Smí televize přerušit prezidentův projev?

Prezident Spojených států Donald Trump  (ČTK/AP/Luca Bruno)

Prezident Spojených států Donald Trump | FOTO: ČTK/AP/Luca Bruno

Několik amerických televizních stanic ukončilo předčasně vysílání projevu prezidenta Trumpa poté, co během sčítání hlasů tvrdil, že došlo k masovému falšování voleb. Okamžitě to vyvolalo diskusi, jestli je takový krok ze strany televizí správný, jestli je legální a jestli nejde o cenzuru. Postoj komentátorů se nicméně vyvíjel. Jindřich Šídlo například v okamžité twitterové reakci 6. listopadu napsal, že z pohledu diváka i novináře bylo přerušení projevu chybou. O dva dny později ale už krok televizí hájil, když napsal, že nejde o cenzuru, ale o editoriální rozhodnutí tří soukromých amerických televizí, které nemají žádnou povinnost vystoupení přenášet.

Není pochyb o tom, že ze strany televizí šlo o mimořádný krok, který zřejmě nemá v historii obdoby. Měly televize, jak to někteří doporučují, raději projev odvysílat a pak teprve vyvracet chyby? Jak by se v podobném případě měla zachovat média u nás?

Zkusme se na situaci podívat jinak – z pohledu média. Je povinností médií vysílat projev prezidenta? Ukládá jim někdo nebo něco takovou povinnost?
Soukromá média, a to jsou ve Spojených státech všechny televize, se řídí svými redakčními principy, kodexy a standardy. Jejich profesionální povinností je sloužit svým divákům (posluchačům, čtenářům) a přinášet jim informace, které jsou podle nejlepšího vědomí a svědomí novinářů nepravdivější. V komerčním zájmu médií současně je, aby přinášela takové informace, které jejich diváky (čtenáře, posluchače) zajímají, a proto je sledují. Vysílat projevy uchazečů o prezidentský úřad je jejich svobodné rozhodnutí. Je jen na nich zdali ho odvysílají, jestli ho odvysílají celý nebo jen ukázku z něj. A na jejich profesionálním rozhodnutí je i to, zda vysílání ukončit, jestliže slyší, že prezidentský kandidát pronáší závažná obvinění, která se neopírají o důkazy. Podstatné je při tom i to, že Donald Trump tentokrát nemluvil jako prezident, ale jako jeden z kandidátů na prezidentský úřad.

Revue FORUM s Dagmar Peckovou na titulní straně (Revue FORUM)

Komentátoři, kteří se pozastavují nad vypnutím Trumpova projevu, argumentují, že prezidenta nemá nikdo umlčovat. Ale kde je ta hranice? Má se to týkat jen prezidenta nebo i viceprezidenta, nebo snad i ministrů? A co jiných vyšších úředníků? A proč? Když by při stejném projevu televize přerušila jiného občana nebo politika, proč by měla nechat říkat nepravdy prezidenta? U nás přetrvává tradiční úcta k prezidentskému úřadu přetrvávající z monarchistické doby. Často se ovšem za úctou skrývá servilita. Americká občanská společnost nic takového nemá. Novináři nevidí žádný důvod k tomu, aby se na projev prezidenta vztahovala jiná pravidla než na ostatní televizní vystoupení.

