Kombinace exministrů Jana Mládka (ČSSD) a Andreje Babiše (ANO) s německou kancléřkou Angelou Merkelovou je smrtelná pro českou i evropskou energetiku a přenosovou soustavu.

Zejména kvůli výše zmíněným politikům nám v dohledné době hrozí dlouhodobé zpomalení ekonomiky (zejména kvůli podpoře alternativních zdrojů energie), propad do hluboké energetické závislosti (nesoběstačnosti) a také blackout (rozsáhlý výpadek dodávek elektřiny).

Vláda Bohuslava Sobotky (především pak právě Mládek a Babiš) nepochopitelně zrušila soutěž na dostavbu jaderné elektrárny Temelín, která přitom byla dávno rozběhnutá díky vládám Mirka Topolánka (navzdory Zeleným) a Petra Nečase. Přišli jsme kvůli tomu odhadem už o stovky milionů a případná nová soutěž potrvá ještě další roky. Nejde však jen o náklady, nýbrž i o propadání České republiky do energetické závislosti na jiných státech.

Babiš se navíc pokusil v roce 2014 rozfofrovat na dividendách veškerý zisk energetického koncernu ČEZ za předchozí rok, takže by koncernu nezbyly z daného roku žádné vlastní peníze nejen na (čisté) investice, ale ani na běžné opravy, každodenní výrobu elektřiny a celkový provoz elektráren či mzdy. Později se Babiš zase rozčiloval, že nemá vliv nad chodem ČEZ.

Nyní se vláda pomalu rozhýbává k podpoře dostavby jaderných elektráren, jak přitom bylo celou dobu jasné. Překvapivě se však chce obejít bez pomoci minoritních soukromých investorů. Proč? Jen proto, aby jim za to nemusela náhodou přispět částí dotace na podporu výroby elektřiny. Jestli se plán, za nímž stojí ČSSD, zdaří, budou tak muset celou nákladnou dostavbu (ať už Temelína, nebo Dukovan) včetně všech podnikatelských rizik utáhnout čeští daňoví poplatníci.

Na druhou stranu Babiš byl dokonce proti jakékoli formě podpory české energetické soběstačnosti a stejně tak se spíše záporně díval od roku 2013 na dostavbu jaderných elektráren i jeho předchůdce ve funkci ministra financí Miroslav Kalousek (TOP 09), v čemž se neshodl s tehdejším premiérem Nečasem (ODS).

Jak ale německou a zčásti i českou energetiku poškozuje zmíněná Angela Merkelová? Dlouholetá německá kancléřka Merkelová je v porovnání s představiteli ostatních států Evropské unie političkou nesporně ekonomicky pravicovou. Snad pro každého konzervativce či ekonomického liberála je výrazné (byť v porovnání s minulostí menší) aktuální vítězství koalice CDU/CSU dobrou zprávou. Konkrétně kancléřka Merkelová však napáchala na německé ekonomice obrovské a nezvratné škody. Nejhorší je, že ještě nejsou vidět. Tyto volby byly poslední příležitostí, jak alespoň části škod zabránit. CDU ale měla problém. Kancléřka Merkelová je všeobecně vnímaná jako kancléřka úspěšná a tak by bylo velmi obtížné ji nahradit jiným volebním lídrem, i kdyby se o to někdo pokusit chtěl.

V roce 2012 Merkelová přišla s rozhodnutím, které zpočátku působilo, jako kdyby zešílela. Rozhodla se nechat do roku 2022 zničit všechny bloky všech jaderných elektráren. Od socialistů v čele s Gerhardem Schröderem byla Evropa na takové plány zvyklá, ale od Merkelové to byla nečekaná rána. Spolková republika Německo přitom tehdy měla sedmnáct jaderných bloků. Nejenže bylo velmi rychle definitivně rozhodnuto o jejich likvidaci, ale zároveň se ani nechystala a dosud nechystá žádná modernizace v tomto sektoru energetiky. Dokonce by nebylo možné vystavět ani případnou soukromou jadernou elektrárnu.

Vznikl kvůli tomu chaos, jak do budoucna zabezpečit energetickou nezávislost (nejlépe soběstačnost) SRN. Na to Merkelová zjevně moc nemyslela. Od té doby už se německé jádro dostalo na pouhou polovinu tehdejší produkční kapacity. Někteří naivní „zelení“ byli přesvědčeni, že výpadek bude možné do značné míry nahradit elektrárnami větrnými. Nejen u německého pobřeží jsou pro ně příhodné podmínky. Jenže už teď je jasné, že to stačit v žádném případě (bez rozsáhlých dotací) nemůže. Německé větrníky navíc svými výkyvy v produkci (závislostí na větru) ekonomicky poškozují a celkově ohrožují (nejen) českou přenosovou soustavu.

Nejpozději během pěti let však nutně přijdou ještě mnohem horší časy. Energetika je totiž strategickým a navíc i svým podílem na celkové ekonomice významným odvětvím. Merkelová navíc Německo upsala k radikálnímu snižování skleníkových plynů, které se jí teď pochopitelně ani zdaleka nedaří.