Miloš Zeman a Václav Klaus, tvůrci opoziční smlouvy FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
KOMENTÁŘ / Zatím ještě ani nevíme, kdo vyhraje volby, ale ani kdo bude skládat vládu. Když si představíme pro stát zjevně horší variantu, tedy výhru ANO a Andreje Babiše, následuje kruciální otázka, s kým by vlastně mohl vládnout.
Dejme tomu, že do sněmovny projde ANO, koalice SPOLU, STAN, koalice SPD, Piráti a možná Motoristé. Zapomeňme teď na předvolební sliby. Připomenu rok 1998 a tehdy šokující fakt, že Zemanova ČSSD uzavřela opoziční smlouvu s ODS (Smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice). Babiš může smlouvat s kýmkoliv.
Začnu tedy variantou oposmlouvy 2025. Lídr ANO chce vládnout sám, to říká často, takže nejspíš bude v první fázi hledat podporu ze sněmovny, která by mu umožnila vládnout bez přítomnosti jiné strany. To je jeho sen a nelze se mu divit, nenabízejí se mu příliš optimistické varianty.
Oposmlouva: dejme tomu, že SPOLU ve volbách nezíská tolik, kolik chtělo, tedy prohraje. Petr Fiala to nebude rád slyšet, ale část ODS se vzepře, rozbije SPOLU, zvolí si na kongresu předsedu vstřícného k ANO a začne vyjednávat o oposmlouvě. (Je to černá varianta, jež by byla stejně jako v roce 1998 vnímána jako „zrada na voličích“.) Oficiálním argumentem pro spolupráci by byla „záchrana demokracie“, podobně jako když se v předminulých volbách s ANO spojila ČSSD.
Další argumenty by mohly znít „záchrana členství v NATO a EU“, možná i „záchrana podpory Ukrajiny“. To by zřejmě byly podmínky nové opoziční smlouvy včetně třeba zachování muniční inciativy. Ale pravým argumentem by samozřejmě byla touha vládnout, „být u zdroje“.
Hnědá a rudá splynuly
Byla by to černá varianta pro ODS, o tom není pochyb. Předpokládám, že stranu od tohoto pádu zachrání pud sebezáchovy a varovný příklad ČSSD. Ale je tu ještě jeden velmi vážný a méně často zmiňovaný důvod, proč je nová opoziční smlouva doslova toxická.
Nesmíme zapomenout, jak silná a hlavně jak složená je dnes opozice. Když pominu Piráty, ti do této skupiny nepatří, je silná Okamurova koalice SPD a poměrně silná se zdá i koalice Stačilo!. Dohromady představují dejme tomu zhruba nějakých 20 procent volících hlasů. SPD nikdy nevládlo a Stačilo!, komunisté, po roce 1989 také nikdy nevládli.
Zároveň je jasné, že obě tyto koalice, hnědá i rudá, představují noční můru pro Babiše. Vládnout s Konečnou?! Nedávno to v rozhovoru s Kateřinou Perknerovou vyloučil, což, pravda, při jeho pravdomluvnosti prakticky nic neznamená. Otázkou je, kolik by zaplatil za podporu ze sněmovny.
Podobné je to s Okamurou a hnědou koalicí SPD. Představa, že je s nimi ve vládě, musí být děsivá. Okamura ví, že na to nemá, a Babiš ví, že na to Okamura nemá. Navíc u hnědých i rudých platí jejich podmínka, že chtějí referendum o vystoupení z EU a NATO. To přitom Babiš opět u Perknerové vyloučil. Navíc tam horoval za nekompromisní sestřelování ruských letadel nad územím států NATO.
Pro voliče je pozoruhodné, že hnědí a rudí splynuli, že náckové a komunisté mají stejné cíle.
Zůstává však „pud k moci“, který Babiše požene do nějaké spolupráce. Dodám hned, že tuto spolupráci zcela vyloučily všechny strany expětikoalice. Piráti jasně, navíc při jejich způsobu přijímání zásadních rozhodnutí je vlastně nepředstavitelné, že by s ANO šli. Plus fakt, že jim dobře sedí role opozice, hůř pak role ve vládě.
Vztek rodící se z frustrace by přešel v zuřivost
Podobně vehementně vylučuje spolupráci STAN Vít Rakušan. OK, ale zůstane po volbách předsedou, pokud neuspěje? I pokud by nezůstal, nezdá se pravděpodobné, že by STAN na vládu s ANO či podporu ANO kývl. Rádi by kývli Motoristé svázaní s Klausem seniorem. Ale dostanou se do sněmovny? A stačili by ANO k počtu alespoň 101 poslanců?
Nyní přijde to důležité. Pokud by se někomu z expětikoalice, nejspíš tedy „přeformulované“, od SPOLU odtržené ODS, přece jen zachtělo vstoupit do oposmlouvy, mělo by to jeden drsný, vysoce neblahý důsledek.
My víme, že extrémní síly opozice posiluje frustrace jejích voličů, nespokojenost, naštvanost, jež má nejrůznější zdroje, sílí a je intenzivně živena českými proruskými dezinformačními servery. Vztek rodící se z frustrace by přešel v zuřivost, státem by zcela jistě zmítaly bouře, na jaké nejsme zvyklí, posilovala by nenávist pramenící z pocitu zrady, z pocitu podrazu. Vedlo by to k představě nefunkční demokracie a k ještě silnějšímu příklonu k Putinovi a k minulému československému režimu.
Kdyby naopak vládl Babiš s Tomio Okamurou nebo s Kateřinou Konečnou, volič by sice byl chvíli masivně uplácen, rozpočet by byl drancován, ale nepochybně by lid poměrně brzy zjistil, že tudy (na Východ) cesta nevede, tudy se nedá jít. Jako to viděl za pandemie covidu. A, pravda, zemí by nejspíš zmítaly protesty jiného typu, byť zcela jistě pokojnější.
Pokud promýšlíte ty temné a ještě temnější varianty, pokud jste zklamaná exvolička, zklamaný exvolič bývalé pětikoalice, zřejmě začínáte tušit, že nejít k volbám je politická sebevražda. To by váš stín šel volit ANO, SPD, Stačilo! a Klausovy Motoristy dohromady.