Šíření nepravdivých informací se těžko obhajuje, proto je jednodušší označit lež za názor. Přesně tohoto triku se dnes dopustil Dalibor Balšínek v Echu 24. Paradoxně před tím přesně popsal, jak americká média principiálně oddělují zpravodajství od komentářů často až tak důkladně, že se novináři zpravodajství s komentátory v redakcích ani nepotkávají. Pak ale pokračuje tvrzením, že prý „digitální revoluce mnohé změnila, dnes to jde tak daleko, že názorové odpůrce, v tomto případě prezidenta země, nenechají ani promluvit.“ To je pozoruhodné už tím, že televize není žádným produktem digitální revoluce. Její vysílání ovlivňuje politiku už nejméně po čtyři generace. Ani druhá část tvrzení není pravdivá. Všechny zpravodajské televize přenášely Trumpovy projevy až do chvíle, kdy v nich začal tvrdit zjevné nepravdy o tom, že jeho protikandidát vede v hlasování díky masivním volebním podvodům. Až teprve v tuto chvíli televize Trumpa vypnuly. Balšínek to komentuje: „Umlčovat nebo znemožňovat šíření názoru, byť s ním zásadně nesouhlasíme, je nepřijatelné.“ To je jistě pravda. Až na to, že lež není názor. A nestane se jí, ani když ji pronáší prezident. Jen se stane nebezpečnější, protože ji dodává svou osobností autoritu.

Přenesme se na chvíli do prostředí, které lépe známe. Představme si, že se do čela naší země dostal politik, který by v přímém televizním přenosu v rozporu s realitou začal tvrdit třeba, že na naše území míří tisíce přistěhovalců, kteří k nám během příštích dnů proniknou a budou se dopouštět násilí. Co by měla televize udělat? Šířit tento „názor“? Vysílat nebo přerušit?

V případě Trumpova projevu navíc nešlo o to, že by televize Trumpova tvrzení utajovaly. Naopak divákům je okamžitě interpretovaly. Jen je uvedly do kontextu s realitou, tedy s tím, že volební systém poskytuje dostatečné záruky, aby nemohl být zneužit tak, že by se stal prezidentem někdo jiný než ten, kdo volby vyhrál.

Trump lhal ve svém projevu (repro NBC)

Zatímco hlásání nepravdy je neobhajitelné, na hlásání názoru má každý právo. Zodpovědnost novinářských profesionálů je právě v tom, že to dokážou odlišit. Teď jde o to, aby se tím řídil i sám komentátor.

Ale když už srovnáváme – i u nás probíhala diskuse o vypnutí, nebo v našem případě nevypnutí, prezidenta. Když Miloš Zeman užil v přímém vysílání ve veřejnoprávním rozhlase vulgární výrazy, bylo to označeno za nepřijatelné, za chybu, že vysílání nebylo přerušeno, a rozhlas pak s prezidentem ukončil spolupráci. Je snad vulgarismus škodlivější než lež? Smějí politici lhát, pokud při tom nemluví sprostě? Jistěže ne. Přístup amerických televizí je inspirativním návodem pro sebevědomá média a pro profesionální novináře všude na světě. Jak napsala 8. listopadu Johana Hovorková v deníku FORUM 24, když v médiích lžou Babiš, Okamura nebo Zeman, téměř nikdy nejsou jejich výmysly konfrontovány. Částečně proto, že se baví hlavně se spřízněnými novináři, ale také proto, že česká mediální scéna považuje svůj vlastní přístup za serióznější. Přitom, píše Hovorková, je neseriózní k těm hlavním účastníkům – k divákům, posluchačům a čtenářům.

Nenechme ani u nás politiky lhát v přímém přenosu. Média nejsou službou politikům, ale občanům. A novináři se nesmí měnit v držáky mikrofonů a kamer pro potřeby politiků.

Autor je předseda Českého národního výboru Mezinárodního tiskového institutu a místopředseda Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

Líbí se vám tento článek? Prosíme, podpořte nezávislou žurnalistiku

Smyslem Svobodného fóra a deníku FORUM 24 je přispívat ke kontrole politické i ekonomické moci a bránit svobodné prostředí v České republice.

Abychom pro Vás mohli nadále pracovat, potřebujeme nutně Vaši pomoc. Jsme vděčni za každý, i malý finanční příspěvek. Váš finanční dar můžete zaslat na tento sbírkový účet: 4095439339/0800

Prosíme, informujte nás o Vašich finančních darech na mailu [email protected]

Revue Forum Banner