Česká politika v posledních 30 letech zažila mnoho příběhů autentické odvahy i čiré zbabělosti. Zažila příběhy politických úspěchů i osobních tragédií, které máme na paměti dodnes. Až do jisté doby se však dalo předpokládat, že elementární zodpovědnost spojená s vysokou politickou funkcí je společným jmenovatelem zástupců všech hlavních politických proudů. To, co nám však ještě před deseti či patnácti lety přišlo naprosto nemyslitelné, se dnes bohužel stává novým normálem. Vláda Andreje Babiše ve své bezbřehé aroganci odmítá jakkoliv reagovat na nesčetné osobní skandály svých členů i fatálně nezvládnutou epidemii. Každý další den jejího vládnutí této zemi a jejím občanům škodí více a více. I proto budeme požadovat co nejrychlejší iniciování procesu vyslovení nedůvěry vládě.

Už základní předpoklady, na kterých tato vláda stojí, nejsou nic, čím by se mohla standardní demokratická země chlubit. Premiérem je oligarcha ve střetu zájmů, jehož firmy za vydatné pomoci médií, neoprávněných dotací i celého státního aparátu nebývale prosperují.

Přiznaný koaliční partner se svým akceptováním všech vládních skandálů ztratil ve vlastních výmluvách a nyní je sám zapojen do stále podivnější kauzy spojené s návštěvou Ruské federace za situace, kdy vyšlo najevo zapojení této země do teroristického útoku na našem území. Nepřiznaným koaličním partnerem je i přes všechny současné odmítavé deklarace strana, která má od roku 1948 na svědomí stovky tisíc zničených životů v této zemi. Taková vláda neměla naši důvěru od prvního okamžiku.

Babišovo Čapí hnízdo a pokračující střet zájmů. Faltýnkovy deníky. Hniličkova sportovní agentura. Nezvládnutá epidemie. Best in Covid v počtu mrtvých. Rekordní zadlužení země. Ekonomika i podnikatelé na kolenou. Nejdéle zavřené školy v Evropě. Odevzdání faktického výkonu moci do rukou prezidenta a jeho okolí. Podlézání autoritářským režimům. To jsou jen některé z mnoha výsledků vládnutí této vlády v čele s hnutím, které se samo tituluje jako protikorupční a plné opravdových profíků.

Jakýkoliv z výše zmíněných důvodů by v normální zemi byl sám o sobě záminkou k tomu, aby vláda v prvním možném okamžiku parlament o důvěru požádala sama. Tolik soudnosti však od současného kabinetu očividně očekávat nelze. Pokud je totiž premiérem chaoticky konající a k tomu trestně stíhaný mikromanažer, celá věc nabírá úplně jiný kontext. Andrej Babiš vládnout potřebuje, protože mu jde o všechno. Zájmy České republiky byly vyměněny za byznysové výsledky jednoho holdingu. Vláda a její členové už se ani nesnaží předstírat, že je tomu naopak.

Poslední měsíc byl navíc pro naši zemi velmi náročný a události s ním spojené odhalily pravý charakter mnohých představitelů státu. Definitivně se ukázalo, především v souvislosti s náhlou výměnou ministrů Petříčka a Blatného, že tato vláda je už pouhým kabinetem zájmů Miloše Zemana. Mlžení vicepremiéra Hamáčka ohledně Vrbětic, i přes zdánlivý počáteční úspěch s vyhoštěním ruských agentů, vyvolalo velké pochybnosti nejen v očích našich spojenců.

Není to tak dávno, co jsem i já považovala za nejlepší řešení pro tuto zemi snahu o vyvolání předčasných voleb. To se však ukázalo více jako přání než jako reálná možnost. Současná poslanecká sněmovna tak musí plnit svoji roli, kterou jí ukládá Ústava, a pokud v ní vláda nemá podporu a opírá se pouze o legitimitu z minulosti, musíme to vědět my i naši partneři v zahraničí. Je nejvyšší čas aktivně zakročit a vyvolat proces vyslovení nedůvěry vládě v nejbližším možném okamžiku.