Slováci pomník Koněva postavit odmítli. „Ignoroval utrpení, udával kolegy,“ sepsali historici

flickr.com

Socha maršála Koněva | FOTO: flickr.com

Kamkoli Pražané přemístí sochu maršála Koněva, položím k ní květy, napsal po rozhodnutí zastupitelů Prahy 6 odstranit pomník kontroverzního sovětského vojevůdce na svém blogu bývalý slovenský premiér Ján Čarnogurský. Právě on vloni navrhoval, aby měl Koněv nový pomník i v Banské Bystrici na středním Slovensku.

Tamní radnice i krajský úřad ale návrh odmítly – i na základě posudků historiků, které má HlídacíPes.org k dispozici.

Čarnogurský se netají svou náklonností k putinovskému Rusku. Je předsedou Slovensko-ruské společnosti a v srpnu se jako pozorovatel zúčastnil prezidentských voleb v Abcházii, jejichž legitimitu právě kvůli vlivu Ruska odmítla uznat i česká diplomacie, Spojené státy a další země.

Župan proti Koněvovi

Když Čarnogurský loni na jaře navrhl postavit maršálu Koněvovi pomník právě v Banské Bystrici, věděl, co dělá.

Banská Bystrica byla centrem Slovenského národního povstání, které podle historiků v roce 1944 zabránilo nasazení části nacistických jednotek v bojích na východě Slovenska – díky tomu mohla postupovat tehdejší Karpatsko-dukelská operace, které velel právě maršál Ivan Koněv.

Primátor Banské Bystrice Ján Nosko se vloni v létě obrátil na Vojenský historický ústav v Bratislavě s prosbou o posouzení Koněvovy osobnosti i jeho zásluh, aby bylo jasné, zda je Čarnogurského návrh na pomník opodstatněný.

„Historická fakta vážící se ke vzniku a průběhu Karpatsko-dukelské operace potvrzují osobní zásluhy maršála I.S. Koněva na její přípravě a uskutečnění jako formy přímé vojenské pomoci Slovenskému národnímu povstání,“ konstatuje posudek podepsaný ředitelem slovenského VHÚ Miloslavem Čaplovičem.

Podle něj se Koněv také nezpochybnitelně zasloužil o osvobození Československa v rámci tzv. pražské operace. Za to všechno si podle historiků z VHÚ v Bratislavě maršál „nepochybně zaslouží ocenění, které může být vyjádřeno různými formami, mimo jiné i zřízením památníku“.

Rozhodování o tom ale podle slovenského VHÚ nepřísluší vojenským historikům, ale „relevantním orgánům státní a veřejné správy“.

Úřad banskobystrického hejtmana (podle slovenské terminologie župana) se obrátil ve stejné věci na slovenský Ústav paměti národa. Odtamtud přišel posudek, který byl ovšem k maršálu Koněvovi výrazně kritičtější.

Když Sověti vtáhli do Prahy

„Považuji výstavbu pomníku I.S. Koněva v Banské Bystrici za nežádoucí,“ napsal Tomáš Klubert ze sekce vědeckého výzkumu Ústavu paměti národa. Argumentoval řadou kapitol z Koněvova životopisu, včetně těch raných.

„Během občanské války v letech 1918-1921 se jako vojenský komisař (politický pracovník) aktivně podílel na nastolení totalitního režimu v Rusku,“ píše Klubert.

„Během čistek v Rudé armádě ve druhé půli 30. let posílal Koněv písemná udání na své kolegy. V této činnosti pokračoval i v průběhu 2. světové války, kdy donášel na vlivné velitele, kterým záviděl jejich vojenské úspěchy. Např. na maršály G.K. Žukova a A.M. Vasilijevského,“ stojí dále v posudku.

Ten dále zmiňuje Koněvovy vojenské neúspěchy mezi léty 1941 – 1943 a odvolává se na závěry jiných historiků o Koněvově bezohledné povaze a lhostejnosti vůči utrpení podřízených vojáků.

Na několika řádcích se posudek věnuje i Koněvově roli při osvobozování Prahy. Ani z nich nevychází maršál příliš dobře.

„Devátého května vtáhla Koněvova vojska do Prahy, z níž se německé jednotky o den dříve stáhly. Tento fakt musel být později zamlčen, protože bořil legendu o osvobození hlavního města ČSR Rudou armádou. Faktem oproti tomu zůstává, že oddíly sovětské vojenské kontrarozvědky Směrš odvlekly z Prahy asi tisíc občanů ruské národnosti, kteří odešli do exilu po bolševickém převratu (v Rusku, pozn. red.) v roce 1917,“ píše posudek s tím, že Koněv proti tomu nijak nezakročil.

