Známý cyklus leptů Los Caprichos, který v letech 1793–1799 vytvořil Francisco Goya, byl sžíravou kritikou dekadentní inkviziční praxe španělské katolické církve. Umělec tak krátce po Francouzské revoluci vzhlížel k racionalitě nové doby.

Racionalita byla vždy doménou jen úzké vrstvy vzdělanců a humanistů a nikdy se neprosadila natolik, aby skutečně ovládla a osvobodila celou společnost. Ponechme prozatím stranou iracionální běsnění, které koncem 18. století ideje osvícenského bratrství a tolerance utopilo v krvi popravených. Osvícenské ideály se staly nástrojem moci stejně jako dříve též ideály křesťanství. Dvacáté století navzdory nezpochybnitelným úspěchům vědy a verbálnímu odmítání „tmářství“ zplodilo nejméně dvě odporné diktatury plné předsudků a intolerance, jednadvacáté století k nim přidává recyklovaný náboženský fanatismus.

Avšak nemusíme věnovat pozornost pouze těm nejkřiklavějším příkladům iracionálních ideologií produkovaných státním aparátem, církevními autoritami nebo šílenstvím pomateného diktátora. Obcházení rozumu nás provází odpradávna i dole, mezi těmi, kdo útiskem moci trpí. A jejich odklon od racionality napomáhá mocným vytlačovat kritiku a obcházet pravdu. V Shakespearově Macbethovi říká lord Banquo: „Jak voda má i země bubliny…“

Odvrácená strana zjevného, jakýsi zplanělý paranáboženský zájem o originální spiritualitu, ezoteriku a magii láká hledající a rebelující odedávna. A od dávných časů až podnes se stává rafinovaným nástrojem státních ideologií. Stačí prostudovat sociální sítě a zjistíme, že ezoterické stránky, exotické nauky a různá tajná vědění jsou často prostoupeny banální propagandou, v našem případě panslovanskou a promoskevskou, tedy putinovskou ideologií zatíženou ruským mesiášským komplexem. Různé směry novopohanství, mysticismu, ezoteriky a svérázného new age stylu v ruském podání doplňují metody hybridní války v méně nápadném, pseudodisidentském spodním proudu.

Duchovní alternativa v kleci sovětské totality

Již v Sovětském svazu měla tato státní iracionalita své pevné místo a těšila se tučné finanční podpoře navzdory veřejně hlásanému „vědeckému světovému názoru“ a pronásledování věřících. Sovětská vláda totiž podporovala různé pseudovědecké, parapsychologické, psychotronické, parafyzické a vůbec „alternativní“ bádání, zatímco tradiční vědní obory mnohdy potírala jakožto „buržoazní pavědu“.

Jedním z významných představitelů sovětské novopohanské scény byl například Viktor Nikolajevič Bezverchij (1930–2000), který v tehdejším Leningradě založil v roce 1986 tzv.  venedské hnutí. Již roku 1967 získal na Leningradské univerzitě doktorát z marxismu-leninismu, pak jej také vyučoval. Své studenty zval domů na soukromé semináře, kde jim přednášel o tom, že společnost je třeba zbavit „defektního potomstva“, které vzešlo ze smíšených manželství. Těmito „míšenci“ měli být „Židáci, Indové či Cikáni a mulati“. Ti všichni podle Bezverchého bránili založení skutečně spravedlivé společnosti. Podle tohoto „venedismu“ by v případě vítězství hnutí prošli všichni lidé sítem, které by odhalilo jejich skutečný rasový původ. Árijci by byli sjednoceni, asijské, africké a indické elementy odeslány do své původní domoviny a míšenci by byli „jako zcela zbyteční eliminováni“.

Ruští novopohané sedmdesátých a osmdesátých let byli komunistickou stranou podporováni a povzbuzováni, aby pomáhali v době hospodářského úpadku Sovětského svazu šířit ruskou hrdost. Tehdy v tomto duchu publikovali zejména Anatolij Ivanov (píšící pod pseudonymem Anatolij Skuratov), básník Igor Kobzev, Vladimir Chivilichin, autor sci-fi Vladimir Skurlatov a Vladimir Ščerbakov. Skurlatov v sedmdesátých letech jako první propagoval Velesovu knihu, literární podvrh z 19. století, jakožto historický dokument slovanského náboženství.

Sovětské hledání skrytých duchovních sil použitelných v případné válce provokovalo podobné plýtvání zdroji v USA, kde se též živila armáda zbytečných pseudovědců konajících nesmyslné a mnohdy nebezpečné experimenty. Putinův režim patrně penězi neplýtvá, poučil se, že k psychologickým atakům stačí několik lží, vhodné mediální pokrytí a armáda dobrovolníků zcela oddaných tajným věděním a pocitu vlastního osvícení.

