Místopředseda ČSSD Michal Šmarda se vzdal nominace na ministra kultury. Za normální situace by se to dalo chápat jako jakési odblokování situace, jenže my nejsme v normální situaci. Všechno je ale tak zmatené, že není úplně jasné, kdo by měl vlastně slavit. To se týká i Miloše Zemana.

„Já samozřejmě za současných okolností ve vládě Andreje Babiše (ANO) být nechci. Nedává to vůbec žádný smysl. Já tady nebudu hrát s někým nějakého hry na to, že počkáme, budeme ho ještě chvíli trápit a on pak odstoupí sám,“ řekl Šmarda. Také sdělil, že hodlá doporučit ČSSD, aby vládní koalici s hnutím ANO opustila.
Předseda strany Jan Hamáček ho prý podle svého vyjádření lidsky chápe, ač ho to mrzí. Jestli to tak je, nevíme, a ani na tom tolik nezáleží.

Na první pohled by mohl jásat Zeman, protože dosáhl svého deklarovaného cíle. Zabránit Šmardovi v obsazení ministerského postu. Připsal by si bod při budování osobního prezidentského systému. Jeho mstivost by byla na chvíli ukojena. Nemá rád Šmardu a chce co nejvíc ublížit ČSSD. Je to nízké, ale u něj neudivující.

Pokud ale jeho cílem bylo dosáhnout toho, že ČSSD z vlády pod tímto tlakem odejde a on si ji doplní podle svých představ nějakými „odborníky“ nebo okamurovci, musí tento plán odložit. Ministerstvo vnitra a zahraničí se zatím zemanizovat nebudou. Je to tedy zřejmě taková „nevýhra“.

Jan Hamáček teď dostal zadní vrátka, únikový východ, kterým ale poleze s odřenýma ušima a vůbec celý takový odřený. Může se tvářit jako ocelový muž, který by neustoupil, ale co má dělat, když to Šmarda vzdal sám. Dostal oddechový čas, ale je otázka, jaké další tlaky na odchod z koalice nastanou uvnitř ČSSD. Zeman se ostatně postará, aby připravil nějaké další podněty, aby se sociální demokraté nenudili a aby se nenudil sám Zeman.

Andrej Babiš si ušetří několik dalších setkání se Zemanem, po kterých vypadá vždycky jako bezmocný a dosti povadlý paňáca. Což nic nemění na tom, že se ukázalo, že vůči Zemanovi právě něčím takovým je.

Celé je to jen odsunutí problému, který pro tuto zemi představují dva lidé: Zeman a Babiš. Smutné je, že ideální by bylo, kdyby oba zmizeli v tu samou vteřinu. Jenže nejspíš by odešel nejdřív jen jeden z nich a ten druhý by ožil jako predátor vypuštěný ze sklepa. Musíme se tedy připravit na další kolo zápasu poněkud opelichaných českých titánů – trpaslíků.