Už první odhady výsledků slovenských voleb jasně ukázaly, že se Slováci chtějí rozloučit s patnáctiletou dominancí strany SMER-SD Roberta Fica. Ficova porážka je ještě výraznější, než se čekalo. Výsledky slovenských voleb naznačily, že mocní a všeho schopní mohou padnout, a to je důležitá zpráva i pro nás.

„Chtěli jsme oslovit dva miliony lidí, kteří ztratili víru v politiku. Jsem rád, že se Slovensko probudilo,“ řekl předseda vítězného hnutí Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti (OLaNO) Igor Matovič po uzavření volebních místností. Zmínil také vliv atmosféry ve společnosti po zavraždění investigativního novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky: „Po smrti Jána a Martiny jsme procitli a začali jsme si uvědomovat, kdo tu skutečně vládne.“

Za mobilizační moment voleb se považuje aktivita radikálních stran. Představa, že by dobrého výsledku dosáhla Lidová strana Naše Slovensko (LSNS) Mariana Kotleby, budila kvůli její pověsti fašistů u části veřejnosti hrůzu. Obavy ale budilo na druhou stranu i to, že dnešní vítěz voleb Igor Matovič dával najevo, že chce oslovit i tento typ voličů. Mnozí mu možná skutečně dali hlas, protože kotlebovci mají zjevně nulový koaliční potenciál.

Jak bude Slovensko v příštích letech vypadat, je teď v rukou stran, které mohou sestavit vládní koalici.

Když necháme stranou konkrétní slovenské dění, úvahy o tom, nakolik je Matovič populista a nakolik má reálný program, jak bude vypadat spolupráce demokratů a ochota k různým kompromisům, je výsledek slovenských voleb důležitý i pro Česko.

Dále čtěte

Svoboda potřebuje nezávislá média. Podpořte nás a buďme společně silnější

Pokud se médium nerozhodne zpoplatnit svůj obsah na webu, nezbývá mu než se alespoň částečně spoléhat na dobrovolnou podporu čtenářů.

Slováci ukázali už dvakrát při prezidentských volbách, že si umějí zvolit prezidenta, jakého by velká řada Čechů měla ráda na Pražském hradě. Jinak ale slovenská politická realita budila dost smíšené pocity. Prapodivné propletence politické a ekonomické moci, mafiánské kulisy, vytahování staré nacionalistické veteše a odvolávání se na tradiční a křesťanské hodnoty u lidí, kteří vůbec křesťansky nepůsobí, to všechno bylo dost pochmurné. To, čemu se říkalo „ficomafie“, působilo jako neporazitelný a neodstranitelný monolit, stejně jako u nás dnes státostrana ANO.

S tím je ale teď na Slovensku konec. To je velký psychologický moment, protože nic neposiluje vůdce tak jako dojem neporazitelnosti a nenahraditelnosti. Jakmile dostane tento monument trhlinu, může se jeho moc začít sypat.

Sledovat ale musíme i to, jak si bude dosavadní slovenská demokratická opozice počínat nyní. Nakolik bude Igor Matovič schopen komunikovat s politickými partnery a jak politici zvládnou třecí plochy. Odstavit od moci starou gardu je pro změnu poměrů podmínka nutná, ale nikoli dostačující. Politika u nás i na Slovensku si zvykla vzbuzovat mesiášská očekávání, a přitom bude třeba začít trochu normální život.

Slováci, na které jsme se někdy dívali jako na mladší brášky a sestřičky, jsou teď ovšem v tomto procesu možná o krůček před námi.