Stranická legitimace člena Komunistické strany Československa FOTO: ČTK / Švancara Petr
FOTO: ČTK / Švancara Petr
Ministr práce a sociálních věcí Marian Jurečka (KDU-ČSL) ve středu na tiskové konferenci informoval o pozměňovacím návrhu na snížení starobních důchodů prominentům bývalého komunistického režimu, který chce přidat k vládní novele o možnosti předčasných penzí bez krácení pro záchranáře. Politolog Ladislav Mrklas pro deník FORUM 24 tento krok vlády okomentoval. Domnívá se, že přestože část společnosti možná řekne, že se vláda zabývá prkotinami v době, kdy se řeší daleko závažnější věci, neznamená to, že musí vše ostatní padnout pod stůl.
Snižování důchodů, které se má týkat například členů nebo kandidátů ústředního výboru komunistické strany, předsedů tehdejšího parlamentu i národních výborů nebo generálních a hlavních vojenských prokurátorů, má „hrát symbolickou roli“. „Jsou lidé, kteří mají na základě diskriminace minulým režimem často nižší důchody než ti, kdo je diskriminovali. Pokud to opravdu platí, jde o obrovskou nespravedlnost, která by měla být odstraněna,“ okomentoval návrh a jeho symboliku Ladislav Mrklas s tím, že do budoucna jsou samotná symbolická rovina a odvetná funkce důležité, protože zpětně nikdo nikomu žádné důchody brát nebude.
Starobní důchody by měly být prominentům sníženy o 300 korun za každý i započatý rok ve funkci. Mělo by se to týkat zhruba 3000 lidí. Symbolicky by se tedy podle Mariana Jurečky měla jejich výše vyrovnat důchodům účastníků odboje a odporu proti komunismu a podle poslanecké úpravy by po snížení neměly klesnout pod určitou hranici. „Samozřejmě že v případě nějakého dlouholetého funkcionáře může jít o poměrně zásadní zásah do výše jeho důchodu,“ uvedl Mrklas v kontextu návrhu, jehož cílem údajně není znatelný propad životní úrovně zainteresovaných lidí. „Pokud byl v nějaké vysoké politické funkci, sloužil režimu, který se svého času český parlament rozhodl prohlásit za zločinný od samého počátku. Ten člověk působil ve funkcích, které určitě nebyly marginální, a v tom případě je otázka, zda si tu výši opravdu zaslouží,“ dodal politolog.
Ladislav Mrklas se domnívá, že dnes ve sněmovně i v senátu existuje dostatečná většina pro to, aby záležitosti, jako je vyrovnávání se s komunismem, mohly procházet. Návrh by měl být podle něj připraven v takové podobě, aby nehrozilo, že bude páchat více škody než užitku, a nezpůsobí další nespravedlnosti.
Od veřejnosti se ozývají ohlasy, že je již pozdě. Podle Mrklase není na krok, který vede k odstranění nespravedlnosti, která je opravdu do nebe volající, pozdě nikdy. Připomíná další země, ve kterých existovaly autoritářské nebo totalitní režimy. Zásadnější otázkou napravování škod se podle něj i tam začali zabývat zhruba v této době, to znamená 30 let po pádu režimu. Například Španělsko, ve kterém není toto téma dodnes dořešeno. Politolog říká, že nad tím totiž neexistuje konsensus. „Právě proto, že konsensus neexistoval, tak se věci neřešily a mnohé z nich se potom začaly řešit v situaci, kdy už bylo nejen pozdě, ale kdy se tím začaly páchat daleko větší nespravedlnosti, protože ten odstup byl daleko větší,“ vysvětlil. Daleko většími nespravedlnostmi míní vyrovnávání se s minulostí, které se ovšem spíše dotýkalo potomků těch, kterých se to mělo týkat, než těch samotných lidí. „Řada z nich byla již po smrti nebo byli v mentálním stavu a takového věku, že už si tu situaci nedokázali uvědomit,“ vysvětlil.
Podle politologa by tento krok vlády mohl být některými lidmi interpretován i chápán jako krok ke zlepšení vlastní reputace. „Část společnosti asi řekne, že se zabývají margináliemi a prkotinami v době, kdy se tady řeší daleko závažnější věci,“ dodal. Vláda by ale podle něj neměla dělat jen kroky, které od ní společnost bezprostředně očekává. Měla by se věnovat i dlouhodobějším záležitostem. „To, že se řeší závažnější věci, neznamená, že musí vše ostatní padnout pod stůl. Tady jde o něco, co se dá pravděpodobně vyřešit poměrně jednoduchým způsobem,“ uvedl Mrklas.
„Kdybychom se na to podívali celkově z hlediska veřejného mínění, tak to rozhodně není něco, co by mělo největší urgenci. Na druhou stranu existují lidé, pro které to důležité je, a to právě v té rovině symbolické,“ řekl s tím, že jde o oběti, které musí dodnes snášet stav, kdy jsou na tom hůře než pachatelé bezpráví, kterého se vůči nim dopustili.
