ji drží u moci, snaží slibovat i rozdávat. Jen to pořád není tak velkolepé, jak si snad někdo maloval. Projekty totiž narážejí na drobné limity, kterým se říká přírodní zákony a ekonomické zákonitosti.

Abychom to vyjádřili jazykem srozumitelným snad všem, není pravda, že nelze čůrat proti větru. Chlapečci i vlády se občas pokoušejí prolomit to, co považují za zažitá klišé. Od určité rychlosti větru a za určitých společenských a ekonomických podmínek se ale praxe vyvíjí jinak. Pak přijde nutná fáze, kdy se maminkám a občanům musí něco pracně vysvětlovat.

Zpět ke slušnější mluvě.

Půvabná je věta Jana Hamáčka, ministra a šéfa ČSSD: „Upozorňoval jsem Andreje Babiše, že máme pravicový rozpočet na levicovou politiku vlády.“ Jen aby to Babiš pochopil, když pravice a levice mají být překonanými koncepty. Babiš je tu přece pro všechny.

Pak následovala Hamáčkova věta, která jen jinými slovy říká, že prachy nějak docházejí: „Z vládního pohledu se na to díváme tak, že máme nějak nastavenou úroveň služeb poskytovaných státem a panuje zde víceméně společenský konsenzus, že jsou nyní nastaveny na optimální úrovni. A abychom je mohli zajistit, musíme na ně někde vzít peníze.“ Tedy řečeno česky, utrácíme, jak bychom chtěli, ale hledáme, kde na to vzít.

Tím se dostáváme k četným slibům, které si voliči rádi vyslechli, načež hrozí, že přijde den, kdy „zúčtujem spolu“, jak píše Petr Bezruč.

Nejde o to, že by si důchodci žili skvěle. Když se podíváme na poměr hrubé průměrné mzdy a průměrného důchodu, dostává český důchodce jen něco málo přes 50 procent a trvá to tak celé roky. Koho to zajímá přesněji, tak ten poměr byl tento:

1989: 50,4 %

1991: 57,4 %

2008 (začátek světové ekonomické krize, Topolánkova vláda, ministrem financí arcinepřítel lidu Kalousek): 40,2 %

2009 (do května ministrem financí stále zloduch Kalousek): 41,6 %

2010: 41,2 %

2017: 39,2 %

2018 (premiérem přítel lidu Babiš): 38 %

Ke konci roku 2018 byl průměrný starobní důchod 12 418 Kč. Od ledna 2019 se všechny důchody valorizovaly a průměrný důchod dosahuje asi 13 300 Kč. Ten samozřejmě řada lidí nepobírá, ale důchody jsou u nás zase rovnostářštější než mzdy.

Od ledna 2019 došlo ke skokovému zvýšení. Důchodci dostali přidáno 900 korun. Krom toho jim vláda dopřála slevy na jízdné. Penzisté nad pětaosmdesát let mají ještě tisíc korun navrch. Už si nemohou přivydělávat a mají vyšší výdaje na léky.

Jenže to všechno něco stojí. „Pro ministerstvo je prioritou podpořit obě dvě skupiny – rodiče i důchodce,“ řekla ministryně Maláčová. „Tento rok jsme se rozhodli navýšit důchody víc, než musíme podle zákona. Kromě průměrného navýšení o 700 korun tak přidáme ještě všem důchodcům pevnou částku bez ohledu na to, jaký důchod mají. Chci totiž, aby důchody byly nejen důstojné, ale také aby zde existovala solidarita. Lidé si to za celoživotní dřinu zaslouží,“ sdělila počátkem dubna o rozhodnutí vlády.

Pokud by valorizace důchodů proběhla podle zákona (zohlednit růst inflace plus polovina růstu reálné mzdy), bylo by navýšení 750 korun a stát by to přišlo na 25,6 miliardy korun. Přilepšení navíc podle představy ČSSD znamená pro stát výdaj skoro 32 miliard, což je o sedm miliard korun více.

Na to bude potřeba najít peníze, protože krom toho se slíbilo zvýšení platů učitelů nebo peníze na investice. Jenže ekonomika se nejspíš nebude vyvíjet, jak by bylo třeba. Ve čtvrtek snížila Česká národní banka odhad ekonomického růstu pro letošní rok z 2,9 na 2,5 procenta. To znamená nižší spotřebu, než s jakou počítala vláda, tedy méně peněz z daní. Pokud stoupne nezaměstnanost, vzrostou i sociální výdaje.

Proto se objevil nápad, že by se mohlo sáhnout do pokladnice bankám. Sociální demokracie by ráda zavedení takzvané bankovní daně. Odborníci si ale nejsou jistí, co to udělá. Je jasné, že banky budou pochopitelně naříkat, ale i zkušenost ukazuje, že všechno nemusí jít hladce. V Polsku to už zkusili a přineslo to 3,5 miliard zlotých místo očekávaných 5,5 miliard.

Babiše napadlo, že by se místo zvýšení daní zřídil fond, kam by banky přispívaly. Jen nemá jasno, jak by to mělo fungovat, nakolik by byl dobrovolný. V posledním pořadu Otázky Václava Moravce byl vůbec dost neurčitý: „Říkáme: nechte nám tady deset až dvacet procent z dividend.“

Prostě populistická vláda držená u moci populistickými komunisty si poněkud naběhla. Hodně se slibovalo a hodně se utrácelo. Teď se dál hodně slibuje, ale utrácet už nebude z čeho. Bude zajímavé sledovat, na koho se to vláda v čele s ANO pokusí svalit.