KOMENTÁŘ / Čas pomsty Roberta Fica nadešel. Jeho antiliberální strana SMĚR-sociální demokracie získala nejvyšší počet hlasů, a to zejména na slovenském venkově. Jde sice „jen“ o 22,94 procenta, ale se stranou Hlas-SD Petera Pellegriniho a slovenskými nacionalisty v čele s Andrejem Dankem (SNS) může získat pohodlnou většinu. SMĚR a Slovenská národní strana se chovají jako vyznavači klasického slovenského fašismu, který spojuje odpor k západnímu konceptu demokracie s vidinou sociálních jistot. Jde o spojení toho, co se venkovským Slovákům líbilo v době komunismu, s tím, co se jejich předkům líbilo v době luďáckého fašistického státu.

Hlas Petera Pellegriniho má sice o něco liberálnější image, ale Pellegrini již s Ficem léta spolupracoval jako jeho místopředseda, odtrhl se od něj v čase krize a získal tím nakrátko premiérský post. Nyní se svému bývalému šéfovi opět nabízí. Jinými slovy: na Slovensku je vymalováno. Vysněné vítězství strany Progresivní Slovensko se nekoná. Prozápadní strany jsou v Národní radě Slovenské republiky v beznadějné menšině.

Někdejší trojnásobný premiér Robert Fico musel odejít do ústraní po masových demonstracích v roce 2018, jež následovaly po zákeřné vraždě novináře Jána Kuciaka a jeho partnerky. Fico a jeho strana SMĚR-SD mají podle řady médií až příliš blízko k mafii. Před policejním vyšetřováním Fica uchránilo rozhodnutí generálního prokurátora, který zrušil jeho obvinění. A Národní rada poté nevydala souhlas s tím, aby o jeho vazbě mohl rozhodnout soud.

Dále čtěte

Tak snad to nebudeme muset prožít znovu. Objednávejte knihu Pavla Šafra Báječná léta s Babišem

Pro všechny čtenáře, kteří byli nadšeni z knihy Pavla Šafra Češi mezi pravdou a lží, to byla dobrá zpráva. A…

Podstatnější je, že Robert Fico nastoupil v opozici tvrdě protiukrajinský a protizápadní kurz. Říká, že Ukrajině nepošle v roli vládce Slovenska ani jeden náboj. Jeho místopředseda Ľuboš Blaha otevřeně adoruje Rusko, děkuje na mítincích Rudé armádě za osvobození a hlásá, že největší bezpečnostní hrozbou jsou pro Slovensko Spojené státy americké. I podle samotného Roberta Fica nese zodpovědnost za válku na Ukrajině Západ. Stejně nehorázné názory hlásá pravděpodobný Ficův spojenec z SNS Andrej Danko, který šíří nenávist k Ukrajině.

Jistě, antizápadní kurz Roberta Fica si lze vykládat i jako cynismus. Fico dříve tvrdil, že chce mít Slovensko v jádru Evropské unie. Ale bylo to stejně vratké evropanství jako u jeho českého přítele Miloše Zemana. Fico se přitom nestydí za svoji komunistickou minulost a v klíčových okamžicích hraje s nacionalisticko-bolševickou kartou, která je tak typická pro bývalé satelity Sovětského svazu a pro země Balkánu. Ficův koncept mírového řešení konfliktu na Ukrajině je shodný s konceptem Kremlu. Jde o mír, který by nastal po faktickém odzbrojení Ukrajiny. Ta by pak Putinovi podlehla k porcování jako bezmocná oběť.

Dále čtěte

Babiš a jeho poddaní se definitivně odkopali. Za svá korýtka by nás strana mužiků prodala i Putinovi

KOMENTÁŘ / Chování velkokšeftaře s hnojivy, s takzvanými potravinami a především se sliby a iluzemi Andreje Babiše nenechává prostor pro…

Výsledek slovenských voleb si ale říká o mnohem hlubší zamyšlení. Je to v zásadě vzpoura životních outsiderů, kteří nežijí jen na Slovensku. Je to vzpoura lidí, kteří nevyužívají příležitosti moderního západního světa a mají z něj strach. Fico a Danko umí stejně jako u nás Tomio Okamura a z velké části i Andrej Babiš tento strach z otevřeného světa přetavit ve volební hlasy. Právě v této souvislosti jsou slovenské volby alarmující i pro nás. Význam slovenského hlasování je závažný.

