KOMENTÁŘ / „Tak nám zachránili Babiše,“ řekla paní Müllerová Švejkovi, „bude z něj teda premiér.“ Je to tak, Andrej Babiš se stane předsedou vlády, neboť splnil podmínku prezidenta Petra Pavla a oznámil řešení „veřejně“, všem na očích a na uších. Jeho voliči si nyní mohou myslet, že Babišův tým vyřešil kvadraturu kruhu jménem Agrofert. Nebo že pro ně jejich velký guru svoje dítě „obětoval“.

Vidíme zde, jakou sílu má slovo a jak tu sílu posilují média všeho druhu, nejvíce pak samozřejmě sociální sítě, tedy prostor, který tvoří Babišovu virtuální republiku. Babiš oznamující ve videu „rozhodl jsem se nevratně vzdát firmy Agrofert“ vypadá málem důvěryhodně, umí to na své fanoušky dokonale zahrát. Přitom jde jen a jen o slova. K jejich významu a pozadí se dostanu za chvíli.

O „slovo“ šlo i prezidentu Pavlovi, když trval na tom, že Babiš před jmenováním do premiérské funkce veřejně oznámí své řešení. Každý z těch dvou sleduje něco jiného. Zatímco Babiš veřejně využívá sílu slova takřka výhradně k manipulaci (pokud mu nevytečou nervy a neřve upřímně někde ve sněmovně nebo na mítinku), prezident vnímá slovo opačně.

Dále čtěte

Babišovi jde jen o to, aby nešel do vězení. Bude chtít být prezidentem

KOMENTÁŘ / Andrej Babiš se prý „vzdal Agrofertu“, protože přáním jeho voličů bylo, aby se stal premiérem. Kromě toho, že…

Vnímá slovo jako něco vážného, závazného. Veřejně vyřčený závazek vnímá jako smlouvu potvrzenou statisíci svědky. Jako slib, který nelze porušit, a kdyby byl porušen, bude to veřejně patrné a veřejně možné odsoudit jako zradu.

To dvojí vnímání váhy slova se diametrálně liší. Jedno, Babišovo, je levné, povrchní, ale zároveň v nejhorším možném smyslu „moderní“, současné. Přesně to zapadá do doby trumpovské a putinovské, kdy je možné říkat cokoli a klidně se tím myslí něco úplně jiného. Je to slovo jako výsměch, slovo jako samozřejmá lež.

Na počátku bylo Slovo…

Tak užívá slova Babiš roky, co je v politice. Začínal jako drsný kritik Klause a jeho materiálně korupčního pojetí politiky, zatímco dnes peče vládu a vedení sněmovny dohromady s Klausovými výhonky Petrem Macinkou a Filipem Turkem, který už bezostyšně přebírá Klausovu dikci.

Pavlovo pojetí slova má odlišnou hodnotu. Prezident je vnímá jako závazek, a ještě silněji. Jako by se odkazoval na biblické „na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. Všechno povstalo skrze něj a bez něj nepovstalo nic, co je“ (Nový Zákon, Jan 1:1-5 B21). Celé křesťanství, potažmo celá křesťanská civilizace je postavena na slovu. Je odkázána na slovo (Slovo, tedy Ježíše) a slova, tedy na předávání zvěsti.

Tím nechci z prezidenta dělat někoho, kým není. Ne. Jen vnímám, že bere dané slovo vážně. V jiném chápání by se dalo říct, že „bere slovo jako chlap“, jako muž, který by se sám sebe styděl zradit. (A nic tu nepomůže výhrada, že Petr Pavel byl komunista a studoval na vojenského rozvědčíka minulého režimu. Proč nepomůže? Protože všichni máme velkou svobodu se měnit, vyvíjet se, rozejít se se svým mladým, mýlícím se já. Kdo tu svobodu uchopí, zaslouží si úctu.)

Dále čtěte

Havlíček odmítl říci, zda by měl Agrofert vrátit sedm miliard. Babiše místo toho chválil

V Partii Terezie Tománkové na CNN Prima News diskutovali končící ministr dopravy Martin Kupka (ODS), 1. místopředseda hnutí ANO…

Střetávají se tu před námi dvě neslučitelná pojetí slova. Slovo jako hadr, kterým mávám před očima druhých, abych sám sebe zakryl, abych nebyl vidět. A slovo jako závazek, kterým sám sebe odhaluju, kterým se vydávám na pospas druhým, vydávám se jejich soudu.

Teprve když tohle pochopíme, má smysl se vracet k pozadí toho, co Babiš řekl, jak svou údajnou oběť Agrofertu na oltář vlasti oznámil. Babiš mluví o neodvolatelném, definitivním rozhodnutí. Jenomže nepostupuje podle českého právního řádu. U nás nic jako „blind trust“ neexistuje. On, pravda, o „slepém fondu“ nemluvil. Nenechal nás nahlédnout pod kabát. Mluvil o „trustové struktuře“, „zcela nezávislém správci“ a o jakémsi „nezávislém protektorovi“. To je tak všecko, co víme. Taková agrofertní pohádka na dobrou noc, takové duté nic, na které se dá pěkně nahlas zabubnovat, aby se všichni seběhli.

Budoucnost se neoddělitelně pojí s pravdou

V tom „nesmírně upřímném“, typicky babišovském videu nepadne ani ň (ani slovo) o tom, co udělá s firmami, které nespadají pod Agrofert. Jak naloží se společností IMOBA, která náleží do Babišova holdingu SynBiol, kde najdeme kupříkladu nemovitosti, na něž jsou též čerpány dotace. Co bude s investičním fondem Hartenberg? Co s firmou FutureLife, s tou hbitě se mrskající, dobře krmenou štikou v čím dál tekutějším prostoru českého zdravotnictví, v němž plují též kliniky na umělé oplodnění a další projekty?

Byly tyto obří investice a projekty vynechány omylem? Ale kdepak, jde o to, že slovem znějícím ve veřejném prostoru je „Agrofert“, žádné jiné se tak často neopakuje. Babišovi voliči nevnímají slova jako SynBiol a Hartenberg a FutureLife, tak tento problém prostě tiše obešel.

Dále čtěte

Co je teď úkolem demokratů? Vyhrát příští volby a ukončit éru Andreje Babiše. A začít se musí hned

VÝZVA / Petr Fiala, ačkoli nakonec nebude sestavovat vládu a nebude pokračovat jako premiér, měl velice dobrý finiš předvolební kampaně.

V Babišově pojetí významu slova je to v pořádku. Manipuluje se frekventovaným Agrofertem a média ihned ochotně zaberou pojem „slepý fond“, což se k Babišovu pojetí perfektně hodí. Že u nás neexistuje? No a co, vadí to snad? Ne, toto zatemnění ochotně a bezbolestně poslouží jako „vysvětlení“.

V Pavlově vážném pojetí slova se hraje o něco jiného. O pravdu. A nevadí, že byla v síťové době hrubě zprofanována. Když se hraje o pravdu, tedy o slovo, které má váhu, sílu, srozumitelný obsah, hraje se vždy o budoucnost, nikoli jen o „tady a teď“. Prezident ví, že si v poměrně blízké budoucnosti váhu Babišova slibu (Babišových slov) snadno ověříme. Nechává na nás, jakou váhu slovu přičítáme. Ví, že zcela jistě, nevyhnutelně, míříme ke stavu, kdy pochopíme, že na pravdě a na pravdivém slovu skutečně záleží. Protože budoucnost je s pravdou neoddělitelně spojena.