Šmíd o Českém Švýcarsku: Pravčickou bránu bychom chtěli otevřít ještě v říjnu. Jestli se to podaří, nedokážu odhadnout

Požár v Národním parku České Švýcarsko (Jan Šibík / FORUM 24)

Požár v Národním parku České Švýcarsko | FOTO: Jan Šibík / FORUM 24

Jestli se nám podaří ještě letos otevřít soutěsky nebo Pravčickou bránu, nedokážu odhadnout. Naším přáním by bylo, aby se to stihlo ještě v říjnu, kdy by se mohla aspoň prodloužit mimosezóna klidně až do listopadu, říká ředitel destinační agentury České Švýcarsko Jan Šmíd. V rozhovoru pro deník FORUM 24 také popisuje, jak může Národní park České Švýcarsko bojovat s overturismem a o kolik milionů přišli podnikatelé, kteří kvůli požáru v národním parku nemohli pracovat.

Požár v Národním parku České Švýcarsko plnil přední stránky všech českých médií. Od 12. srpna by ale měl být uhašen. Jaká je teď situace? Jak to teď v jednom z nejznámějších českých národních parků vypadá?

To nejhorší je již za námi. Hasiči ještě neodjeli. Je tam předsazená jednotka Hasičského záchranného sboru Ústeckého kraje. Aktuálně je to kolem 40 profesionálních a 80 dobrovolných hasičů, kteří zde budou působit minimálně do konce srpna. Území si už převzala správa národního parku, pro kterou hasiči celou oblast hlídají, hledají jednotlivá ohniska i za pomoci dronů, jestli se někde neobjevují skrytá ohniska. A postupně se sčítají škody. 

Probíhá monitoring oblasti, kde hořelo. Okolí obcí Mezní Louka a Mezná je pro turisty zatím uzavřené. To by mělo platit do konce srpna. Místním, kteří tam bydlí, je umožněn vstup. Jinak Hřensko, Vysoká Lípa a zbytek regionu jsou již otevřené. Na většině území mimo Mezní Louku jezdí hromadná doprava. Život se postupně vrací do normálu. I když to už nebude jako před požárem. 

Dají se už odhadnout škody, které požár napáchal, ať už na samotném lese, nebo lidem v okolí, kteří žijí převážně z cestovního ruchu?

Škody zatím ještě nejde přesně vyčíslit, protože stále probíhá sčítání a mapování v terénu. Můj předběžný odhad je více než půl miliardy. Sám jste říkal, že od 12. srpna byl požár předán správě národního parku, protože na území hospodaří právě ona. Je majitelem lesů, pozemků a další infrastruktury kromě obecních a soukromých pozemků. V regionu už známe oblasti, kam bude nutné směřovat finanční pomoc. 

Jednou z částí je hasičská technika, její obnova a nákup nového vybavení včetně dronů, čtyřkolek a podobně a samozřejmě náklady na prevenci a další předcházení požárům. Podobná situace se může opakovat. 

Druhým okruhem jsou krajské a obecní cesty a komunikace, které byly poničeny těžkou technikou během požáru. Nemůžeme ani zapomenout na tři domy na Mezné, které lehly popelem, a dalších několik bylo požárem poničeno. 

Potom je zde poškozená turistická infrastruktura, především přístupové stezky k hlavním turistickým cílům – soutěskám, Pravčické bráně a přilehlému okolí. Další významnou investicí budou revize, mapování a zajištění skalních bloků včetně kovových sítí nad turistickými cestami a silnicí v okolí Hřenska. Je otázka, zda to budou týdny, nebo měsíce, než sem geologové pustí první turisty. V oblasti Mezné pak chybí vodní zdroje a protipožární nádrže. 

Poslední částí škod, ke kterým je potřeba se postavit, jsou ušlé zisky podnikatelů, kteří měli úplně znemožněné podnikání kvůli uzavření vstupu do oblasti požáru. Tyto peníze budou v regionu chybět. 

Může to být pro provozovatele hotelů a penzionů tak devastující, že bez pomoci zkrachují?

To si netroufnu teď odhadnout, nicméně impulsy máme, že pokud se k tomu stát nějak nepostaví, tak hrozí to, že by mohli provozovatelé opravdu krachovat. Podnikatelé si zažili dva roky covidu. Nebyli schopni pracovat tak, jak by mohli. Dva roky se jich týkaly různé restrikce a omezení a teď přišla konečně normální sezóna. Ale v její polovině udeřil požár. Je to vyšší moc, to všichni víme, nicméně museli zavřít své provozy a nemohli podnikat. Ale i nadále musí platit mzdové a režijní náklady. 

Vytvořili jsme si analýzu a víme, že během požáru na tržbách přišli podnikatelé o zhruba 300 milionů korun v segmentu ubytování, pohostinství, půjčoven, dopravy nebo cestovních agentur. A v tom nejsou započítány dodavatelské řetězce. Každý další den od požáru je to dalších 5 až 10 milionů. Takže toto číslo zcela jistě není konečné. 

