Donald Trump a Si Ťin-pching v roce 2018 FOTO: Dan Scavino / Wikimedia Commons / Public Domain
FOTO: Dan Scavino / Wikimedia Commons / Public Domain
KOMENTÁŘ / Když se Donald Trump a Si Ťin-pching naposledy viděli v říjnu v Jižní Koreji, vypadalo to na křehké příměří. Středeční „dlouhý a důkladný“ telefonát mezi Washingtonem a Pekingem toto zdání potvrdil. Trump si na své sociální síti Truth Social pochvaluje „extrémně dobré vztahy“ a tleská milionům tun americké sóji, které Čína milostivě odebere. Jenže pod nánosem obchodního optimismu a příprav na Trumpovu dubnovou cestu do Číny probublává staré známé napětí. Si Ťin-pching totiž americkému prezidentovi vzkázal jasné ultimátum: Na Tchaj-wan nám nesahejte a se zbraněmi buďte „opatrní“.
Zatímco Trump přepočítává zisky pro americké farmáře, Peking dává jasně najevo, kde končí prostor pro byznys a začíná „nepřekročitelná červená linie“. Tchaj-wan je pro Si Ťin-pchinga „nejdůležitější otázkou“ vzájemných vztahů. Výzva k „obezřetnosti“ při dodávkách zbraní není jen zdvořilou prosbou, ale varováním následujícím po rekordním zbrojním balíčku za 11 miliard dolarů, který Trumpova administrativa schválila loni v prosinci. Peking se cítí ohrožen a dává najevo, že za svou suverenitu je ochoten se bít, i když u toho bude dál nakupovat americký plyn a ropu.
Mezi sójou a raketami: Trumpova sázka na osobní chemii
Trumpova zahraniční politika v jeho druhém období připomíná velký bazar. Jak informuje server Politico, americký prezident věří, že jeho osobní vztah se „silným mužem“ v Pekingu dokáže vyřešit i ty nejsložitější geopolitické rébusy, od války na Ukrajině až po krizi v Íránu. Čína tuto hru ochotně hraje. Pozicionuje se jako „stabilizující síla“ v kontrastu s Trumpovými lednovými výstřelky, jako bylo zatčení venezuelského prezidenta Madura nebo stupňující se požadavky na převzetí Grónska, které vyděsily evropské spojence.
Jenže zatímco Trump mluví o „vynikajícím hovoru“, čínská státní média volí mnohem chladnější tón. Si Ťin-pching sice mluví o vzájemném respektu, ale jedním dechem zdůrazňuje, že Tchaj-wan je čínské území a Peking se jej nikdy nevzdá. Strategie Pekingu je jasná: uplatit americké zemědělce a byznysmeny ústupky v clech, aby Trumpovi doma rostly preference, a zároveň si tím koupit klid na postupné „opotřebovávání“ tchajwanské demokracie.
Tchajwanský prezident Laj Čching-te sice s klidem anglického gentlemana ujišťuje, že vztahy s USA jsou „pevné jako skála“, ale v zákulisí vládne nervozita. Trumpův pragmatismus totiž nezná spojence, jen partnery. Pokud se Peking rozhodne, že za Tchaj-wan zaplatí dostatečně vysokou cenu v obchodních dohodách, může se „skála“ americké podpory začít drolit rychleji, než si v Tchaj-peji připouštějí. Dubnová cesta Donalda Trumpa do Pekingu tak bude mnohem víc než jen zdvořilostní návštěvou – bude to test, zda se svoboda jednoho ostrova dá prodat za 20 milionů tun sóji.