Ilustrační foto. FOTO: Pixabay/chiguy66
FOTO: Pixabay/chiguy66
Tak jako již dlouhá léta, opět se do popředí zájmu vrací spor o manželství homosexuálů. Nežli se začneme problémem vůbec zaobírat, musíme si otevřeně přiznat, že homosexuálové jsou v ČR ze zákona pasivně diskriminováni. Nesmějí před státem uzavřít právní vztah ekvivalentní manželství muže a ženy.
Ta diskriminace je nežádoucí, myslím, že by se za ni měla naše země stydět a co nejrychleji ji odstranit. To však nemění nic na skutečnosti, že význam slova manželství je v našem jazyce historicky „vztah mezi mužem a ženou“. Tradiční argument odpůrců uzákonění takového vztahu gayů. Pokud jde jen o válku o slovíčko, mám řešení. Pokud nejde o slovíčko, ale o pokus diskriminaci homosexuálů na základě maloměšťáckých předsudků prodlužovat, měli bychom zpozornět nad tak alarmujícím hnědnutím společnosti.
Začnu poděkováním. Když pan Jiří Hromada, herec a principiálně jeden z nejúspěšnějších českých občanských aktivistů po roce 1989, vystoupil s požadavkem plné akceptace leseb a gayů společností a registrovaného partnerství gayů, část společnosti se na něj dívala jako na deklarativního zvrhlíka. Když pak svého cíle dosáhl, registrované partnerství se stalo součástí naší legislativy, tak jsem mu (tehdy také aktivista) záviděl, jak to zvládl.
Mně trvalo asi o deset let déle, než se tématu mého aktivismu – legalizaci marihuany – začala věnovat dnes koaliční Pirátská strana. Jiří Hromada tomu dával 26 hodin práce denně, všech 480 dnů v roce. A vyhrál. Registrované partnerství jsem chápal jako překonání prahu buranství naší země, jako krok směrem k západoevropské civilizaci na cestě z náruče ruské necivilizace, a byl jsem na to velice hrdý. A pustil problém z hlavy.
Ale jak se mě problematika netýká, tak teprve asi o patnáct let později jsem se dozvěděl, že registrované partnerství NENÍ právním ekvivalentem manželství, ale obdobou jakéhosi podivného poloúředního polovztahu, který pamatuji z dob komunismu a nazýval se druh – družka. Diskriminace na základě sexuální orientace je v roce 2022 hanba, staví nás to opět blíže Balkánu a co nejrychleji by měl parlament stav narovnat. Umožnit homosexuálním párům uzavírat před státem vztahy právně rovnocenné manželství. Sexuální orientace i volba partnera jsou výsostnou volbou (dospělých) jedinců ve vztahu angažovaných a stát je má jen registrovat a respektovat na základě jejich společné žádosti a – rituálním způsobem, podpisem před oddávajícím – uzavřené dohody, že patří k sobě.
Stát nemá co rozhodovat, zda jsem se rozhodl lépe, či hůře, když si beru Františku, nebo Františka. Velká část odpůrců přijetí zákona umožňujícího manželství homosexuálů však jako mečem v diskusi máchá argumentem, že historicky je manželství vztahem muže a ženy. Mají naprostou pravdu. A navíc – jazyk nemá být nepřirozeně lámán regulací, slovům nemají úřady přidělovat nové významy. Jazyk se rozvíjí sám, ne hlasováním vlády. Pokud se o to budeme pokoušet, dojdeme ke korektnímu newspeaku.
Malý příklad samovývoje: Nejprve byly stolní počítače připojené kabelem k síti, pak přišly malé placaté počítače připojené k síti přes SIM kartu. Těm prvním jsme říkali PC, důvěrněji pécéčka. Těm druhým, které přišly později – byť je to funkčně totožné technické zařízení, jen jinak připojené – říkáme mobil. Neříkáme „počítač, ale do kapsy“. Proto bychom stejně jako manželství zásadnímu vztahu dvou gayů neměli říkat „manželství, ale dvou mužů“.
O kompetencích rodičovských
Odpůrci manželství gayů nemají pravdu ani v tom, že dva muži se o dítě nepostarají. První roky života dítěte vyžadují péči, pro kterou muž skutečně nemá mnoho vrozené pudové podpory. Od nástupu období latence – někdy s nástupem do první třídy – se už pudové rodičovské kompetence k dítěti mezi matkou a otcem více vyrovnávají. A pro dítě nastává – nejpozději s nástupem do školy – etapa budování sociálního intelektu a identity, behaviorální vzorce fungování v sociálních konstelacích. A minimálně v tomto aspektu je pro dítě podle mého názoru lepší, když ho vychovávají dva homosexuálové bez ohledu na pohlaví, než když jej vychovává jeden rodič – rovněž bez ohledu na pohlaví.