Tento zásadní význam bohužel řada pozorovatelů nechápe. Na respektovaném serveru Politico.eu vyšel naprosto neuvěřitelný text amerického novináře Matthewa Karnitschniga. Článek má titulek „Proč na slovenských volbách nezáleží“. A hned v úvodu se píše: „Proruská rétorika kandidáta Roberta Fica vyvolala poplach. Může to být mnoho povyku pro nic.“

Komentátor Karnitschnig, který pochází z Arizony a má rakouského otce, tvrdí, že Slovensko je bezvýznamné, protože má jenom pět milionů obyvatel, a významní světoví státníci si už mnohokrát spletli Slovensko se Slovinskem. O Slovensku také Karnitschnig píše, že bylo vždycky tak trochu zaostalé a má tradici vzdoru vůči okolnímu světu. Autor přitom ví o silně prozápadní a proevropské mladé generaci Slováků a myslí si, že ta nepřipustí, aby se jejich země poddala východnímu vábení. Prostě: Ať dopadnou slovenské volby jakkoli, je to jedno. Nic se neděje.

Je to naprosto děsivá arogance od média, které v mnohém reprezentuje západní optiku. Panu Karnitschnigovi bychom mohli třeba říct, že jeho rodná Arizona je rovněž bezvýznamná, a něco by na tom také bylo.

Alarmující význam slovenských voleb spočívá v kontextu a v kumulačním efektu. Slovensko budou u společného stolu v NATO a v EU zastupovat kolaboranti s nepřítelem, kteří mohou hrát úlohu trojského koně. Kumulační efekt spočívá v souvislosti s antiliberálním kurzem v Orbánově Maďarsku a v Polsku, kde se favorit blížících se voleb, vládní strana Právo a spravedlnost, rovněž posouvá do autoritářských pozic. Třebaže v Polsku nečekáme obrat k Putinovi, tak pokračující odklon od konceptu svobodné společnosti je citelný. Stačí se někdy podívat na polskou státní televizi, která je informačním hegemonem na polském venkově a kopíruje ideologii vládní antiliberální strany.

Tady v Česku si můžeme stokrát myslet, že jsme ostrovem demokracie a západní politické kultury, stejně jako v dobách meziválečné první republiky. Je to ovšem projev pohodlné slepoty. Ve skutečnosti máme za sebou deset let panování provýchodního prezidenta a osm let vlády autoritářského oligarchy. Ze šikmé plochy jsme se přitom dostali jen zdánlivě. Naše kolektivní selhání při faktické destrukci liberální demokracie jsme dosud skoro vůbec nezpracovali, nedokázali jsme se dostatečně poučit a nedokázali jsme stav věcí důkladně napravit. Vytvořili jsme si tu iluzi silné demokracie, čímž ji ve skutečnosti oslabujeme, protože si z pohodlnosti neříkáme holou pravdu. Naše situace je přitom krajně riskantní. Nemáme tu žádnou demokratickou opozici a faktickou alternativou vůči vládě Petra Fialy je antiliberální a antisystémová politika Babiše a Okamury.

Za viníka slovenské volební katastrofy jsou považovány strany tamní prozápadní vládní koalice, které v posledních letech dovedly Slovensko do nekonečné politické krize. V tomto ohledu je jistě česká vládní pětikoalice mnohem disciplinovanějším spolkem. Ale nežijme ve falešných iluzích. Česku stále hrozí antiliberální vývoj. Nemusí mít stejné projevy jako na Slovensku, může opticky působit více sofistikovaně a nikoli tak přímočaře prorusky, ale v principu nám hrozí totéž, co našim bratrům pod Tatrami.