Ruská alternativní pravda

Názornou ukázkou současného mytologického myšlení a pavědeckého podvodu je objev tajemného přístroje nooskopu, vynálezu Putinova zasloužilého byrokrata Antona Vajna, což měl být „nástroj hmotného internetu, který dokáže postihnout vzájemné vztahy mezi lidmi, věcmi a penězi“. Není možné rozpoznat, zda v případě tohoto ruského udělátka jde o jeden z dalších zázračných ruských objevů, nebo o mediální žert. Přestože šlo zjevně o nesmysl, profesor filozofie Vitalij Korennoj, který se s novým objevem seznámil, varoval, že nemusí jít o nevinnou legraci. Autorem údajného vynálezu byl člověk, který stál v čele kremelské administrativy a jeho pseudovědecká práce propagovala myšlenku jakéhosi všeobjímajícího systému vlády, tedy totality, kterou mají vykonávat nejvyšší úředníci.

U nás je ekvivalentem Antona Vajna bývalý Klausův tiskový mluvčí Petr Hájek, kreacionista, iracionální skandalista a pseudonáboženský ztřeštěnec, jehož skandalózní objevy a pomluvy stejně jako protivědecká prohlášení a zaujetí konspiračními teoriemi tvořily mysteriózní pozadí Klausovu výkonu moci a odváděly pozornost od vážných politických problémů. Zároveň tyto rádoby senzační texty publikované zejména v Protiproudu dokázaly strhnout na Putinovu stranu labilní čtenáře, kteří by se jinak o politiku nezajímali.

Prostřednictvím sociálních sítí se mohli čeští a slovenští konzumenti ezo-blábolů seznámit například s takovými skvosty hlubin internetu, jakým byl ruský Leva Net, konspirativní, pseudomystický, ve skutečnost poměrně manipulativní a tendenčně protizápadní (a též antisemitský) produkt léčitele a moderního šamana Nikolaje Levašova (1961–2012). V listopadu 2016 zde vyšel obsáhlý text operující s ezotericko-spikleneckými tvrzeními, jako například, že Bible byla původně napsána slovanským jazykem a písmem, zatímco známé řecké a hebrejské rukopisy, například Kodex Sinajský a Kodex Leningradský, jsou údajně padělky.

Podle Levašova je křesťanství čistě ruským vynálezem, pouze v Rusku se zachovalo v nezkalené, pradávné a božské podobě, ale ve světě a mnohdy i v samotném Rusku bylo zlovolně potlačeno obsáhlým spiknutím nepřátel. „Zhruba do 16. století nemělo křesťanství s židy, židovstvím ani se Starým zákonem nic společného, bylo to nějaké podstatně jiné křesťanství než dnes. Podle všeho také originálním jazykem Nového zákona byla slovanština, nejednalo se o překlady…,“ píše Leva Net.

Po Levašově smrti, kdy byl jemu věnovaný web spíše diskusním fórem jeho žáků, opanoval stránky tohoto média Valerij Viktorovič Pjakin, jeden z kmenových autorů tlampačů ruské propagandy Aeronetu a Svobodného vysílače. Právě vývoj portálu Leva Net, který se z čistě sektářského webu věnovaného guru Levašovi stal otevřeně propagandistickou platformou proputinské manipulace, je modelovou ukázkou zneužití rozšířeného zájmu čtenářů o tajemno a záhady. Je velmi pravděpodobné, že proputinská propaganda v tomto případě převzala i valnou většinu čtenářů Levašových pseudomystických konstruktů a ezoterických konspirací.

Příkladem iracionálního pohledu na společenské události je proces s Pussy Riot po jejich provokativním vystoupení v moskevském Chrámu Krista Spasitele. Proces byl v Rusku doprovázen nejen politickými komentáři, ale objevily se i metafyzické výklady. Vystoupení punkové kapely bylo veřejnosti prezentováno jako satanistický útok na samotné duchovní základy Ruska. Jako argument pro taková obvinění například sloužil údajný výraz očí obviněných. Toto tvrzení pochází z konspiračního proruského webu Freeglobe.cz, kde 1. srpna 2012 vyšel nepodepsaný článek s názvem Západní křesťanský svět morálně podporuje ruské satanisty.

Slovanské vyprávěnky

Na Facebooku existují skupiny Slovansko-Árijské Védy, Voľná diskusia hlavne o Slovanoch a iných témach, Slovanská kultura CZ, nebo například Slovanská jednota a řada podobných „slovanských“ komunit. Všechny tyto platformy si jsou podobné, jde o informace k slovanskému (nebo pseudoslovanskému) folklóru, „pravdy“ o slovanských heroických dějinách, projevy hrdosti na původ, národ, bílou rasu atd., ale i o šíření přímočaré ruské propagandy a zejména v diskusích jde o výraznou manipulaci. Zde se objevují teorie o reptiliánech, mimozemském původu nebo miliony let starých dějinách Rusů, obviňování Židů ze světového spiknutí nebo z intrik proti Slovanům, pohrdání Evropou a Západem vůbec.

