Odvoláním ředitelů Jiřího Fajta a Michala Soukupa ministrem kultury Antonínem Staňkem, jež vyvolalo odpor, se bude zabývat premiér Babiš i ČSSD. Existují však závažnější důvody, proč Staněk nemá ve vládě co dělat. Především jeho sklony k rehabilitaci normalizačních autorů a ideologů.

[ctete postid=“246915″ title=“Symbolika doby: Dlouholetá členka KSČ Válková zmocněnkyní pro lidská práva“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2018/01/Válková-385×230.jpeg“ excerpt=“Jak symbolické pro dnešní dobu. Premiér Babiš nominoval na post vládní zmocněnkyně “ permalink=“https://forum24.cz/symbolika-doby-dlouholeta-clenka-ksc-valkova-zmocnenkyni-pro-lidska-prava/“]246915[/ctete]

Neviditelný ministr kultury Antonín Staněk na sebe konečně strhl pozornost ráznými personálními zásahy, když náhle odvolal ředitele Národní galerie Jiřího Fajta a ředitele Muzea umění Olomouc Michala Soukupa. Odůvodnil je ztrátou důvěry a hospodářskými a manažerskými chybami, údajně odhalené kontrolami ministerstva kultury. Kvůli nim na oba podal trestní oznámení, oba jakékoli pochybení odmítají.

Podivné načasování

Toto načasování vyvolalo bez ohledu na věcnou závažnost sporu řadu otazníků a kritickou reakci. O Staňkovi se před časem vážně hovořilo jako o nejvíce ohroženém ministrovi za ČSSD, jehož čeká kvůli koaliční vyváženosti rekonstrukce vlády stejný osud, jako Dana Ťoka a Martu Novákovou.

Jan Hamáček se však nechal slyšet, že výměny jeho ministrů nepřicházejí v úvahu. Odvolání Jiřího Fajta v těchto kulisách však dává za pravdu opozici, že šlo o úlitbu prezidentu Zemanovi, a Staněk si tak „koupil“ další setrvání ve vládě. Zeman totiž nechce Fajta jmenovat profesorem, přestože soud na základě správní žaloby konstatoval, že prezident porušil pravidla pro jmenování profesorů a zasáhl do akademických svobod.

Tato velmi neobratně maskovaná souvislost, která napadne každého, částečně zastiňuje pochybnosti o smlouvě na kurátorské služby za 1,1 milionu korun, kterou Jiří Fajt uzavřel sám se sebou a jež si zaslouží prošetření.

Kolem odvolání Fajta se rozhořel spor, který se záhy přenesl i do politické roviny. Část zástupců kulturních institucí a umělecké obce podepsala petici za Staňkovo odstoupení. Ozval se první místopředseda ČSSD Roman Onderka, který považuje ministrovo jednání za neprofesionální, a vyzval k jeho rezignaci. Do této chvíle ovšem neměl vůči Staňkovi vážnější výhrady a brousí si zuby na jeho místo.

Pro Babiše je spor zástupný

Na Fajtovu podporu poslalo dvanáct ředitelů zahraničních muzeí a galerií otevřený dopis premiéru Babišovi. Ten najednou zjihl, o čemž svědčí i jeho vyjádření na Facebooku. Je mu to „lidsky líto“. Připomněl, že „s panem Fajtem rozjeli spolupráci s pařížským Centre Pompidou, kterou chce dotáhnout do konce“.

„Vážím si pana Fajta jako znalce,“ pokračoval ve vstřícném tónu a vzápětí se od jeho odvolání distancoval. „Takže je potřeba si vyjasnit, že to odvolání nešlo z mé strany, k tomu ani nemám kompetence, ale od ministra kultury.“ S Fajtem se chce sejít, aby se vyjádřil ke Staňkovu trestnímu oznámení, a sejít se chce i se zástupci petentů.

Tady je už ale potřeba, aby zablikaly červené kontrolky. Nelze se ubránit dojmu, že tato starost o osud odvolaného ředitele Národní galerie je pro premiéra zástupná, vedená jeho snahou vetřít se do přízně části umělecké obce, jelikož o jeho vztahu ke kultuře dosud není nic známo.

Odvádění pozornosti od Benešové

Navíc se mu nyní tato kauza náramně hodí, jelikož odvádí pozornost od mnohem závažnějšího problému, a sice jmenování kontroverzní ministryně spravedlnosti Marie Benešové. Není nic jednoduššího, než přehodit výhybku pozornosti ke koaličnímu partnerovi a ustaraně se tvářit, že mu jde o kulturu. Když ale Staněk pověřil řízením Národní galerie Ivana Morávka, bývalého ředitele pekárny Penam z holdingu Agrofert, premiér mlčel.

Proto by měli petenti schůzku s premiérem odmítnout, jinak se stanou jen součástí „selfíčkové kultury“ Babišova PR týmu a poslouží k úplně jiným účelům. Premiér už stejně počítá s výběrovým řízením na ředitele, a proti prezidentu Zemanovi nepůjde.

To však neznamená, že by měl Antonín Staněk zůstat ve funkci, a je spíš s podivem, že se už kulturní obec hlasitě neozvala mnohem dřív. Problém však leží už na samotném počátku. Člověk s takovým osobnostním ustrojením se nikdy neměl do vlády na post ministra kultury dostat, už jen kvůli jeho vztahu k normalizační kulturní zóně.