„Opakovaně odmítal řešit i stížnosti československých úřadů na kruté chování sovětských vojáků vůči českému civilnímu obyvatelstvu, rabování a násilí páchané na ženách,“ dodávají historici slovenského Ústavu paměti národa.

Ke Koněvově roli během okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 pak píší:

„Jako vedoucí sovětské vojenské delegace navštívil ve dnech 8. – 14. května 1968, pod záminkou oslav 23. výročí osvobození Československa, Prahu. Hlavní úlohou delegace však byla kontrola československých ozbrojených sil a průzkum celkového stavu společnosti, která byla součástí příprav na invazi vojsk Varšavské smlouvy.“

Praha vadí, Bratislava ne

Primátor Banské Bystrice Ján Nosko i tamní župan Ján Lunter po prostudování obou posudků návrh na výstavbu Koněvova pomníku odmítli. Mimo jiné s odůvodněním, že stávající pomník padlým rudoarmějcům ve městě jako pieta postačuje.

Rozhodnutí banskobystrické krajské samosprávy a města je ale zajímavé i v českém srovnání. Ukazuje totiž, jak moc Rusko aktuální pražskou „kauzu Koněv“ využívá ve svůj prospěch.

Především – na Slovensku se loni nic podobného nedělo. Zamítnutí nápadu postavit maršálovi památník ani medializované a ke Koněvovi kritické úryvky ze zmiňovaných posudků se na Slovensku nestaly celostátně skloňovaným tématem – natožpak tématem v zahraničí.

Na současné dění kolem Koněvovy sochy v Praze naopak reagoval ruský velvyslanec v ČR i úřady přímo v Rusku. Ruské státní televize už také z Prahy 6 v posledních týdnech odvysílaly řadu reportáží (mezi nimi i některé částečně vymyšlené, jak HlídacíPes.org informoval ZDE).

A zadruhé – podobně jako v Česku ani na Slovensku není v podobných sporech o pomníky cílem zpochybnit obětí sovětských vojáků při osvobozování střední Evropy. Stejně tak není cílem bourat památníky padlých sovětských vojáků. Česko i Slovensko ostatně k péči o podobné pomníky i válečné hroby vážou příslušné mezistátní smlouvy s Ruskem.

V případě Slovenska by takové zpochybnění dovedené do krajnosti znamenalo možná i zbourání jedné z dominant Bratislavy – monumentálního památníku rudoarmějce na kopci nad městem.

Bratislavský Slavín je zároveň pohřebištěm zhruba sedmi tisíc padlých sovětských vojáků a zřejmě nikdo ve slovenské metropoli vážně nepřemýšlí nad tím, že by měl voják s vlajícím praporem na vysokém obelisku ze siluety města zmizet.

Co dráždí Moskvu

Proč tedy ten dvojí metr vůči Praze a Bratislavě?

Slovenské odmítnutí Koněva loni přišlo v čase, kdy dlouholetého premiéra Fica (známého vstřícností ke Kremlu) nahradil mnohem méně vyhraněný Peter Pellegrini, a to navíc v době, kdy Slovensko získávalo mezinárodní sympatie a podporu ze Západu v souvislosti s vraždou novináře Jána Kuciaka. Z pohledu Ruska to zřejmě nebyl příliš vhodný okamžik vyhrotit podobnou kauzu.

České odmítnutí Koněva dráždí Moskvu víc. Nejen kvůli tomu, že zdejší pomník už stojí, zatímco ten na Slovensku byl jen v rovině nápadu.

V Česku, zemi s prokremelsky orientovaným prezidentem, kde tajné služby dlouhodobě upozorňují na hybridní útoky z Ruska, se jedna z místních samospráv po letitých kontroverzích kolem pomníku rozhodla sochu maršála přestěhovat.

Moskva to však nahlas kritizuje jako přepisování historie a zpochybňování sovětských zásluh v boji proti fašismu.

Praha 6 přitom řekla vlastně totéž, co Banská Bystrica – Koněv byl kontroverzní postava, a proto je na místě zvážit, jestli si zaslouží sochu na veřejném prostranství.

Pražské ne by tak teoreticky nemělo Moskvě vadit o moc víc než to slovenské. Ruská reakce však dokazuje, že celá kauza se stala politickým tématem dalece přesahujícím katastr Prahy 6.

Vyšlo na webu Hlídacípes.org

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republikce.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner