Od konce komunistického režimu už je to třicet let, ale některé kapitoly pořád nejsou uzavřené. Spravedlnost ještě nedolehla na pachatele tehdejších zločinů. Týká se to i příslušníků StB, kteří se podíleli na akci s názvem Asanace. Ti se pokoušeli donutit komunistickému režimu nepohodlné lidi, především signatáře Charty 77, k emigraci. Teď má případ starý 40 let projednat Obvodní soud pro Prahu 1.

Obžalovanými jsou podle zjištění iROZHLASU z října loňského roku bývalí příslušníci StB Zbyněk Dudek, Jaroslav Maryško, Jiří Šimák, Karel Hájek a Rudolf Peltan, a to kvůli zneužití pravomoci úřední osoby. Mohli by dostat trest 3 až 10 let za mřížemi. Dudek a Šimák už byli dříve za podobné zločiny odsouzeni.

Případ měla na starosti soudkyně Olga Kalašová, ta ovšem v lednu prohlásila, že má být vyloučena z úkonů v trestním řízení kvůli podjatosti, protože se zná s dcerou jednoho obžalovaného. Státní zástupkyně ale s vyloučením nesouhlasí a podala stížnost k odvolacímu senátu.

Mluvčí soudu Pavla Hájková serveru iROZHLAS.cz sdělila: „Paní doktorka se vyloučila z vykonávání úkonů v tomto trestním řízení z důvodů blízkého pracovního vztahu s dcerou jednoho z obžalovaných, která je bývalá soudkyně zdejšího soudu a nyní už působí u jiného soudu,“ vysvětluje Hájková.

Rozkaz k akci Asanace vydal 21. prosince 1977 ministr vnitra Jaromír Obzina. V rozkazu se píše, co je jeho cílem: „Docílit úplného rozložení a izolace hlavních organizátorů akce Charta 77 od ostatních signatářů, u vytipovaných organizátorů této akce dosáhnout vystěhování z ČSSR.“

Aby dosáhli svého, uchylovali se estébáci k fyzickému násilí, vyhrožování a vydírání. Jejich snaha byla nejintenzivnější v letech 1980–1981. Donutit k odchodu se podařilo asi 280 lidí a mezi nimi byli třeba hudebníci Vratislav Brabenec, Jaroslav Hutka či Svatopluk Karásek a mimo chartistů třeba Radko Pavlovec, účastník protifašistického odboje a v 50. letech vězeň v Jáchymově.

Server iROZHLAS uvádí: „Jedním z poškozených v novém případu souvisejícím s akcí Asanace je hudebník Jaroslav Jeroným Neduha. Přes deset let si pro něj domů nebo do práce chodili příslušníci StB. Chtěli, aby Neduha donášel, později na něj tlačili, aby emigroval. Poslední kapkou pro zpěváka bylo, když dostal na výběr dvě možnosti – odejít ze země, nebo čelit obvinění ve smyšlené kauze zneužívání nezletilých. U výslechu ho agenti drželi čtyři až pět hodin, jak Neduha již dříve řekl Radiožurnálu. ‚Při posledním výslechu mi dali na výběr mezi osmi a půl roku nepodmíněně, nebo cestou do Vídně. Dobrovolně jsem neodcházel. Člověk byl ve stresu, cukalo mi oko, klepal jsem se,‘ líčí hudebník nepříjemné vzpomínky.“

Vlekoucí se snaha potrestat viníky zapojené do Asanace ukazuje, jak chatrně jsme se vyrovnali s komunistickou minulostí. Zákon z 9. července 1993 uvádí: „Parlament konstatuje, že Komunistická strana Československa, její vedení i členové jsou odpovědni za způsob vlády v naší zemi v letech 1948–1989, a to zejména za programové ničení tradičních hodnot evropské civilizace, za vědomé porušování lidských práv a svobod, za morální a hospodářský úpadek provázený justičními zločiny a terorem proti nositelům odlišných názorů, nahrazením fungujícího tržního hospodářství direktivním řízením, destrukcí tradičních principů vlastnického práva, zneužíváním výchovy, vzdělávání, vědy a kultury k politickým a ideologickým účelům, bezohledným ničením přírody, a prohlašuje, že ve své další činnosti bude vycházet z tohoto zákona.“

Režim byl zločinný, ale nějak se moc nepovedlo pochytat a potrestat zločince. V zákoně se píše: „Za spáchané zločiny a další skutečnosti… jsou plně spoluodpovědni ti, kteří komunistický režim prosazovali jako funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé v politické i ideologické oblasti.“

Kde jsou ale ti „funkcionáři, organizátoři a podněcovatelé“ spoluodpovědní za zločiny? Nějak se nám propadli do země. Tedy na chvilku, někteří zase čile vylézají.

Pikantní je v zákonu třeba tato věta: „Komunistická strana Československa byla organizací zločinnou a zavrženíhodnou…“ Připomeňme si, že členem této „zločinné a zavrženíhodné organizace“ byl i náš současný premiér, mimo jiné agent Státní bezpečnosti. Členy této zločinné organizace ale bylo asi deset procent obyvatel, také soudci, polistopadoví ministři, úředníci, policisté a vojáci. Organismus napadený takovým virem je oslabený dodnes a členové KSČM, z větší části členové organizace zvané KSČ a zákonem označené za zločinnou, dnes sedí ve sněmovně a drží pod krkem současnou vládu.

Ministr Obzina unikl rozsudku, protože zemřel a své počiny už musí vysvětlovat jinde. Další pachatelé, kteří už byli souzeni, dostali většinou podmíněné tresty. Pozemská spravedlnost se moc nevyznamenala a pocit katarze se tak nikdy nedostavil. Poslední, co můžeme dělat, je, aby se na jména pachatelů a jejich řádění nezapomnělo. Nejen po dobu, co ještě budou chodit po světě, ale ani dlouho potom.