Róbert Šlachta. FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
KOMENTÁŘ / Značná část občanů by asi měla problém si vybavit, kdo je dnes předsedou sociální demokracie a jak se ta strana oficiálně jmenuje. To je případ řady stran, máme jich u nás prostě mnoho. Tohle se ale stalo kdysi nejmocnějšímu politickému útvaru a nezdá se, že by socialisté zvolili správné postupy resuscitace.
Strana se teď jmenuje Sociální demokracie, zkratka SOCDEM. Předsedou je pan Michal Šmarda. Ten informuje na sociální síti X o posledních stranických počinech.
„Vysoké ceny energií postihují české domácnosti a ohrožují konkurenceschopnost našich podniků. Ohlášené navýšení regulované složky oznámené ERÚ může mít fatální dopady. Zítra od 9.30 představíme společně s Robertem Šlachtou před budovou ministerstva průmyslu a obchodu jednoduché kroky, kterými chceme skokovému růstu ceny elektřiny zabránit,“ napsal Šmarda.
Spisovatel a ředitel nakladatelství Academia Jiří Padevět na to reagoval třemi slovy, ve kterých je všechno: „S kým že?“
Jistě je možné se vrátit do sněmovny, když z ní strana vypadla. Lidovci to předvedli, ti mají ovšem něco společného s nadpřirozenem, na což se sociální demokraté skutečně nemohou spoléhat. SOCDEM je podobná člověku, který balancuje na hraně útesu a najednou se začne sdružovat s velmi pochybnými jedinci. Róbert Šachta, bývalý traktorista, policista, celník a nyní zastupitel v Pohořelicích vstoupil do historie v roce 2013 razií na úřadu vlády. Zatčeni byli šéfka kabinetu premiéra Petra Nečase Jana Nagyová a tři exposlanci ODS Petr Tluchoř, Marek Šnajdr a Ivan Fuksa. Připomínalo to manévry při likvidaci bossů drogového kartelu někde v Jižní Americe.
Janu Nagyovou odváděli před kamerami v řetězech, což bylo úplně absurdní. Kdyby všichni jmenovaní dostali předvolání na služebnu policie, tak by tam v klidu přišli. Dramatická tisková konference slibovala velká odhalení děsivé korupce. Vláda padla, děsivého se neodhalilo nic. Šlachta zjistil, že „neměl nabito“. Všechno zapadlo do kampaně mesiáše z výprodeje Andreje Babiše proti korupci.
Od někoho jako Šlachta by bylo dobré se držet na vzdálenost několika světelných let, pokud je někomu jeho politický život milý.
Veselí na sociálních sítích také vzbudila Šmardova zmínka o „jednoduchých krocích“. Jeden uživatel vymyslel označení „Jednoduché Kroky Františka Janečka“. Vtip docení hlavně pamětníci plesnivé doby husákovského socialismu, ale každému soudnému člověku je jasné, že žádné „jednoduché kroky“ pro řešení složitých problémů neexistují, aspoň ne účinné kroky.
Česko nepotřebuje jednoduché kroky, které se budou líbit, ale složité kroky, které se líbit nebudou. Po zmateném a v důsledku destruktivním spoluvládnutí Jana Hamáčka s Andrejem Babišem a tažení „husté dvojky“ Jany Maláčové a Matěje Stropnického by si v SOCDEM měli sednout a vyjasnit si, kde jsou, co chtějí a jaké jsou nástroje, aby toho dosáhli. Dávat se dohromady s pochybnými existencemi je jen pokračování v kopání hlubšího a hlubšího politického hrobu.
