Andrej Babiš byl od roku 1980 členem komunistické strany a díky svým kádrovým předpokladům rychle postupoval v kariérním žebříčku. FOTO: Profimedia
FOTO: Profimedia
Andrej Babiš se už devět let soudí o oprávněnost své evidence ve svazcích Státní bezpečnosti. Navzdory mnoha soudním sporům stále nemá čisté lustrační osvědčení. Je prvním členem polistopadové vlády, který ho nepředložil. Jak tento příběh podle dostupných dokumentů začal?
Dne 11. listopadu 1982 proběhla v bratislavské vinárně U Obuvníka schůzka za účasti důstojníka Státní bezpečnosti Júlia Šumana, na které podepsal vázací akt Andrej Babiš jako agent. V té době byl dva roky registrován pod číslem 25085 jako důvěrník.
Andrej Babiš byl od roku 1980 členem komunistické strany a díky svým kádrovým předpokladům rychle postupoval v kariérním žebříčku. V době podpisu spolupráce se Státní bezpečností byl zástupcem ředitele obchodní skupiny Podniku zahraničního obchodu Petrimex, kde tehdy pracovala nomenklaturní elita.
„Poté mu bylo oznámeno, že splňuje předpoklady na spolupracovníka čs. kontrarozvědky, a byl mu předložen k podpisu písemný závazek. Kandidát závazek podepsal a souhlasil, aby bylo i nadále používáno krycí jméno BUREŠ,“ uvádějí tehdejší záznamy Státní bezpečnosti, jak probíhala schůzka s Andrejem Babišem.
Problém Babišovy spolupráce s StB byl oživen poté, co se rozhodl vstoupit do politiky. V roce 2012 podal žalobu na slovenský Ústav paměti národa (ÚPN), spravující svazky komunistické tajné policie. Slovenské nižší soudy mu následně daly za pravdu. Opíraly se přitom především o svědectví bývalých řídících důstojníků StB Júlia Šumana a Vladimíra Kuľhy, kteří zpochybnili rozsáhlou dokumentaci shromážděnou ÚPN.
Záznamy ve 13 svazcích
„Máme k dispozici 13 svazků, které se nacházely na pěti různých místech. Svazky byly dále podepsané kontrolními podpisy pracovníků různých řídicích orgánů StB, a dokonce i zástupci ministerstva vnitra,“ uvedl tehdejší ředitel ÚPN Ondrej Krajňák, který vyloučil, že mohlo u agenta „Bureše“ dojít k falšování údajů o evidenci.
Obrat nastal po verdiktu slovenského Ústavního soudu v říjnu 2017, který rozhodnutí nižších soudů zrušil a vrátil případ k novému projednání. Žalovanou stranou ve sporu neměl být ÚPN a přelomově zpochybnil i věrohodnost bývalých příslušníků StB, což musí vzít do úvahy i budoucí soudy. Kvůli nezbavení mlčenlivosti byly jejich výpovědi označeny za nezákonné.
O rok později zamítl stížnost premiéra Babiše Evropský soud pro lidská práva. Poslední soudní líčení proběhlo v listopadu 2019 u slovenského Ústavního soudu, kam se český premiér obrátil kvůli údajnému porušení svého práva na spravedlivý proces.
Ústavní soud řešil jeho případ v jiném složení, přičemž dva soudci tříčlenného senátu byli dříve poslanci vládní strany Smer-SD Roberta Fica s úzkými vazbami na Andreje Babiše. Druhý nález Ústavního soudu mu dal částečně za pravdu, když nižší soudy porušily jeho právo na soudní ochranu i právo na spravedlivé soudní řízení.
Babiš vědomou spolupráci stále odmítá a hodlá se soudit se slovenským státem. Po změně vlády to však bude mít složitější. ÚPN navíc předložil další důkaz, kartu agenta „Bureše“. Šéf ANO ovšem už dříve prohlásil, že se bude soudit třeba do konce života.
Zločiny Andreje Babiše, na které se nesmí zapomenout. Čtěte na webu babisovyzlociny.cz.
Líbí se vám tento článek? Podpořte svobodná a nezávislá média. Váš finanční dar můžete zaslat na sbírkový účet 4095439339/0800. Díky těmto příspěvkům můžeme přinášet obsah bez pomoci jakéhokoli oligarchy a šířit jej.