Hodně odkazů míří na ruské propagandistické články nebo na ruskou ezoteriku, například se zde objevil odkaz na web Svět kolem nás a na článek o údajně utajovaných dějinách Rusů na Krymu. V tomto článku nazvaném Zakázaná historie. Jak se tají slovanské archeologické nálezy na Krymu a příhodně vydaném v době ruské okupace Krymu se například objevuje mystifikátor Alexander Asov. Jde o pseudonym pavědce Alexandera Baraškova, který zde vypravuje, jak se při své dovolené v Sudaku na Krymu setkal s Alexejem Gorškovem, který jej zasvětil do utajovaných archeologických důkazů o dávném ruském osídlení, které odhalil „když na Krymu byla ještě Ukrajina a nalézt zapálené lidi pro toto téma nebylo lehké“.

Gorškov údajně ukázal Asovovi různé artefakty dokazující dávné ruské osídlení. Dalším důkazem byla Asovovi Velesova kniha, která hovoří o Suroži, a slovo dalo slovo – Sudak je Surož a Surož je starý Novgorod a jeho základy na Krymu sahají do 3. století. Údajně ruské hlavní město nazývané Surožská Rus je srovnáváno se stejně starou výstavnou Konstantinopolí a má být důkazem odvěké ruské nadvlády nad Černým mořem. Ezoterický a jednoduše vylhaný výklad dějin tak ospravedlňuje ruskou anexi Krymu.

Historik Viktor A. Šnilerman z Institutu etnologie a antropologie na Ruské akademii věd informoval o propojení ruského novopohanství s mocenskými strukturami a s ideologií antisemitismu. V jeho studii Ruské novopohanské mýty a antisemitismus nalezneme informaci, že v listopadu 1995 byla založena náboženská společnost Pohanská komunita. Dále dokládá propojení novopohanů s Národně demokratickou stranou a její podporu Komunistické straně Ruské federace. Šnilerman vyjmenovává řadu ruských stran a politiků, stejně jako publikací a periodik, stojících blízko jak novopohanství, tak ultranacionalismu, rasismu a antisemitismu. Dokazuje, že toto propojení je v Rusku hojně rozšířené a těší se respektu. Šnilerman dále uvádí, že novopohanský tisk vychází v Rusku v padesátitisícovém, výjimečně až v půlmilionovém nákladu. Za zmínku stojí volgogradské noviny Kolokol, tiskový orgán Unie ruského lidu. Tento list například publikoval článek Suchije vetvi děreva sledujet otsekať od novopohana píšícího pod pseudonymem Jarovit, který popírá holokaust.

Viktor Šnilerman zmiňuje též Alexandera Barkašova a jím vedené Ruské národní sjednocení, jeho sympatie k novopohanství a okultismu, které se projevují v listě Russkij porjadok. Informuje též, že Barkašov udržoval kontakty s ruskými pravoslavnými kruhy, které podléhaly vlivu slovanského pohanství. Barkašovy znalosti o dějinách Slovanů jsou založeny na novopohanských publikacích ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století a na antisemitské knize Desionizace z roku 1979 od Valerije Nikolajeviče Jemeljanova, který přijal slovanské jméno Velemir. Jemeljanov byl komunista a svými tezemi podporoval komunistický antisemitismus sedmdesátých let, ale ze strany byl vyloučen poté, co zavraždil svou manželku a skončil v psychiatrické léčebně.

Některé novopohanské projekty pracují s ideou výměny věků známou z New Age. Současná těžká doba Ryb, údajně spojená s nadvládou židovstva, má být podle nich brzy nahrazena obnovou ve věku Vodnáře, který bude věkem Ruska. Pokud by Rusové dokázali ovládnout celý svět, jako to prý nyní činí Židé, bylo by to podle učení ruských novopohanů ku prospěchu (D. V. Kandyba, Russkij gipnoz).

Ono to skvěle funguje!

Co se týká české internetové scény, ruské ezoterické texty se objevují téměř na všech portálech propagujících putinismus. Na předním místě to je Aeronet, v němž okultistické a konspirační články vycházejí téměř denně. Další stovky podobných spikleneckých teorií, „alternativních“ informací z různých oborů a ultranacionalistických proruských článků či poznámek a diskusních příspěvků se pravidelně objevují na většině proruských webů, ať z levého či pravého okraje politického spektra.

Nebezpečí takových textů spočívá v jejich podprahovém působení. Zájem o alternativní vědu a spiritualitu, touha po originalitě, touha dělat něco užitečného a šířit utajovanou pravdu, pocit revolty nebo zasvěcení, únava z racionality, z vědy, která se jeví jako nudná a chladná, formují zvláštní hnutí, která přivádějí mnohdy inteligentní a vnímavé duše do náruče obratných politických manipulátorů. Spánek rozumu plodí příšery nebo jim alespoň poskytuje potravu. Osobně nevěřím, že mnoho z těchto politických demagogů a manipulátorů věří pseudovědeckým a konspiračním nesmyslům… Ale proč by je nevyužívala ruská propaganda, když si to lidé rozesílají zadarmo, a navíc to tak dobře funguje?

Mgr. Věra Tydlitátová, Ph.D. je religionistka a judaistka zabývající se problematikou extremismu a xenofobie, působí na Fakultě filozofické Západočeské univerzity v Plzni