Radek Vondráček a Tomio Okamura FOTO: profimedia.cz
FOTO: profimedia.cz
KOMENTÁŘ / Ústavní soud rozhodl, že nový paragraf trestního zákona o „činnosti pro cizí moc“ platí. Soudci reagovali na stížnost dvaceti čtyř senátorů. Ti měli námitky jak proti znění paragrafu, tak proti tomu, jak byl přijat. Vnímali ho jako „přílepek“.
Jde o paragraf 318a trestního zákoníku. Ten mluví o „úmyslu ohrozit nebo poškodit ústavní zřízení, svrchovanost, územní celistvost, obranu nebo bezpečnost České republiky anebo obranu nebo bezpečnost mezinárodní organizace, k ochraně jejíchž zájmů se Česká republika zavázala“ a o tom, že „vykonává na území České republiky činnost pro cizí moc“.
Tuto činnost pak paragraf rozděluje do různých kategorií podle závažnosti a způsobu provedení a určuje trest vězení od jednoho roku až do patnácti let. Podstatné je, že jde o činy, které mohou ohrozit bezpečnost státu, ale v trestním zákoníku nebyly zahrnuty. Příklad: „sběr neutajovaných informací“ za účelem poškození státu, „vlivové operace“ zahrnující i fyzické útoky na objekty infrastruktury. A důležitý moment: takové skutky už se staly jak u nás, tak v zemích Evropské unie.
Další podstatný fakt. Naše země i EU jsou zvenčí rozkládány už dlouhou dobu. Teprve se učíme tomu rozkladu bránit. Zároveň jsme si ale doma nechali rozrůst nemalou pátou kolonu, občany, kteří dnes podporují Putinův režim a zločiny, které Rusko páchá na území napadené Ukrajiny.
A teď to začíná být zajímavé. Pátá kolona má velmi rozmlžené okraje, nepatří do ní vždy celá hnutí či strany, může jít jen o jednotlivce. Ale taky se může jednat o celé hnutí. Pak je ovšem jasné, že se tito lidé obávají, aby na ně nebyl paragraf vztažen a budou tomu chtít vší mocí zabránit.
Ozývají se nejen potrefené husy
Je jasné, že novinka trestního zákoníku zcela jistě znepokojila lidi okolo Tomio Okamury. A je pak jasné, proč se v programovém prohlášení vlády Andreje Babiše dočteme toto: „Zákon nesmí vágními formulacemi umožnit selektivní trestání. Proto zrušíme trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc.“
Když o tom přemýšlíte, nedává to smysl. ANO, SPD i Motoristé sobě jsou vyznavači suverenity České republiky. Ale zároveň jim vadí, že by u nás měla být trestána činnost pro cizí moc. To přece nejde dohromady.
A nejsou sami. Mezi senátory, kteří chtěli paragraf zrušit, je třeba i Michael Canov z hnutí Starostové pro liberecký kraj. Ten používá dvě základní výhrady. První: „Stačí, aby někdo prosazoval větší právo Evropské unie, a může být obviněn z toho, že tím podkopává svrchovanost naší země.“ Jako příklad uvádí zrušení práva veta v EU, protože to by prý mohlo omezit naši suverenitu.
Zásadní změny EU legislativy musejí projít národními parlamenty. Ale podívejme se, jak se nyní často ono slavné právo veta používá: na podporu Ruska a proti pomoci Ukrajině. A když to opět domyslíte, tak najdete situace, kdy třeba Viktor Orbán používá právo veta v náš neprospěch, protože oslabení Ukrajiny nám skutečně nepomáhá.
Tím nekončíme. Zřejmě hlavní výhrada směřuje na sociální sítě na u nás tolik hájenou svobodu slova. Canov se bojí, aby paragraf 318a nesměřoval na „výroky na sociálních sítích, když je někdo tendenčně vyhodnotí tak, že jejich autoři chtějí něco bořit. A to je prostě špatně. Nelze z milionů příspěvků na sociálních sítích vybrat některé, na něž si někdo vzpomene a bude je chtít na autory použít“.
Jsme doma. Na sociálních sítích samozřejmě najdeme desetitisíce vysloveně podvratných, stát a českou státnost rozkládajících příspěvků. Zmíněný paragraf však vyžaduje, aby to byla činnost úmyslně vykonávaná „pro cizí moc“. Jde o osobu, která „naruší svrchovanost České republiky tím, že na jejím území pro cizí moc sleduje jiného zpravodajskými prostředky“. Která „vykonává mimo území České republiky činnost pro cizí moc“.
Paragraf nelze používat jako nějaký žolík
Jen tak mimochodem, vážně si čtyřiadvacet senátorů myslí, že takové akce na našem území nemají být trestány? Kam se pak, poděl jejich nacionální zápal? Není toto přesně paragraf, který by měli členové SPD velebit a podporovat? Opověď zní ne, protože oni se bojí, tuší, možná dokonce dobře vědí, že svojí činností skutečně cizí moc (tu ruskou) podporují. (Což ještě neznamená, že pro ni vyvíjejí činnost.)
A opakuji, nejde jen o okamurovce. Předseda ústavněprávního výboru sněmovny Radek Vondráček (ANO) po rozhodnutí ÚS napsal: „ÚS odkazuje na to, že se excesy vyřeší u soudů. Rozumnější bude předejít excesům novelou a nevinné tak ušetřit od zatěžujícího soudního řízení.“ Ne nadarmo se v Moskvě objímal s lidmi na sankčních seznamech.
Potěšující je postoj Ústavního soudu. V nálezu (který najdete zde) soudkyně zpravodajka Lucie Dolanská Bányaiová napsala toto: „Jsou-li odpůrci demokracie a hodnot, na kterých demokracie stojí, připraveni na ni útočit, musí být i demokratický režim připraven bránit se těmto atakům. Přezkoumávaná skutková podstata může sloužit i tomuto účelu.“ Což mimo jiné znamená, že oproti senátorovi Michaelu Canovovi a Radkovi Vondráčkovi věří českému soudnímu systému. Ostatně si buďme jisti, že soud o činnosti pro cizí moc by byl extrémně sledován médii a policie by musela dodat železobetonové důkazy.
Dolanská Bányaiová dále napsala, že „není možné používat tu skutkovou podstatu jako nějaký žolík nebo bianco šek pro potírání nebo boj s nepříznivými nebo nevyhovujícími politickými názory a projevy“. Reagovala takto na obavy, že to odskáčou lidé, kteří na sociálních sítích dejme tomu brojí proti Ukrajincům a velebí prezidenta Putina. Odmítla i výhradu, že jde o přílepek.
Postoj Ústavního soudu je jasný. Chápe, v jaké době žijeme a co nás ohrožuje. V tom se liší nejen od nemalé části zákonodárců, ale bohužel také od jejich voličů.
