Victoria Nikiforová FOTO: RIA Novosti / se souhlasem
FOTO: RIA Novosti / se souhlasem
Ruská státní agentura RIA Novosti publikovala další neuvěřitelný článek, který tvoří oficiální doktrínu a hlásá kulturní a morální převahu Ruska nad Ukrajinou. Autorka textu Victoria Nikiforová prezentuje Ukrajince jako zaostalé nacisty, kterým je třeba vnutit správné civilizační návyky Rusů.
Rusko je podle Nikiforové moderní svobodomyslný a mírumilovný stát, kde žijí slušní lidé, zatímco na Ukrajině vládne tmářství, nenávist a barbarské zlozvyky. Ruští vojáci by totiž nikdy nezabíjeli vlastní občany, aby pak jejich mrtvoly prezentovali západním novinářům. Paní Nikiforová si totiž ani na vteřinu nepřipouští, že ruští vojáci vraždí ukrajinské civilisty. Naopak, střely Kalibr a Iskander přinášejí podle Nikoforové na Ukrajinu zprávu o rozvinutější ruské civilizaci, která se vyznačuje „myšlenkou lásky mezi lidmi“.
Text prezentuje celou „speciální vojenskou operaci“ jako hodnotovou misi, jejímž cílem je osvobození Ukrajiny od nenávistného nacismu. Po skandálním článku Timofeje Sergejceva, který rovněž vydala agentura RIA (Co by mělo Rusko udělat s Ukrajinou) jde o další pobuřující drzost, která napadení sousední země vysvětluje jako potřebnou převýchovu bratrů, kteří se Rusku odcizili. Nikoforová navíc šíří zrůdné bludy a popisuje Ukrajince jako „biomateriál“ v rukou Západu, který na nich provádí biologické experimenty. Na podporu této absurdní lži cituje jakožto vzdělaná intelektuálka filosofa Michela Foucaulta.
Kdyby se nejednalo o státní propagandu agresivní a militaristické mocnosti, byly by některé části textu zdrojem hořkého humoru. Kupříkladu v bodě, kde autorka popisuje jednu jedinou ruskou chybu: Rusové totiž podle ní neumí lhát. To je prý jejich jediná „slabina“. Ta je ale bohatě vyvážena tou gigantickou morální velikostí, kterou nás všechny Rusko přesahuje. Pak už nás ani nepřekvapí názor, že v Rusku je taková svoboda slova, jaká je na Západě nemyslitelná.
Paní Nikoforová je ročník 1971 a kromě profese žurnalistky je rovněž scénáristkou a dramaturgyní. Tomu odpovídá i obrovská imaginace. Škoda jen, že se asi nedozvíme, zda paní Nikoforová všem těm bludům, které hlásá, sama věří.
Celý text agentury RIA zde přinášíme jako dokument. Jde ovšem o čtení jen pro čtenáře, kteří mají silné žaludky.
Za co bojuje Rusko na Ukrajině
Victoria Nikiforová, RIA Novosti
Čas od času je operace na osvobození Ukrajiny zpochybňována: jaký je vlastně vyšší smysl toho, co se děje? Denacifikujeme území, ale jaký obraz míru tam přinášíme?
To znamená, že nestačí jen pracovat a trpět ve válce, ale je třeba také živit denacifikované obyvatelstvo duchovní potravou. Představit jim – a také světovému společenství – určitou ideologii.
Nejsem si jista, zda je nějaká ideologie vůbec potřeba. Všem zúčastněným – Rusům i Ukrajincům – je vlastně všechno jasné. Rusové přišli osvobodit svou zemi od nacistů. To jsme již udělali v letech 1943-1944, a to na úplně stejném území. Jen rozsah místního kolaborantství byl tehdy menší. Ale jak už to tak bývá, je to všechno jedna ku jedné. Ale pokud potřebujete, můžete si to vysvětlit.
Rusko přináší svou civilizaci na území bývalé Ukrajiny. Je to něco zcela jiného, než na co byli Ukrajinci zvyklí ve své zemi posledních třicet let.
V Rusku vězně nemučíme. U nás vojáci nezabíjejí vlastní občany a z jejich mrtvol pak nedělají instalace pro západní novináře. Nelžeme – to je mimochodem „slabina“ naší vojenské propagandy. Víme, jak odhalit padělky, ale neumíme je vyrobit. V Rusku není zvykem přivazovat lidi ke kůlům, stahovat jim kalhoty a v klidu je mlátit. Je to divoké a hanebné. To my neděláme.
Nedáváme úplatky policistům, lékařům, učitelům, zdravotním sestrám – jak je to zvykem na Ukrajině. Téměř všude jsme se zbavili vydírání. V Rusku si můžete otevřít vlastní firmu a nikdo za vámi druhý den nepřijde se zbraní v ruce. Naši kmotři jsou ve vězení nebo na útěku a neovládají celá města a regiony.
Máme svobodu myšlení a svobodu slova, což je mimochodem pro západní země, za které se Ukrajinci tak vroucně modlí, zcela nedosažitelné. V Rusku nejsou jinak smýšlející lidé vězněni, mučeni ani zabíjeni.
Chápu, že pro Ukrajince to zní překvapivě. Ale posledních třicet let se tu rozvíjíme závratným tempem. A Ukrajina mezitím degraduje na všech frontách. Je to, jako by v roce 1991 Rusové a Ukrajinci nasedli do dvou různých strojů času. Rusové se vydali do budoucnosti, Ukrajinci do minulosti. Nyní nás dělí sto let.
