Poslanec Petr Dolínek FOTO: ČTK
FOTO: ČTK
Souběžně s tím, jak se blíží volby do poslanecké sněmovny, se sociální demokraté pokoušejí působit aktivně a přicházejí s různými návrhy. Navenek to vypadá tak, že před kvalitou předkládaných zákonů dostává přednost to, aby stranu nikdo nemohl označit za pasivní, mrtvou a nehledící si toho, co trápí běžné občany, za které se partaj tak ráda staví. Klíčové je ukázat voličům, že pro ně ČSSD skutečně něco dělá, snaží se řešit jejich problémy a opravdu v tom smyslu něco podniká. To je i případ návrhu zákona, který má omezit krátkodobé pronájmy. Čouhá z něj, že je z velké části na efekt a už tolik nezáleží na tom, zda k něčemu bude a nakolik je domyšlený. Důležitější je prodat ho voličům.
Skupina sociálnědemokratických poslanců pod vedením bývalého náměstka pražské primátorky Petra Dolínka předložila dolní komoře v září novelu zákona o podmínkách poskytování sdíleného ubytování. Jeho cílem je omezit pronajímání celých bytů na krátkou dobu přes digitální platformy, jako je Airbnb.
Podstatou návrhu je, že ubytování v bytech, v nichž nikdo jiný nebydlí a využívají se pouze na krátkodobé pronájmy, může být poskytováno v součtu pouze 30 dní v roce bez souhlasu obce. Ta následně může podle navrhovaného zákona prodloužit možnost pronájmu o dalších 30 dní. Kromě toho novela zavádí celou řadu dalších povinností pro ty, kteří byty pronajímají.
Kromě Dolínka jsou pod zákonem podepsáni i předseda ČSSD Jan Hamáček, Alena Gajdůšková, Jan Birke a další poslanci a poslankyně za Českou stranu sociální demokratickou. Jako výkop do debaty, k jakým legislativním změnám přistoupit, by to nebylo špatné, ale to by se o uvedené problematice nesmělo již několik let mluvit a sociální demokracie by nesměla být už druhé období ve vládě.
Takhle jde o výkop, který měl být učiněn už dávno a na který sociální demokraté měli dost času i možností. Nyní bychom měli být už mnohem dál, než podobným způsobem zahajovat debatu o zákonné úpravě krátkodobých pronájmů, protože o nic jiného než o zahájení debaty ve skutečnosti nejde.
Chlubit se vlastní aktivitou
Navíc se neúprosně blíží konec volebního období a s ním i volby do poslanecké sněmovny. A právě v tom je zakopán pes. Sociální demokraté před nimi zjevně chtějí sršet energií a předvádět nejen svou aktivitu, ale hlavně ochotu něco dělat a řešit problémy, o kterých se hovoří, a následně se mít čím prezentovat před voliči.
Sociální demokracie tak na vlastní pěst přišla se zmíněným návrhem místo toho, aby se buď přidala k dřívější novele živnostenského zákona, kterou do sněmovny předložilo pražské zastupitelstvo, nebo aby se pokusila zákon připravit spolu s dalšími stranami tak, aby měl jednak větší šanci na úspěch a jednak aby byl napsán opravdu kvalitně a byla větší pravděpodobnost, že nepůjde o legislativní zmetek. Ale v takovém případě by samozřejmě bylo pro stranu těžší se s novelou chlubit jako se svou vlastní iniciativou a snížil by se její potenciál v předvolební kampani.
Takhle ale celá věc zřejmě spadne pod stůl a nic z ní nebude – protože buď se na ní sněmovna neshodne, nebo se zkrátka do voleb nestihne přijmout, protože s ní ČSSD přichází hodně pozdě. A kromě toho dnes všichni mají spoustu jiných starostí.
Skupování investičních bytů
Novela předkládaná sociálními demokraty chce v první řadě oddělit „princip sdílené ekonomiky od ‚pseudo-hotelnictví‘ cestou skupování investičních bytů,“ jak se píše v důvodové zprávě k zákonu. Jinak řečeno, poslanci z ČSSD si chtějí došlápnout hlavně na ty, kteří nepronajímají jen část bytu, v němž sami bydlí, nýbrž skupují byty, které posléze nabízejí k pronájmu.
Proč je potřeba, aby regulace krátkodobých pronájmů vznikla, vysvětlují sociální demokraté v důvodové zprávě ke své novele takto: „Hlavním důvodem pro tvorbu regulací v sektoru sdíleného ubytování je především vznik možných negativních externalit, a to jak ušlý zisk státu v oblasti daňové, tak i nežádoucí změny v sousedství bytu ubytovatele, jako je zvýšení hluku, či množství odpadu, či omezená dostupnost bydlení. Nezanedbatelný je také vliv na tradiční odvětví: hotelnictví, jehož zástupci často lobbují za nastavení stejných podmínek. Navrhovaný zákon tak přináší pravidla, která povedou k tomu, aby sdílené ubytování nerušilo jak soužití v domě, tak aby mělo stanovena pravidla pro jeho poskytování.“
Na druhou stranu, omezení na 30, případně na 60 dnů je velmi přísné. A je velká otázka, zda je opravdu nutné. Pražské zastupitelstvo chce jít jinou cestou. Ta má asi větší naději na úspěch, a přitom také reaguje na problémy, které jsou s krátkodobými pronájmy spojené.
Obce by tak získaly větší pravomoci v jejich regulaci, a hlavně by nešlo o tak striktní a plošné omezení, s jakým přišla ČSSD a které se má týkat celé České republiky. I tak ale ani návrh pražského zastupitelstva není zcela bezproblémový a vzbuzuje mnohé otázky. Je však přece jen dál než návrh sociálních demokratů.
Pokud sociálnědemokratičtí poslanci a poslankyně celou věc myslí vážně a nejde jim pouze o vlastní prezentaci před volbami, mohli by se ještě domluvit s dalšími politickými uskupeními a zvážit nějakou společnou úpravu vycházející z návrhu Zastupitelstva hlavního města Prahy, a ne za každou cenu tlačit svou předlohu, která působí jen jako předvolební výstřel šitý horkou jehlou.