Základní jednotkou rodiny je totiž dvojice. A dítě se musí fungování ve dvojici naučit, někde je odkoukat. A to se samoživitelem nemůže. Samoživitel je sám. Jak výchova vlastní (či nevlastní) matkou spolu s vlastním (či nevlastním) otcem, tak výchova homosexuálním párem bez ohledu na jeho pohlaví naučí dítě o fungování v dvojici více, než když jej vychovává jeden.
Omlouvám se všem samoživitelům a samoživitelkám – ale v rodině s jedním rodičem nemají děti tu základní konfiguraci lidského bytí kde odkoukat. Vedle toho je výchova dítěte jedním člověkem natolik pracná, náročná a namáhavá, že má dítě vychovávané jen jedním člověkem větší pravděpodobnost vídání toho rodiče bez nálady, v depresi, k smrti unaveného, a že tomu dítěti, když rodič dostane zápal plic, nemá kdo uvařit večeři.
Postaru – ve dvou se to lépe táhne. Já dodávám, že se ten tah ve dvou musí dítě naučit. Odkoukat. Takže ani argument proti výchově dítěte stejnopohlavním párem od (psychologem individuálně určeného) věku, kdy dítě přestává být závislé na mateřském mléce a mateřských pudech a začíná se socializovat v sociální realitě, neplatí.
Pokud jde jen o slovo…
Věřím, že pro voliče i poslance SPD jsou gayové opravdoví nepřátelé už jen z toho důvodu, že netrpívají morbidní obezitou, dbají o hygienu i vzhled, nenosívají maskáčové kraťasy a nečpí potem. Nechce se mi ale věřit, že by ta část ODS, která je proti, a dokonce možná i část z poslanců ANO, kteří jsou proti legalizaci sňatků gayů, opravdu chtěla homosexuály dál diskriminovat.
Povyšování se nad homosexuály a opovrhování jimi je už součástí identity jen v těch nejzanedbanějších, nejméně vzdělaných a nejméně kognitivně vybavených skupinách populace. Hrdinové filmu Kurvahošigutntág mají ve věci b***rantů samozřejmě jasno, to by u nich netrpěli! Ale u poslanců ODS a snad i u některých poslanců hnutí ANO věřím a doufám, že se kousli na tom slůvku „manželství“. Přiznávám, že jim rozumím, a doufám, že když se tato reálná a historicky vzniklá překážka vyřeší, tak plné zrovnoprávnění svazků gayů s manželstvím muže a ženy podpoří.
Přestože znám opravdu hodně gayů a leseb v kreativních profesích a mezi umělci, nevím, proč podobné řešení nenavrhli už dávno. A ty z nich, kteří lpí na tom slově „manželství,“ a ne na rovnoprávnosti, prosím, aby si šli malichernost vybít jinam. A když se na to nezmohli gayové sami, rád a zdarma vypomohu.
Vztah mezi mužem a mužem či ženou a ženou, který bude právně a ceremoniálně úplně analogický k manželskému svazku, by se mohl jmenovat SOUBYTÍ. Slovo k použití zdarma s uvedením autora. A pokud někdo chce hledat již existující výraz, tak si můžeme pomoci u sousedů. Přes vysoký podíl němčiny v českém jazyce je čeština jazykem slovanským, a tak se můžeme inspirovat v oblasti, kam se jezdívá na dovolenou. Cituji slovník cizích slov:
posestrima, posestrina (ze srbštiny)
Význam: U jižních Slovanů oddaná, věrná přítelkyně vybraná za sestru (ve vztahu posestrimstva), oddaná, věrná přítelkyně, družka
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/posestrima-posestrina
pobratim, pobratimec (ze srbštiny)
Význam: U jižních Slovanů oddaný, věrný přítel vybraný za bratra (ve vztahu pobratimstva), oddaný přítel, věrný druh
https://slovnik-cizich-slov.abz.cz/web.php/slovo/pobratim-pobratimec
Netrvám na užití mnou navržených slov, ale na užití mnou navržené metody ano. Pokud nebude dosažení právní rovnosti svazku gayů pod jiným názvem než manželství stačit homosexuálům, jde o malichernou a hašteřivou manýru, která legitimní úsilí k zrovnoprávnění homo svazků kompromituje. Pokud nebude manželství rovnocenný svazek homosexuálů pod jiným názvem vyhovovat dnešním odpůrcům zrovnoprávnění, budeme mít jistotu, že jim nejde o tradici a jazyk, ale že jsou homofobní. A s tím se nechodí do parlamentu, ale k sexuologovi. Za homofobií totiž často bývá skryta nevyoutovaná homosexualita, které se dnešní homofob může po psychoterapii, která jej přivede k sebereflexi, ještě ten den zbavit v prvním gay klubu.