„U nás nemáme nacismus!“ – Třicet let se Ukrajinci takto předváděli. Bratři, vy tam provádíte upalování lidí zaživa. Ale oni říkají, že je to v pořádku, protože ti lidé mají „ruské pasy“. To není nacismus? O čem se hádat?
Tato nákaza se však u nás neuchytila, stejně jako se nedostala k našemu lidu ve 40. letech minulého století. Nedělíme lidi na nadřazené a podřazené rasy, nečiníme žádný národ zodpovědným za všechno a neotravujeme jeho představitele k smrti. Nikomu nezakazujeme mluvit jeho vlastním jazykem. Své děti neučíme zabíjet. To je ohavnost, milí Ukrajinci.
Kalibry a Iskandery vám dnes přinášejí tuto jednoduchou zprávu. Nacismus je ztělesněním nenávisti k lidem. Taková nenávist je ovšem schopna dodávat energii, vytvářet iluzi jakéhosi vyššího smyslu. Můžete v něm prožít celý život, aniž byste si uvědomili, že se vaříte ve svém osobním pekelném kotli. Ale dlouhodobě to nefunguje: na dlouhé vzdálenosti to končí v troskách Říšského sněmu a mrtvolami v bunkru, ve věčné vině, hanbě a potupě.
Ruský stát existuje už více než tisíc let a ať už se jmenuje jakkoli, vždy stál nikoli na nenávisti, ale na lásce k lidem. A víte, milí nebratři, vyplatilo se to. Během čtyřiceti dnů speciální operace jsme světové společenství překvapili mnoha věcmi. Kalibry létaly, výsadkáři přistávali, armáda fungovala jako hodinky. Růst rublu všechny ohromil. Nejvíce však odpůrce překvapila soudržnost naší společnosti. Nepomohly ani pekelné sankce, ani přímé okrádání Rusů Západem, ani bezuzdná propagandistická válka. Lidé se drželi a drží a hodnocení zvláštní operace roste téměř stejným tempem jako rubl.
Různé společenské třídy a vrstvy, desítky národů a národností, celý složitý konglomerát ruského lidu je nyní sjednocen a svařen dohromady. Jsme si dobře vědomi, že bojujeme za svou svobodu a nezávislost. Důvodem této jednoty je mír mezi národy, který panuje v naší společnosti. Je to velmi jednoduché. Nemáme nacismus, a to nás posiluje. Vyjádřila jsem se jasně, milí Ukrajinci?
V Rusku se díky dlouhé práci na sobě morálka zjemnila. Tento rozdíl pocítí každý Ukrajinec, jakmile překročí hranice. Bylo to jasně vidět i v době míru, natož teď.
Po Sovětském svazu jsme zdědili a dokázali rozvinout mírumilovný a přátelský vztah k sobě navzájem. Láska k lidem zní naivně, směšně, takové slovo ve slovníku současné globální buržoazie neexistuje. Vše se tam točí kolem leasingu a akcií. Právě v této lásce však spočívá tajemství naší civilizace – ruské, sovětské, ať už ji nazýváte jakkoli.
Ukrajinci se tomu samozřejmě mohou smát. Musí se hodně a velmi nuceně smát. Protože bezmocná nenávist je stále trýzní, žádné nervy nestačí. Ve skutečnosti však vědí lépe než kdokoli jiný, o čem mluvím.
A jasně vidí, že pro Rusy vždy zůstanou lidmi. Možná to budou nepřátelé, ale budou to lidé. Nemůžeme a nechceme být jiní.
A pro své západní pány, kteří je poštvali proti Rusku, jsou jen postradatelným materiálem, pokusnými zvířaty. Ve Francii žil bystrý filozof Michel Foucault. Před půl stoletím předpověděl, že politika západních elit se brzy stane „biopolitikou“. To znamená, že by se pouze oni považovali za lidské bytosti, ale podřízené obyvatelstvo jen za biomateriál.
To je velmi dobrý postřeh. Přesně takhle vypadá nová, sofistikovaná verze fašismu. Přesně to Západ praktikuje na dnešních Ukrajincích. Po určitou dobu se k evropskému společenství připojili – pouze jako experimentální materiál. Nejprve na nich byly prováděny pokusy v biolaboratořích, nyní jsou posíláni do boje proti Rusům. Jen mírně zvětšili rozsah experimentu, to je vše.
A neříkejte, že jste byli oklamáni. Ve skutečnosti před vámi nikdo nic neskrývá: vaši páni ve Washingtonu a Londýně vám výslovně říkají, jak a k čemu jste využíváni. Poslechněte si bývalého ředitele CIA a bývalého ministra obrany USA Leona Panettu: „Nenechme se zmást,“ vysvětluje reportérům agentury Bloomberg. „Diplomacie nebude fungovat, pokud nebudeme mít tlak (na Rusko)… A abyste dosáhli tlaku, musíte jít a zabíjet Rusy, upřímně řečeno. A to by Ukrajinci měli udělat.“
Naše armáda bojuje za to, aby to Ukrajinci přestali dělat. Po vítězství pak pro ně můžeme načrtnout i nějakou ideologii, pokud nemohou žít bez dekretů. I když podstatu ruské myšlenky neznají Ukrajinci o nic hůře než my. Je to jednoduché a jasné. Touto myšlenkou je láska k lidem.