Je potřeba najít nějaký mechanismus kompenzací na lůžko nebo na pokoj, příspěvek na mzdy. Neříkám, ať stát zaplatí všechno, ale nějakou část, aby podnikatelé nepadli. V cestovním ruchu zde pracuje každý desátý obyvatel, čím blíž do středu, tím se číslo ještě zvyšuje. V centrální části národního parku je v každém druhém domě penzion, chalupa k pronájmu, půjčovna, hotel nebo restaurace. A dalších možností k obživě už tady tolik není. Lidé pak dojíždějí za prací do vzdálenějších částí, do Děčína, Ústí, Rumburka nebo do Německa. 

Pavel Šafr: Češi mezi pravdu a lží (FCM)

Jak dlouho bude trvat obnova lesa samotného, než bude vypadat podobně jako před požárem?

On už v podstatě nebude nikdy vypadat tak, jak vypadal. Přes devadesát pět procent rozlohy národního parku tvoří les a z toho na nepůvodní smrk připadá 60 procent. Polovinu smrků už zlikvidoval kůrovec. Tyto odumřelé smrkové monokultury spolu s hrabankou v kombinaci se suchým obdobím a nepřístupným terénem vytvořily velmi dobré podmínky pro vznik a rychlé šíření požáru. Domnívám se, že byla podceněna prevence, riziko požáru bylo ze strany ochrany přírody zlehčováno. 

Přírodě pak může požár pomoci, podle odborníků se tím nastartuje přirozená obnova lesa. Je to takový restart pro přírodu. Už během pár týdnů po krátkém dešti začala z popela obrážet tráva a rašit semínka, která požár nezničil. Na spáleniště se začali slétat první ptáci. 

Je předpoklad, že v dalších několika letech se oblast zazelená podobně jako na Havraní skále u Jetřichovic, kde v roce 2006 hořelo jen nějakých 18 hektarů. Dnes to tam připomíná dost neprostupnou džungli s břízou, osikou a bukem. Národní park s tím už má nějaké zkušenosti. Bude to docela jiný les, než na který jsme zvyklí. Vlastně bude docela fascinující sledovat, jak vzniká nový les. 

Ono už se částečně ví, jak požár vznikl. Máte nějaké informace o tom, jak probíhá vyšetřování?

Nemáme a myslím si, že výsledky nemají ani hasiči, protože se to bude vyšetřovat ještě dlouho. Stop tam po zásahu hasičů moc nezůstalo. Nicméně je předpoklad, že to zapálil někdo nad ránem v tu osudnou neděli. První kouř spatřili správci ze Saského Švýcarska, ti uvědomili správce u nás a ti hasiče. Pak to mělo vývoj, který už známe.

Dá se podobným situacím zabránit například lepší komunikací a informováním o tom, že rozdělávat v létě oheň, kdy je navíc velké sucho, není úplně nejlepší nápad?

Při té hrůze, co se stala, je požár samotný určitou prevencí, protože všichni mohli vidět, co může taková neopatrnost způsobit za tragédii. Pokud bychom chtěli, aby se nic takového nestalo, tak lidem komplet zakážeme vstup. To ale samozřejmě nejde. Prevence je další vzdělávání, osvěta a jít dobrým příkladem.

Požár zasáhl také hojně navštěvovaná místa, jako je Pravčická brána. Jak dlouho ji lidé neuvidí naživo?

To je otázka na kolegy ze správy národního parku, kteří tu situaci monitorují. Jeho strážci, skalní čety a geologové mapují škody na cestách, skalách a infrastruktuře. Jestli se nám podaří ještě letos otevřít soutěsky nebo Pravčickou bránu, nedokážu odhadnout.

Požár v Národním parku České Švýcarsko (Hasičský záchranný sbor ČR / se souhlasem)

Naším přáním by bylo, aby se to stihlo ještě v říjnu, kdy by se mohla aspoň prodloužit mimosezóna klidně až do listopadu. Třeba obec Hřensko, která provozuje soutěsky a patří jí stezky, je schopná během dvou tří týdnů obnovit přístup do Edmundovy soutěsky.

Naštěstí srubové stavby, jezy ani lodičky v soutěskách nebyly poškozeny. A zrovna tak nebyla významně poškozena ani stavba Sokolího hnízda u Pravčické brány. Takový malý zázrak, nebo byl tehdejší majitel panství a stavitel Clary-Aldringen tak prozíravý? 

A očekáváte, že se do Českého Švýcarska vrátí turisté v takovém množství jako před požárem?

