Větu použitou v nadpise vyřkl francouzský filosof André Glucksmann už v roce 2004, když na Majdanu Nezávislosti v Kyjevě vypukla Oranžová revoluce: „Srdce Evropy dnes tluče v Kyjevě“. Mínil tím, že na hlavním náměstí Ukrajiny tehdy probíhal boj o evropské hodnoty. Nyní to však platí mnohonásobně.

Právě začíná čtvrtý den ruské agrese na Ukrajině. Dlouhé týdny se spekulovalo o tom, co by mohl být casus belli pro ruskou invazi. Ukrajinci žili v očekávání „nových Gliwic“, k tomu ovšem nedošlo, poněvadž ruské vedení nedokázalo vymyslet záminku pro nevyprovokovanou agresi. Putin před čtyřmi dny vyhlásil „vojenskou operaci“ a „denacifikaci Ukrajiny“.

Jako cíl byl určen samotný „hlavní nacista“, ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj, čtyřiačtyřicetiletý původně ruskojazyčný Ukrajinec, navíc židovského původu, jehož děd proti nacistům za druhé světové války bojoval. Ukrajinec, jehož předci zažili holokaust. Jakkoliv jde o absurdní tezi ruského diktátora, ruští výsadkáři, regulérní armáda, tanky a letectvo se valí přes ukrajinské hranice s cílem „donutit Ukrajinu k míru“ a „osvobodit ukrajinský lid“.

Dále čtěte

Neodepisujme Ukrajinu! Stůjme při ní! Z historie ruských prohraných válek

Jedno moudré přísloví praví, že „válka musí dojít až ke tvým dveřím“. Ano, válka je něco, co úmyslně vytěsňujeme. Nechceme…

Ukrajinský lid ale svobodný je, a Putin se proto přepočítal. Plánovaný „blitzkrieg“ se nekonal. Ruská armáda, která zaútočila ze třech směrů, čelí neskutečnému odporu Ukrajinců. Na začátku třetího dne Ukrajina požádala Červený kříž, aby odvezl zpátky do Ruska 3,5 tisíce mrtvol ruských okupantů.

Na Ukrajině se každou hodinu rodí hrdinské příběhy: Třináct příslušníků pohraniční stráže Ukrajiny, kteří odmítli složit zbraně na Hadím ostrově a byli zavražděni okupanty. Ženista Vitalij Skakun, který obětoval život, aby mohl vyhodit do povětří most v Heničensku, kterým jela kolona ruské techniky. Bezejmenní muži a ženy, kteří stojí v cestě ruským tankům. A mnoho dalších…

To vše se odehrává na pozadí ruského ostřelování měst, během něhož umírají civilisté a děti. Lidi přespávají v metru a Ukrajinky rodí své děti v protileteckých krytech. Takový pohled na situaci by se mohl zdát jednostranný. A jednostranný opravdu je. Protože občas v dějinách vznikají situace, kdy je naprosto jasné, co je bílé a co černé. Kde je dobro a kde zlo. A to je právě i případ války, která dnes probíhá uprostřed Evropy. Rusko napadlo Ukrajinu bez jakéhokoliv relevantního důvodu. Prostě proto, že to tak chtěl vládce Kremlu.

V pátek večer prezident Zelenskyj, který v průběhu několika dnů prošel přerodem od kontroverzního politika v nesporného lídra svého lidu, upozorňoval, že Kyjev čeká velice náročná noc. A byla to pravda, Kyjevané čelili ostrým útokům, město ale ubránili. Včera ráno ruská balistická raketa zasáhla panelák v obytné čtvrti Kyjeva. Tento hořící dům se nepochybně stane jedním ze symbolů ruské agrese na Ukrajině.

Dále čtěte

Otevřený dopis historiků a badatelů předsedovi vlády České republiky Petru Fialovi: Podpořme Ukrajinu na bojišti!

Několik historiků a badatelů se obrátilo otevřeným dopisem na českého premiéra Petra Fialu, aby naše vláda vyzvala členské státy NATO…

Zdá se, že Rusové byli ukrajinským odhodláním zaskočeni. Ukrajinská armáda, posílená pohraniční stráží, jednotkami teritoriální obrany a civilisty, kteří se vyzbrojili Molotovovými koktejly, klade tvrdý odpor navzdory výrazné přesile.

Zároveň se však zdá, že nejen Rusko, ale také Evropa byla dost zaskočena ukrajinským odhodláním. Povzbuzující rétorika se začala proměňovat v důležité kroky teprve poté, co Kyjev ustál druhou noc po vypuknutí války. Byl pak zahájen proces odříznutí Ruska od systému SWIFT, tedy krok, o který Ukrajina žádala ještě před začátkem agrese. Zdá se, že Evropa konečně začala chápat význam toho, co se dnes děje.

Jak je možné, že se ve 21. století dějí takové věci, které vidí celý svět v přímém přenosu? Jak je možné, aby cizí armáda na povel diktátora obsazovala města sousedního svobodného státu? Oběťmi tohoto konfliktu se již staly tisíce lidí. A přijdou další, pokud svět nezasáhne.

Protože tato válka není pouze rusko-ukrajinským konfliktem, toto je skutečný střet civilizací a boj o Evropu! Pokud je Evropa opravdu společenstvím, které se zakládá na hodnotách lidských práv, svobody a demokracie, tak musí zasáhnout všemi možnými způsoby. V opačném případě si budeme muset přiznat, že jde pouze o fikci.

Pokud jsou dnes v Evropě nějací opravdu svobodní lidé, tak jsou to Kyjevané. Ukrajinská metropole se právě probouzí z další těžké noci, přičemž agresor je odhodlán město obsadit. A také dnes budou zraky celé Evropy upřeny právě na Kyjev. Protože srdce Evropy dnes opět tluče právě tam.

Mgr. Radomyr Mokryk, Ph.D. je ukrajinský slavista a kulturolog působící v České republice. Přednáší v Ústavu východoevropských studií FF UK, kde se věnuje především ukrajinským intelektuálním a kulturním dějinám 19. a 20. století.

Aktuálně se autor nachází v západoukrajinském Lvově, který je připraven společně s ukrajinskou armádou a teritoriální obranou hájit před ruskou válečnou agresí.