Státní vyznamenání pro Sýse

Neznámý poslanec a olomoucký primátor Staněk se loni ve své roli octl zásluhou Jana Hamáčka, vyvažujícího různá křídla uvnitř ČSSD. Ještě před získáním důvěry vlády poskytl rozporuplný rozhovor serveru Aktuálně (28. 5. 2018), kde mimo jiné obhajoval nominaci čelného komunistického ideologa Karla Sýse na státní vyznamenání prezidenta republiky. Zcela přitom pominul jeho „kulturně ideové“ působení v dobách normalizace.

Sýse navrhl komunistický poslanec Leo Luzar a budoucí ministr kultury tehdy reagoval na otázky jeho minulosti podrážděně. „Pan Sýs patřil k básníkům, kteří v 70. a 80. letech tvořili kvalitní poezii a já si myslím, že za to může být oceněn státním vyznamenáním,“ zdůvodňoval, proč si Luzarův návrh osvojil, a divil se, proč ho někdo zpochybňuje.

Sýsovo ideové působení v dobách totality Staňka nezajímá, tím méně v současné době. Že chce vystoupit z NATO, které považuje za válečnický pakt, že zpochybňuje listopad 1989 a přirovnává ho k mnichovské dohodě? „To vyznamenání bude za zásluhy v oblasti kultury, nikoliv za zásluhy v oblasti politiky,“ říká.

Skála a Švorcová? Proč ne

Na dotaz, zda by si podle tohoto pojetí zasloužili státní vyznamenání i další dvorní umělci komunistického režimu, třeba Ivan Skála nebo Jiřina Švorcová, odvětil: „A vy si myslíte, že třeba občany, kteří se dívají na seriál Žena za pultem, by nepotěšilo ocenění paní Švorcové?“ Sám by ji sice nenavrhl, ale „nekádrujme lidi“, zdůraznil.

Nevyloučil ani případné ocenění nejmilitantnějšího dogmatika komunistické ideologie Ivana Skály, autora proslulého propagandistického sloganu „Psovi psí smrt“ během politických procesů v padesátých letech.

„Jestliže by byl navržen, musel bych se probrat jeho tvorbou. Musel bych si to nějakým způsobem zopakovat, protože už mám dlouho od vysokoškolského vzdělání, a tudíž ani teď nejsem schopen vám k tomu něco říct,“ vyvlékl se z jasné odpovědi. Znamená to snad, že ministr kultury netuší, kdo byl Ivan Skála?

Akt rehabilitace

Vraťme se ještě k Sýsovi. Tehdejší člen KSČ a Lidových milicí od roku 1974 působil v týdeníku Tvorba, nechvalně proslulého propagandistického tlampače normalizační literatury. V té době byl nejprovařenějším básníkem střední generace. Podílel se na šíření „oficiálního umění“ na úkor tvůrců, kteří kvůli podobně kovaným ideologům nesměli publikovat.

[ctete postid=“245818″ title=“Benešová v Babišově dresu. Čapí hnízdo považuje za hru pseudomoralistů“ image=“https://forum24.cz/wp-content/uploads/2016/05/Zeman-Babiš-Čapí-hnízdo-385×230.jpeg“ excerpt=“Andrej Babiš tvrdí, že jmenování Marie Benešové potěší ČSSD. Ve skutečnosti jako “ permalink=“https://forum24.cz/benesova-v-babisove-dresu-capi-hnizdo-povazuje-za-hru-pseudomoralistu/“]245818[/ctete]

Za Karla Sýse se přimluvila obskurní Unie českých spisovatelů, čítající několik desítek podobně laděných autorů, sídlící na stejné adrese jako KSČM v ulici Politických vězňů. Sýs jí předsedá a její místopředseda Michal Černík ke státnímu vyznamenání Za zásluhy v oblasti kultury uvedl:

„Státní ocenění Sýsovy básnické tvorby by se dalo chápat i jako akt rehabilitace už více než čtvrt století zakazovaného a dehonestovaného básníka a bylo by rovněž i posílením sebedůvěry dnes v Čechách stále embargovaných nezávisle myslících a levicově orientovaných spisovatelů a intelektuálů.“

Staněk s Luzarem tedy společnou podporou Karla Sýse přispěli k rehabilitaci komunistických autorů, kteří nic ze své minulosti nezapomněli, tváří se dnes jako „disidenti“, a stále žijí stejnou nenávistnou ideologií. U ministra kultury to však nebyl ojedinělý úlet, ale systémový přístup.

Ve znamení kříže

O tom svědčí Staňkova účast loni v prosinci na křtu knihy komunistického poslance Miroslava Grebeníčka „Ve znamení kříže“. Tento čelný neostalinista v ní drtivě kritizuje církevní restituce. „Jsme téměř bezmocnými svědky toho, jak se církev stává součástí rozsáhlého vlastnického převratu, který v České republice stále ještě probíhá,“ napsal mimo jiné.

Asistence ministra kultury u této drzé sprosťárny je neomluvitelná, ovšem později ji stvrdilo společné hlasování ANO, ČSSD, KSČM a SPD o zdanění finančních náhrad církevních restitucí.

V současné době tak stále častěji vyniká role politiků s krátkou pamětí a pochopením pro komunistické resentimenty, kam lze zařadit ministra kultury Antonína Staňka. Z těchto důvodů ho však Andrej Babiš ani Jan Hamáček odvolávat nebudou.