Hlavní sezóna v Hřensku je určitě za námi. Nicméně musíme říct, že pořád byla zasažena jen dvě procenta území destinace České Švýcarsko a ty zbylé části jsou i nadále bez jakýchkoliv omezení přístupné. Třeba Tiské skály, Jetřichovice, okolí Děčína, České Kamenice, Doubice, Krásné Lípy nebo Šluknovský výběžek. České Švýcarsko nejsou jen soutěsky nebo Pravčická brána. Můžete tu strávit klidně několik týdnů a nebude to dost. 

Dá se asi říct, že České Švýcarsko je jedním z center masového turismu v České republice. Je ale takový stav udržitelný?

Určitě je to dobrá příležitost otevřít diskuzi o vlivech overturismu. Když jsou povodně, tak většinou zasáhnou Hřensko a soutěsky. Teď je požárem zasažena opět tato centrální část. A peníze na obnovu půjdou opět sem. Je potřeba nastartovat diskuzi, jestli je tento stav udržitelný a žádoucí jak pro ochranu přírody, tak pro rozvoj regionu. Máme celkem unikátní šanci se poučit a dělat věci jinak, lépe.

To znamená začít diskutovat o určitých regulacích, jestli takový nápor chceme, jestli jsou tato místa a příroda nafukovací. Otázek je spousta, odpovědí už méně. My z obecně prospěšné společnosti se na to ptáme už roky, ale bohužel je to dotaz hlavně na správu národního parku, zda tomu bude přihlížet, nebo budeme společně hledat řešení.

My jsme připraveni s širší podporou regionu tento problém začít řešit. Nástrojů a inspirací ze zahraničí je celá řada, třeba omezení automobilové dopravy, zpoplatnění vstupu a určitá regulace počtu návštěvníků, chytrá řešení v dopravě či budování záchytných parkovišť, další rozvoj veřejné dopravy a podobně. Kroků je spousta, ale musí být vůle a hledání řešení na straně ochrany přírody. Tato opatření budou stát i peníze. A víme všichni, jaká je teď složitá situace. 

Není ten masový turismus v konfliktu s ochranou přírody, což je jedním z cílů národních parků?

Samozřejmě je to vždy v určitém konfliktu. Ochrana přírody versus rozvoj regionu. Při vzniku Národního parku České Švýcarsko v roce 2000 se společnost shodla, že toto území budeme chránit více než jinou část země. O tom není pochyb. Unikátní geomorfologie, ohrožené druhy zvířat a květeny, skály a skalní města, hluboké rokle a kaňony, nepřístupný terén, úžasné výhledy.  

Na tu krásu do Českého Švýcarska se už od poloviny 18. století začali jezdit dívat první umělci a pak turisté, nejdříve v Sasku a brzy i na našem území. S rozvojem turismu šel ruku v ruce už tehdy rozvoj regionu a turistické infrastruktury, ze které těžíme dodnes. Právem je tato oblast považována za kolébku turismu ve střední Evropě. O nějakých sto let později přišla první snaha o ochranu přírody. CHKO Labské pískovce pak byla vyhlášena před 50 lety.

Turistika tedy přímo souvisí s poznáváním a ochranou přírody. To je třeba dodnes filozofie Klubu českých turistů, kterým vděčíme za značení stezek, které nás přivádějí do přírody a zdejší  kulturní krajiny. Domnívám se, že je potřeba neustále hledat širší shodu v regionu. Chránit přírodu a podporovat udržitelný cestovní ruch. Kompromisy jsou možné. 

Vy jste už částečně zmínil možnosti, jak regulovat návštěvy Národního parku České Švýcarsko. Jsou ještě nějaké způsoby, jak zabránit overturismu?

Způsobů jsem zmínil několik a rozhodně nejsou jediné. Máme možnost si brát příklady ze zahraničí, mnohdy stačí hned v Sasku. Jednou z možností je kvalitní veřejná doprava. Ve chvíli, kdy funguje dobře veřejná doprava, tak mají návštěvníci možnost se pohybovat po regionu vlakem, autobusem nebo lodí. A auto můžou nechat doma nebo před hotelem.

Kolem národního parku funguje takzvaná dráha národního parku, která spojuje několik vlakových linek kolem obou národních parků, Českého a Saského Švýcarska. Kdekoliv můžete vystoupit na nádraží a začít svůj výlet. Někdy bývá i samotná jízda vlakem tím zážitkem. Jízda Labským kaňonem nebo křinickou tramvají do skal takovou spektakulární krajinou je něco úžasného. V letní sezóně funguje doprava velmi dobře, horší je to v zimě, kdy je těch spojů o poznání méně. 

Další možností je usměrňování návštěvníků a cílený marketing na oblasti, které nejsou v centrální části. A rovněž rozvoj těch méně známých míst včetně kvalitní infrastruktury, veřejných toalet apod. Je možné i nadále budovat zajímavé okruhy kolem měst a obcí mimo klidové území parku. Ve chvíli, kdy jsou lidé ubytovaní v Děčíně a budou vědět, že mají dost možností a služeb kolem města, tak nebudou mít takovou tendenci jet pouze na Pravčickou bránu.